Moje milovaná mrtvá Nirvana

Už je údělem hudebního publicisty, že musí vstřebávat hodně různé muziky v co nejkratším čase. Měl by mít přehled. Jenže ne každá hudba se dá poslouchat rychle a některá desky mohou při pozvolné chůzi lesem vyznít úplně jinak než v kancelářském křesle.

© bestrock.cz

Nedávno jsem jela v tramvaji a přemýšlela nad jedním dílem "Ztracených". To dělám často, když se nudím. A neexistuje větší nuda než cestovaní rychlostí centimetr za minutu. Konečně se jede, ale najednou zjišťuju, že jsem zapomněla vystoupit. Sakra. Jdu pěšky a pouštím si Dinosaur Jr. Neposlouchám je moc často, ale teď mi přišli jako ta správná hudba, kterou potřebuju. Je docela hnusně, šero a začíná padat ten protivný ledový déšť. A najednou mě napadne, že je to vlastně bezva pocit.

Netrpím apokalyptickými vizemi, jak nás současná rychlá komunikace zničí, ale myslím, že se strašlivým způsobem ochuzujeme. Při konzumaci hudby po kvantech dřív nebo později člověka napadne, proč to vlastně dělá. Proč posloucháme hudbu? Když se před pár měsíci diskutovalo o rubrice Co poslouchá musicserver, měla jsem období s "Nevermind". Ano, teprve. Znala jsem Nirvanu už dávno. Ani si nemůžu vybavit, kdy jsem ji slyšela poprvé, odkdy jsem věděla, co se stalo. Každopádně když se Kurt zastřelil, asi jsem se zrovna dívala na Krtečka.

© facebook interpreta

Až koncert "MTV Unplugged" byl pro mě impulsem k dalšímu objevování. Strávila jsem s "Nevermind" hodně času. Bylo pro mě terapií. A celou dobu jsem si říkala: To jsou tak kurevsky dobrý písničky! No a pak to začalo, pomalu jsem zjišťovala další a další fakta, probrečela pár nocí a dostala se do fáze fanoušků, kterým zůstalo jen prázdno. Grunge je mrtvý. Byl mrtvý už v době, kdy žil Kurt. Sám to nosil na tričku. Říkají to všichni, ale pravdu mají jen napůl. Grunge už nikdy nebude, co byl, ale zároveň bude ještě dlouho žít.

Flashback zažitý po třinácti letech - iluze, řeknou si skeptici. Ale síla Nirvany je přesně v tom, že dokáže pohltit i generace, které tu mánii na počátku 90. let nezažily. Proto se o ní stále mluví. "Vy jste ten důvod, proč děláme hudbu!" píšou mladé kapely na MySpace Nirvany. Když procházím mezi zkušebnami, Nirvana zní odevšad, každý chce umět podladit kytaru, aby to znělo dobře, a každý chce frajeřit tím, jak umí zahrát riff ze "Smells Like Teen Spirit".

Každý občas potřebuje být sám. A já jsem nejraději s Nirvanou. Za těch pár měsíců se mi stala něčím velmi blízkým. Proč poslouchám hudbu? Kvůli prožitkům. A nikdy si nepouštím alba proto, že mi někdo řekne: je to zásadní. Člověk by si měl i k zásadním albům najít cestu sám.

• Ale jo (Jan, 03.12.2007 10:31) Reagovat

  Na rovinu - nikdy jsem vás děti, kteří začali Nirvanu poslouchat až v době kdy to bylo strašně in neměl rád. Přišlo mi že nevíte o čem to je a prostě ji nemůžete pochopit. Ale tady to fakt pěkně vysvětluješ. On má vlastně každý nějakou takovou zásadní kapelu s kterou si její tvorbu neodžije a začne ji poslouchat až zpětně.
  
