Honza Ponocný se kromě profese kytaristy (Ivan Hlas, Anna K, Miro Žbirka) a coby člen různých uskupení (Circus Praha, Alias) léta věnuje skládání a produkování. Mimo to komponuje filmovou (např. "Vaterland") a divadelní hudbu (Řeznická a divadlo Komedie). Styl jeho jednočlenného uskupení Circus Ponorka bývá označován jako "nu-folk one man show". Co to znamená, prozradí Honza Ponocný v rozhovoru, který musicserveru poskytl.

Vzpomeneš si na úplně první nahrávku, kde jsi ke slyšení? Která byla první deska, na níž bylo napsáno tvé jméno?

Tak to bylo někdy v minulém století, tuším v roce 1992, to jsem se pravděpodobně cestou ze školy stavil ve studiu a natočil nějaký kytary na desku Ivana Hlase, která se, zdá se mi, jmenovala "Cesta tam a zase zpátky".

Kde jsi nahrával první desku?

Ve virtuálním studiu X-Rain, a to na různých místech zeměkoule, nejvíc však doma v kuchyni.

V knížkách o slavných rockových muzikantech se píše "Slyšel jsem Elvise a to mi změnilo život." nebo "Vyměnil jsem sbírku známek za svou první kytaru." Jak to bylo s tebou? Hrával jsi s klukama v garáži nebo ve sklepě?

Spousta lidí dokáže pojmenovat tu chvíli a důvod, proč začali hrát, já jsem žádnej takovej ten klasickej důvod, to znamená "abych na někoho zapůsobil", neměl. Prostě hudba byla všude kolem a najednou jsem měl v ruce kytaru...

Co tě vedlo k "založení" jednočlenného projektu? To, že se nemůže rozpadnout?

Obávám se, že rozpadnutí je taky jen otázkou času, ale zatím držím pohromadě... Taky do mě můj kamarád John Riley, což je zpěvák newyorský kapely Seedy Gonzales, tak dlouho hustil, že mám hrát sám, až mě unavilo vymýšlet si další výmluvy, tak jsem se raději založil, haha... Jen jsem věděl, že nejsem folkař, tak jsem to chtěl udělat od začátku jinak, najít trochu originálnější způsob, proto všechny ty moje krabičky a samplery, nechtěl jsem rozhodně používat notebook a nějaký přednatočený zvuky, baví mě vytvářet všechny zvuky před lidma v reálném čase. A evidentně to baví i lidi, ale ještě další důvod samozřejmě je, že je mi blízký celý ten systém a vlna, které Amíci říkají "Do It Yourself", což je přirozená reakce na to, kam hudební průmysl směřuje. Nemá cenu si stěžovat, stačí si uvědomit, že my jako kapely a interpreti nepotřebujeme být podepsaní tzv. major labelem, aby se naše hudba dostala do světa. Jo a mimochodem, když jsem členem takhle malý kapely, tak se snadno dohodnu na zkoušce (i když se občas musím ukecat) a taky si nemusím nic dlouze vysvětlovat. Jen doufám, že to bude fungovat a nebudu si muset dát padáka.

Je někdo, u koho si říkáš, že takhle bys chtěl znít, takhle bys to chtěl dělat?

To se nedá říct tak, že bych chtěl znít jako někdo jinej. Je to spíš o tom, že mě občas někdo nakopne tím, jak zní originálně, to pak člověk dostane impuls a chuť znít taky jedinečně. Přijde mi hrozně důležitý pro muzikanty, aby se nechali neustále ovlivňovat, aby poslouchali nové věci a při tom všem se ale snažili hrát "po svojem". No a muzikantů mám rád asi milion, takže nebudu zabírat webspace, ale co třeba Beck?

Existuje vlna (nebo spíše vlnka) "Udělej si sám" i v Česku?

Existuje, bude se zvětšovat do rozměrů tsunami.

Možná by některé čtenáře zajímalo, jaké používáš nástroje a techniku...

