Koncertní sál Akropole se na středeční večer proměnil v divadlo a bylo tomu dobře. Vystupování Těch syčáků má především divadelní aspekty (jak by tomu mohlo s frontmanem Petrem Vášou být jinak), sami při hraní sedí a hudbu i texty je snazší a příjemnější i vstřebávat v sedě. Ne snad, že by projevy tří pánů na pódiu byly málo akční, nebo unylé, naopak, skladby jsou nabité a pestré; divadelní prostředí jim zkrátka sedí. Začněme však od píky. Ty syčáci pocházejí z Brna, spadají do kruhu řekněme brněnské alternativní scény. Tomáš Frohlich (basová pětistrunka) a Petr Zavadil (poloakustická kytara) hrají společně s Pavlem Fajtem a Václavem Bartošem v Plutu, třetí člen Petr Váša (zpěv, křik, řev, řeč) je mediálně o něco proslavenější, jistě nemusím připomínat jeho sólové divadelní projekty, nebo přibližně osm let zaniklou kapelu Z kopce.

Co je na Syčácích příjemné, je právě kombinace na první poslech jednoduchých, pečlivě a ústrojně přehraných příjemně najazzlých hudebních riffů s patologicky hravým a zdravě exhibicionistickým Vášovým projevem. Hudební a textová stránka si nepřekáží, přestože obě komponenty jsou svébytné a mohly by fungovat samy o sobě, dokáží se vhodně doplňovat a spolupracovat spolu. V momentech, kdy Petr Váša nezpívá, otevírá se prostor pro sehrané dvojhry basy a kytary, občas kombinované s rytmickými ranami do nazvučeného činelu na zemi (na ten šlape Petr Zavadil) či sadu perkusí na židli (do té bije paličkou Tomáš Frohlich, levá ruka mezitím udržuje rytmus na basovém krku), Váša se občas přidává s ranami do vlastního těla, se sólovými tanečky, či hrou s bohatou vlasovou hřívou. Je na co koukat, je co poslouchat, skladby nejsou stejné, za jednoduchostí projevu je cítit ohromná zkušenost a praxe, koneckonců schopnost vyjádřit silné jednoduchým by měla patřit k základním vlastnostem kvalitních muzikantů (potažmo umělců vůbec).

Koncert byl koncipován jako křest první desky "Máj v dubnu", což s sebou samozřejmě neslo některé klasické protokolální činnosti, které známe ze křtů jiných desek jiných umělců (polévání Bohemkou, pozvaný kmotr, dojatá slova o minulosti a nadějná slova o budoucnosti nosiče...). Kmotrem desky se stal Václav Koubek, který CD jako posvátnou hostii oficiálně vsunul pod tučné jazyky Makra a Tesca, ve stylu Vášových slovních přesmyček a hříček předpověděl desce úspěch a na závěr zahrál tři vlastní skladby. Přibližně polovina koncertu byla za námi a po příjemném a decentním křtu přišli na pódium zpět Syčáci, aby mohli v klidu dohrát druhou půli repertoáru.

Skladby, které na koncertě zazněly, byly včetně pořadí a délek stejné jako na studiovém provedení (skutečně začínali "Vzdej to" přes "Ale", "Věšák" a "Můj život se lvy" se přes mnoho dalších propracovali až k poslední "Cestě na měsíc"), pro přídavky museli pánové zašátrat v historii Z kopce ("Hodiny u klavíru", "Lokomotivy"). Desku pravděpodobně chápou spíš jako ucelenou kompozici než souhrn samostatných písní, jiné vysvětlení pro identické verze nemám. Ty syčáci mají před sebou bohatou budoucnost, momentálně pracují na audio-vizuálním projektu, který by měl vylézt na svět z kraje příšího roku. S frekvencí koncertního hraní to rozhodně nepřehánějí, v Praze chystají další vystoupení až na 31. ledna 2001. Pro podrobnější playlist koncertu, či pro obsahovou stránku desky stačí pohlédnout na stránky vydávajích Indies.

Ty syčáci, 4.10.2000, palác Akropolis, Praha