Dobře. Více než dobře. Neznalý člověk by asi ani nepoznal, že neposlouchá jedenáct nových skladeb, ale devět covervezí a pouhé dvě pro desku složené písničky. Koncept nahrávky však není vytěžit co nejvíce z obecně známých hitů, ale právě naopak. Holý s Černochovou se hrabali mezi svými oblíbenými deskami a na album vybrali nahrávky, jejichž originály i mezi hudebními znalci budou znát jen fajnšmekři (mně osobně něco říkalo jen pár názvů původních interpretů, skladba ani jedna). Ty přetavili do současného, ač místy trošku osmdesátkového zvuku.

Holý nahrál většinu nástrojů, občas mu vypomohli kolegové z jeho kapel a, ačkoliv dost skladeb zní hodně jako MB, podařilo se vytvořit zvukově barevnou desku. Hned na úvod to odpálí kytarový nářez "Crazy Horses", v němž se Černochová pořádně vyřve a je jen škoda, že to na zbytku alba už nezopakuje. Místo toho se její vokální projev mění od skladby ke skladbě. Což samozřejmě není výtka, jen bych její ostré hlasové polohy rád slyšel mnohem více.

Vrcholy alba pro mě představují originální skladba "Pagan Lady" s rapem Alexe Limburga a nádherně klidná "Crying Song", kde Tereza spíše jen sekunduje zpěvu svého otce Karla Černocha a náladotvornému saxofonu. Jen škoda že naživo si ji už nevystřihnou. Do rádií by klidně díky českému textu mohla zamířit pomalá "Pár svící", kterou jako jedinou produkoval Al-esh (člen Al-Yaman a Cartonnage). Velmi nerádiová je naopak druhá česká skladba, jíž je původní duet s Danem Bártou "Vhodný/á", který je svým mírně najazzlým feelingem blízký zvuku jeho Illustratosphery.

Tereza Černochová se na své první sólovce pustila zcela jiným směrem než zbytek Black Milk a je to jen dobře. Mohla by z ní totiž časem vyrůst osobitá zpěvačka, kterých máme v Česku stále málo. Přes všechnu chválu je ale její deska moc cítit lidmi, kteří ji pro ni nahráli, a její osobnost z ní moc nečiší. Ale co bychom ještě chtěli, že...