  

  • Re: Ale jo (Martina, 23.12.2007 11:46) Reagovat

    Pamatam ako som si kupila iba tak jeden nemenovany casopis.Na titulnej strane bol pre mne este neznamy clovek Kurt Cobain.Listovala som si casopis a zrazu sami tam objavili strany s Nirvanou.Listovala som dalej v tedy som este vobec netusila kto je vlastne Kurt Cobain.Zacala som to citatm,pozrat si obrazky ake tam boli no proste velmi ma to zaujalo..V tedy som sa dozvedela kto je Kurt Cobain.Ked som to docitala najprv som len-tak rozmyslala..Bolo to mozem povedat priam neskutocne.Bola som rada ze som si ten clanok precitala, a za to v dacim iba tomu casopisu keby si ho len-tak zo zvedavosti nekupim a neprecitam do teraz neviem kto je vlastne Kurt Cobain.Teraz Nirvanou zijem viac sa o nu zaujmam viac si o nej citam,kupujem si oblecenie Nirvany,odznaky,tasku a je vela veci som rada ze pocuvam taku hudbu aku pocuvam....
    
    

• vzdyt je to nekdy nakonec lepsi (tonda, 03.12.2007 11:55) Reagovat

  vzdyt je to nekdy nakonec lepsi, nez cist NME a poslouchat,ktera EMO banda zrovna frci. Proste patrat v minulosti a hledat ztracene poklady. Dobre je,ze v dobe internetu je vse jednodussi,takze spousta lidi nekonci jen u Nirvany, ale jde dal az objevi treba Mad Season.
  
  

• grunge není "det" když ho pustíš:-) (Peetja, 03.12.2007 12:20) Reagovat

  Pamatuju si ani nevím proč, když tehdy frčela smels like teen spirit, v televizi tenkrát na naší jediné hitparádě, v logu měla takový štít s eskem. bylo mi tak 7, 8, nelíbilo se mi to. Ale stejně jsem se na ten klip vždycky díval, takový živý a barevný... pak si pamatuju zprávy když zemřel Cobain, nějak to na mě asi zapůsobilo nebo co. ten chlapík co tak křičel no děs, už nežije. hmm zvláštní pocit, asi vždycky, když někdo nečekaně umře, že? Mám staršího bratra, takže jsem znal mnoho muziky, ještě než jsem ji některou sám začal coby pubertální fracek poslouchat. Jo jo asi patnáct mi bylo, když jsem si sám začal pouštět Nirvanu z bratrových kazet - tedy hlavně Nevermind - ta byla nejoblíbenější co si budem nalhávat, většina lidí dneska zná jen tuhle desku nebo ještě umpluged. kytaru jsme měli taky doma, takže vlastně mezi první písničky co jsem uměl patřilo i pár lehčíh Nirvana songů... Samozřejmě jsem po čase chtěl slyšet další a další písničky od Nirvany, takže jsem sjel postupně všechna alba, ale ne hned postupně jak jsem se k nim dobral, žádný discman natož mp3, hezky na kazetkách to byla nádhera. Některá alba mám spojena s obdobíma svého teen života, ale stejně jsem se k nim občas vracel, a i dneska občas mám náladu na něco energického a melodického s rychlými "bíty" Grohla. Stejně tak jako naši předci si rádi poslechnou třeba Luise Armstronga, mimochodem toho si taky občas frknu, třeba tu veselou o tom Kokainu:-) prostě normálka, znám plno lidiček mladinkých, kteří rádi sjíždějí Zepeliny sabaty a podobné a že je jich hodně, se až někdy divím. takže dobrá hudba zřejmě dokáže dobře infiltrovat naši mládež. takže to tak asi hrozné nebude.:-)
  Dneska nemám náladu na ani Na Vránu ani Na Nirvánu, vidím to tak na nějaký ambiet, ale až budu někdy mít chuť zase si ji frknu do ouška - grunge totiž vůbec není "det" hudba se pořád vyvíjí a grunge k tomu taky jako jeden z mnoha stylů přispívá. Mimochodem, nedávno tu byl boom návratu osmdesátek, před tím sedmdesátky, třeba se dočkáme i těch devadesátek, kdo ví.....
  
