Ponechejme stranou diskusi o tom, zda byl Karel Svoboda geniální skladatel, jak tvrdí jedni, nebo vrchní kýčař, jak tvrdí druzí. Jenom pro pořádek, aby se čtenář necítil ošizen: podle mého mínění složil Svoboda několik opravdu chytlavých hitů v pravém slova smyslu ("Lady Karneval", "Nechte zvony znít", "Yvetta"), dokázal stvořit také dílo většího rozsahu, za které s klidným svědomím mohl dát po letech ruku do ohně ("Noc na Karlštejně", "Návštěvníci"), ale byl schopen vyplodit i cukrkandlovou příšernost ("Medové dny") či plytkou prázdnotu ("Svět je prostě nekonečná pláž", "Souznění", celý "Dracula"). Při šíři interpretů, se kterými spolupracoval, vlastně ani není divu. Otázkou, na kterou má odpovědět tahle recenze, je ale spíš, zda "Platinum Collection" je nebo není dobře sestaveným výběrem z celého rozsáhlého Svobodova díla.

Ne. Proč? Inu proto, že mate tělem, a to doslova. Tvářit se jako našlapané trojcédéčko, když každý disk hraje asi tři čtvrtě hodiny? Čtyři roky staré dvojalbum "65 (Výběr hitů)" obsahuje o dvacet (!) skladeb více než toto trojcédéčko, a je tak logicky mnohem reprezentativnější. Jedinou zajímavost tak lze "Platinum Collection" přiznat v zařazení čtyř písní, které Karel Svoboda složil pro OK Band. Na druhou stranu zásadní výhradu lze mít k výběru verzí jednotlivých skladeb. Chápu, že pro vydavatele je jednoduší a levnější zařadit tu, kterou má v katalogu a vlastní k ní práva, ale "Nechte zvony znít" v podání Ilony Csákové nebo "Stín katedrál" z hrdla Petra Muka, toť výsměch písním, které kdysi tak skvěle interpretovali Marta Kubišová a Václav Neckář. I ty "Tři oříšky" jsou mnohem zajímavější v původní orchestrální variantě, nepokažené hláskem Ivety Bartošové. Proti tomu je zde naprosto nelogicky zařazena prapodivná instrumentální verze "Včelky Májy", což je téměř svatokrádež. Snaha ušetřit peníz na právech a zjednodušit si práci čiší ze seznamu skladeb a interpretů na sto honů.

Tak snad alespoň booklet? Nikoli. Kvantum maličkých, kdoví proč výhradně černobílých fotografií, které spíše než jejich kvalita nominovalo k otištění to, s jak slavným kolegou či kolegyní se na ní Karel Svoboda nachází, seznam skladeb bez jakýchkoliv dalších informací a průvodní, poněkud sebestředné slovo Karla Gotta ve stylu já a Karel jsme byli ti nejlepší, nejdokonalejší a nejskvělejší - to se nevytahuji, to je prostě fakt. "Platinum Collection" plýtvá materiálem na zbytečně mnoho cédéček a zbytečně tlustou krabičku, než aby přinášela čímkoliv zajímavý pohled na Svobodovo dílo.