Takže, milí někteří čtenáři: používám akustickou kytaru Furch se zabudovaným kondenzátorovým mikrofonem - to proto, abych když do kytary bouchám, mohl snadněji napodobit a nasmyčkovat pak do sampleru třeba zvuk dupáku. Dvě komba Fender Acoustasonic a pokud jde o krabičky, tak základem mých efektů jsou 2 delay-samplery line 6. Jeden používám na zpěv, druhý na kytaru, whammy pedal, kterým měním intervaly, např. přidám oktávu dolů, ale když svítí sluníčko, tak nahoru. Podle nálady si taky beru různé zkreslovače (hlavně ve čtvrtek), ekvalizér nebo kvákadlo (to vždycky do jižních Čech), taky skáču po tamburíně a rád používám cokoli, co se objeví v dosahu - třeba minulý týden měli v jednom klubu starej telefon a vozembouch, tak jsem z nich udělal loop a jak to znělo. Jo a veledůležitá věc je můj perskej koberec, na kterým to všechno letí.

Nakolik se tvůj současný muzikantský život odlišuje od devadesátých let, kdy jsi hrával mimo jiné v Circusu Praha?

Asi ne jen můj, ale život všech muzikantů určitě hrozně moc ovlivnila dostupnost technologií, všechna ta domácí nahrávací studia. Pak i jako každou jinou lidskou činnost samozřejmě internet, díky YouTube.com, MySpace.com, svým stránkám dostaneš svou hudbu kamkoli, jde už jen o to, jestli je o něčem. Díky netu jsem se dostal třeba k hraní v Rockwood Music Hall, což je v současnosti jeden z nejlepších klubů v New Yorku. Majitel slyšel mou hudbu na mých stránkách, dal mi nejlepší čas večera, udělal reklamu, lidi si mě našli na netu a večer bylo úplně plno. No bylo by tohle možný v roce 1995?

Není problém tě vidět hrát v bluesovém klubu a také tě registrovat jako kytaristu například na albu Ewy Farné. Skládáš filmovou a divadelní hudbu a mimo to produkuješ třeba Martina Maxu. Jak se ti daří kombinovat muziku coby srdeční záležitost a zároveň zdroj obživy?

Vždycky si ve všem, co dělám, najdu něco, co mě baví, nikdy nejsem zpruzelej z žádný svojí práce. Kdyby mě mělo něco prudit, tak to nedělám, takže s kombinováním nemám problém. Pokud jde o mé produkování lidí, kteří jsou zjednodušeně řečeno na druhý straně, tak si mě rozhodně nezvou proto, že jsem nějakej univerzální hráč, ale je to spíš tak, že si třeba na firmě Universal řeknou: tak máme tady tenhle projekt a aby tam nebylo moc kečupu, pozvem Ponorku, aby to svým pankáčským přístupem trochu odsladil.

Potkáváš se s lidmi, se kterými jsi hrál, programově, anebo jen náhodou? Jsi v kontaktu s Bradleym Strattonem, Annou K, Ivanem Hlasem?

Programově se potkávám s Bradem, s dalšíma náhodou, vlastně ne, potkávám se s nima, když účinkujeme společně v nějakým programu, takže tak trochu se s nima potkávám taky "programově".

Jak dlouho už trvá tvá spolupráce s Mekym Žbirkou? Jak jste se poznali?

Uf, tak to bude letos deset let, co spolu hrajeme živě. Před tím, myslím v roce 1996, jsem mu točil kytary na jeho první "post Lučeničovské" album. Myslím, že se to celé stalo tak, že slyšel CD Circusu Praha, zavolal na Universal, kdo že to tam hraje ty kytary, pak mi zavolal, jestli bych natočil kytary na jeho CD. Později přišel na koncert, slyšel, že zpívám, což se mu taky hodilo, a další týden už jsme spolu hráli někde na Moravě.

Co ti, jako posluchači, v posledních měsících udělalo největší radost?

Že je na světě strašně moc dobrý hudby (jde jen o to trochu se pídit) a že je furt spousta lidí, kteří se nenechají oblbnout.