  

• Omlouvám se za chyby. stydím se. tady malá oprava (Peetja, 03.12.2007 12:35) Reagovat

  • Pamatuju si, ani nevím proč, když tehdy frčela smels like teen spirit v televizi. tenkrát na naší jediné hitparádě, v logu měla takový štít s eskem. bylo mi tak 7, 8, nelíbilo se mi to. Ale stejně jsem se na ten klip vždycky díval, takový živý a barevný... pak si pamatuju zprávy když zemřel Cobain, nějak to na mě asi zapůsobilo nebo co. ten chlapík co tak křičel, no děs, už nežije. Hmm. zvláštní pocit, asi vždycky, když někdo nečekaně umře, že? Mám staršího bratra, takže jsem znal mnoho muziky, ještě než jsem ji některou sám začal, coby pubertální fracek, poslouchat. Jo jo asi patnáct mi bylo, když jsem si začal pouštět Nirvanu z bratrových kazet - tedy hlavně Nevermind - ta byla nejoblíbenější co si budem nalhávat, většina lidí dneska zná jen tuhle desku nebo ještě umpluged. kytaru jsme měli taky doma, takže vlastně mezi první písničky co jsem uměl patřilo i pár lehčíh Nirvana songů... Samozřejmě jsem po čase chtěl slyšet další a další písničky od Nirvany, tak jsem sjel postupně všechna alba, ale ne hned, postupně, jak jsem se k nim dobral. žádný discman natož mp3, hezky na kazetkách to byla nádhera. Některá alba mám spojena s obdobíma svého teen života, ale stejně jsem se k nim občas vracel, a i dneska občas mám náladu na něco energického a melodického s rychlými "bíty"D. Grohla. Stejně tak jako naši předci si rádi poslechnou třeba Luise Armstronga, mimochodem toho si taky občas frknu, třeba tu veselou o tom Kokainu:-) prostě normálka. znám plno lidiček mladinkých, kteří rádi sjíždějí Zepeliny Sabaty a podobné, a že je jich hodně, se až někdy divím. takže dobrá hudba zřejmě dokáže dobře infiltrovat naši mládež. to tak asi hrozné nebude.:-) Dneska nemám náladu ani na Vránu ani na Nirvánu, vidím to tak na nějaký ambiet, ale až budu někdy mít chuť, zase si ji frknu do ouška - grunge totiž vůbec není "det" hudba se pořád vyvíjí a grunge k tomu taky, jako jeden z mnoha stylů, přispívá. Mimochodem, nedávno tu byl boom návratu osmdesátek, před tím sedmdesátky, třeba se dočkáme i těch devadesátek, kdo ví.....
  
  

Rozhovory: Trautenberk - Kolikrát věci vylezou jinak, než jsme chtěli, ale ve finále si za nimi stojíme Po patnácti letech na scéně přišli tanzmetaloví Trautenberk s pátou studiovkou "Sojčí terror", kterou předznamenaly singly "Hory volají" a "Umaštěný tváře". Společné turné s kapelou Tři sestry vyvrcholí 20. prosince v O2 areně.... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Naživo: Mňága a Žďorp pokřtila desku "Hoříš? Hořím!" voskem ze svíčky. Naštěstí nic nechytlo Mňága a Žďorp v pražském Lucerna Music Baru během neděle i pondělí přehrála celou novou desku a pokaždé ji rovnou pokřtila. První večer se kmotrem stal herec Marek Taclík a místo šampaňského použil rozpálený vosk ze svíčky.... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2025 15:30 v sekci Naživo

Naživo: Vánoce, kdy zvítězila hudba. Richard Krajčo odehrál s orchestrem v Praze životní koncert Jako čtenáři mnohdy nemyslíme na to, že za texty, které čteme, stojí lidé, kteří mají své vlastní životy. A jindy zase coby (hudební) novináři zapomínáme, že ti, o kterých píšeme, si to s největší pravděpodobností... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2025 09:00 v sekci Naživo

Naživo: James Arthur v Praze zápasil se zvukem i s pitnou vodou. Minerálku totiž nesnáší! Proslavil se jako vítěz deváté série britského X Factoru, kdy jedinečným způsobem zazpíval píseň "Impossible" od Shontelle. A zatímco na původní interpretku si dnes vzpomene už málokdo, zpěvák ve znamení Ryb, který po nich... čtěte zde

Vydáno: 15.12.2025 17:24 v sekci Naživo

7/10

Recenze: Grey256 na "ale!" místo návratu do minulosti uhnul úplně jinam Grey256 dal před dvěma roky průchod svým rockovým pocitům a kariéru rappera na čas odsunul na vedlejší kolej. Podzimní EP "ale!" mělo být návratem ke kořenům, spíš však ukazuje, že Martin Albrecht už má éru dejte mi beat a já... čtěte zde

Vydáno: 15.12.2025 12:00 v sekci Recenze