Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát v ní nebudou chybět Ben Folds, Peggy Zina, Chungking, výběr "Freddy Vs. Jason" a Krucipüsk.

---

Dan Hájek: Ben Folds - Supersunnyspeedgraphic, the lp (2006)

Tomuto chlapíkovi jsem na kloub přišel díky geniální desce "Songs For Silverman". Ben Folds je velmi plodný autor a mezi tímto počinem a první sólo deskou "Rockin' The Suburbs" stihl vydat tři épéčka; ta šla koupit jen skrze jeho stránky. "Super D", "Sunny 16" a "Speed Graphic" se pak loni staly základem pro kompilaci "Supersunnyspeedgraphic, the lp", ale to by nebyl on, aby vše nebylo jinak. Většina skladeb tu má upravenou podobu a přidal se i nějaký bonus. Tím nejmarkatnějším je "Still" (můžete jej znát ze soundtracku k filmu "Za plotem"), tady je však alternativní verze s přidanou smyčcovou sekcí. Písničky na disku srší jeho typickou energií, klavírními orgiemi a nezaměnitelným vokálem. Od strhující předělávky cureovské klasiky "In Between Days", přes podmanivou "Adelaide" jste unášení vstříc hymnické "Bruised". Jeho texty obsahují vulgarismy, takže rozhodně nepouštět dětem a dospělákům přeji hodně zábavy - Ben Folds to umí rozjet stejně jako pohladit.
Nejlepší skladby: "In Between Days", "There's Always Someone Cooler Than You", "Still"

---

Pavel Novák: Peggy Zina - Ena (2006)

Má neutuchající vášeň pro řeckou populární hudbu, má na svědomí objev další hvězdy. Stejně jako předcházející interpreti, o kterých jsem tady psal, patří i Peggy Zina mezi absolutní špičku tamní scény. Její osmá řadová a zatím poslední deska "Ena" vyšla přesně před rokem a oproti produkci jejích kolegyň, pohybujících se na nejvyšších příčkách hranosti a prodejnosti, nabízí určitou alternativu. Ačkoliv je jím silně inspirovaná, nedá se mluvit o tradičním žánru laika, ale téměř výhradní užití živých nástrojů z ní nedělá ani desku ryze popovou. Zkráceně by se dalo říct, že "Ena" je jakousi unplugged směsí výše zmíněných stylů. Ostatně částečný obrázek si můžete udělat ze singlů "Ena", "Ego Ta Spao" a "Ime Edo", který je sice od zbytku desky nejvíc odlišný, ale u mě patří mezi letos nejposlouchanější skladby vůbec.
Nejlepší skladba: "Ime Edo"

---

David Věžník: Chungking - The Hungry Years (2004)

To tehdá ještě vycházel Ultramix. V jednom čísle byl přiložen sampler Tummy Touch Records. Samá pohodová muzika. A nejpohodovější byli Chungking. Retro. Možná už sedmdesátky, možná ještě šedesátky. Žádný puntíky a rozpustilost The Pipettes, ale luxus, šarm, nablýskaná auta, kavárny, kávovary, jejichž design je zase v kurzu. A laptopová elektronika a éterický vokál do toho. Nevím, proč si při poslechu "The Hungry Years" vždycky vzpomenu na ABBU, možná za to můžou ty sbory, jinak moc spojnic není - jiní vzpomínají třeba na Goldfrapp. Doporučuju si tuhle loungeovou pohodu dávat několikrát do roka. Mimochodem, v létě duu Chungking vyšla dvojka "Stay Up Forever", ale - jak se dalo čekat - už to není ono.
Nejlepší skladba: "Making Music"

---

Luboš Kreč: Různí - Freddy Vs. Jason (2003)

Ill Niňo, In Flames, The Blank Theory, Chimaira, Spineshank. Jen namátkou několik jmen, které jsem poznal a posléze si oblíbil skrze soundtrack k hororu. Ke strašnému bijáku, na nějž je lépe se nekoukat. Nebo se koukat, ale mít v sobě pár piv a říkat, že to celé je parodie hodná živých mrtvých Petera Jacksona. Řeč je o "Freddy Vs. Jason", ukrutné slátanině, v níž se onožený oblud mydlí s obludem utopencem. Avšak soundtrack, který k tomu vyšel, je parádní. Vesměs raritní a dříve nevydané skladby od špiček HC, crossoveru a všelijakých metalů. Krom výše zmíněných ještě třeba Powerman 5000, Hatebreed, Sevendust, Lamb Of God, Killswitch Engage, Slipknot. Dvacet písniček a všechny velmi dobré, dokonce i od kapel, které jinak zrovna převratnou muziku nedělají - viz Seether. Pro konzumaci tedy jednoduchá rada: nejprve si naposlouchejte hudbu, až časem si půjčete DVD a spolu s ním si kupte něco k pití. Nebo pozvěte kámoše a strašně se bavte hollywoodskou debilitou. A pak si zase pusťte soundtrack. Dokola a dokola.
Nejlepší skladby: The Blank Theory - "Middle Of Nowhere", Spineshank - "Beginning Of The End"

---

Milan Slezák a Jan Šída: Krucipüsk - Ratata (1993)

Protentokrát jsme podnikli výlet proti proudu času českou scénou. Albová prvotina liberecké kapely Krucipüsk sice neoplývala ani na svou dobu nijak úžasnou zvukovou kvalitou, ale na domácí scénu neobvyklý obsah to posluchači bohatě vynahradil. Ta deska má v sobě něco přitažlivého i dnes. Textový a hudební nadhled, specifický humor a hlavně je to svérázně podmanivý nářez umocněný vokálem Tomáše Hajíčka. Když jsme kapelu tehdy poprvé viděli ve strahovském klubu 007, bylo jasné, že CD musíme mít. Zaznamenáníhodných momentů je na něm dost. Ať už je to třeba hororově plíživá, lehce nekrofilní "Hey! stará votevři", titulní "Ratata" nebo takřka pochodová "Máma - pila". Jako připomenutí toho, s čím před lety Krucipüsk vtrhnul na pódia, je to ideální. Parta muzikantů kolem charismatického Hajíčka se sice za tu dobu už několikrát obměnila, ale kapela (i když s občasnými výkyvy) šlape tak, že ji rozhodně nepřeslechnete.
Nejlepší skladby: "Krucipüsk", "Brácho vem mě ven", "Shit"

---