Sobota 14. října byla na Ostravsku ve znamení česko-polských dnů. V rámci programu se uskutečnil hodně slibující koncert tří skupin: Rock & Roll Bandu Marcela Woodmana, Lady Pank z Polska a Butů. Směska tedy různorodá, vyžadující chápavé a tolerantní posluchače. Ovšem, že by právě to bylo příčinou poměrně malého zájmu o akci, se mi nechce věřit. Nutno ale říci, že se publikum v poloprázdné hale Zimního stadionu v Porubě výborně bavilo a muselo být navýsost spokojeno.

Večer bez okolků odstartovali pánové v tmavých brýlích, nablýskaných botách a stylových oblecích, jejichž vlasy se leskly brilantínou: Rock & Roll Band Marcela Woodmana. To byla show ve své prapůvodní podstatě – bezbřehá zábava s cílem lidi dostat do varu a donutit je tančit rokenrol, i když to třeba v životě nedělali. Hrály se pouze klasické kusy, pro Woodmana skoro všechno končí rokem 1960 a "Rock Around The Clock" je nejlepší písní historie. 80 minut v plném nasazení, úsměvy na tvářích, vtipná choreografie, hit za hitem. Pokud na tuhle partu někdy narazíte, nenechte si ji ujít.

Legendární polskou skupinu Lady Pank jsem si matně pamatoval ještě z poloviny osmdesátých let, kdy právě zažívala vrchol popularity. To už je ovšem dávno a tak jsem s ostražitým napětím očekával její vystoupení. I když skupina hrála coby zahraniční host, prostředí měla vpravdě domácí – spoustě přítomných polských kibiců i našich fanoušků se podařil vytvořit slušný kotel, který dokázal celé sloky odezpívat za zpěváka Janusze Panasewicze. K chytlavým písničkám přičtěme jisté instrumentální výkony (zejména kytarista Jan Borysewicz v dlouhých sólech nedal vydechnou své kytaře) a máme tu našlapaný koncert. Zazněly největší hity kapely: "Kryzysova narzeczona", "Marchewka", "Fabrika malp" a vůbec hitem celého večera byla bezpochyby "Mniej niž zero", jež zazněla ve dvou různých verzích – nejprve podbarvená tvrdým technovým spodkem a nakonec jako poslední přídavek v původní téměř punkové verzi zpívaná takřka celým stadionem.

Výborné vystoupení domácích miláčků, skupiny Buty, bylo trochu pokaženo nedobrým zvukem. Nevím, zda je to jen názor můj a mých známých, se kterými jsem hovořil, ale zvuk byl, jak se říká, přehulený. Je to škoda, protože jinak se jednalo o vydařený koncert, Radek Pastrňák byl v dobrém rozmaru a jeho slovům o tom, že se skupina od letošní Kosmotour zlepšila, jsem rád dal za pravdu. Písničky byly plné hudebních i slovních vtípků, jak jsme si již ostatně u Butů zvykli a posílení o personál skupiny GG Pump se opět ukázalo jako šťastný krok.

Roztančené publikum si v poslední butovské písni "Hajcman blues" sice namlouvalo, že "nikdy nebude konec", ale konec byl i navzdory dobré zábavě nevyhnutný. Slyšeli jsme pět hodin kvalitní hudby, místa na tanec bylo dost a všichni byli milí. Tak nějak by to mohlo být pořád.

Rock & Roll Band Marcela Woodmana, Lady Pank, Buty
14. 10. 2000, Zimní stadion Ostrava-Poruba
pořádalo Sdružení Jagello 2000