Čtrnáctému řadovému albu Nicka Cavea & The Bad Seeds předcházela slušná kampaň. Od 25. prosince se na oficiálním webu začala objevovat krátká videa znázorňující Bad Seeds na spiritistické seanci, Cave se vyznal ze své fascinace zmrtvýchvstáním. Na aktuálním albu ale není vzkříšen jen Lazar, který se ocitá v New Yorku 70. let. Cave křísí svá nejlepší tvůrčí období a jako čerstvý padesátník se vrací zpět ke svým předchozím deskám. S dostatečným odstupem, nadhledem a humorem sobě vlastním, podruhé bez Bargelda, zato ale se stále aktivnějším Ellisem a potřetí (nepočítáme-li Grindermana a The Birthday Party) v produkci Nicka Launayho.

Pokud bychom se probírali diskografií Bad Seeds, nebylo by těžké několika málo slovy popsat a trefně vystihnout nálady a charakteristiky jednotlivých alb. Jen namátkou - předchozí gospelová dvojdeska "Abattoir Blues / The Lyre Of Orpheus", melancholická, křehká a hodně klavírní "The Boatman's Call", "Murder Ballads" jsou morytáty, "Kicking Against The Pricks" zase album coververzí. U aktuálního "Lazara" by to tak jednoduché nebylo. Album je pestré a jednotlivé skladby by se daly bez problémů poschovávat na předchozí desky a nijak by tam nerušily. Co to ve svém důsledku znamená? A je to dobře, nebo špatně?

Grindermanem jako by si Cave uvědomil, že nemá smysl zahazovat klíče od svých starých, polozapomenutých, ale stále zajímavých příbytků. Z Bad Seeds za čtyřiadvacet let existence vykrystalizovalo přirozenou cestou to, co se jiní snaží čas od času uměle vytvořit spojením výrazných osobností. A právě přirozenost je tu klíčová. Tím, že nechali všechny dveře otevřené, a nesnažili se album stylizovat jedním směrem, posílili své silné stránky a dospěli k nečekaným, o to dráždivějším a osobitějším výpovědím.

Cave byl vždy výborný textař a svou laťku si udržuje i nadále. Opět se zabývá tím, co ho zajímalo odjakživa. V jeho písních se biblická témata prolínají s lidskými příběhy a emočně vypjatými situacemi, ať už pozitivně či negativně. A hudba tu mluví stejně barvitými básnickými obraty. Temná "Night Of The Lotus Eaters" s hypnotickou a jednoduchou (třínotová opakující se smyčka) basovou linkou stojí vedle přímočaré kytarově rockové a pro Bad Seeds netypické "Albert Goes West". Balady ("Hold On To Yourself") se střídají s dravými a energickými halekačkami "Lie Down Here (& Be My Girl)" a vy marně přemýšlíte, která poloha sluší Bad Seeds víc.

Ti, co lámali spolu s nepovedenou "Nocturamou" nad Bad Seeds hůl, mají po Grindermanovi a "Lazarovi" (kterého si mimochodem můžete celého poslechnout na MySpace.com profilu kapely) další důkaz vitality a talentu temného Australana Nicka Cavea. V padesáti letech nabírá druhý dech a energii rozdává na počkání. Myslím, že nás v budoucnu ještě párkrát překvapí.

PS: Jak to Nicku Caveovi a jeho kumpánům půjde živě, by se čeští fanoušci měli přesvědčit 24. května, kdy mají vystoupit v pražské aréně HC Sparta Praha.