V dalším pokračování Radaru si posvítíme na australského klubového producenta a zpěváka Muscles, jehož chytlavý electro pop s vtipnými texty by se mohl stát "provinilým potěšením" pro všechny fanoušky takzvaného nu-rave. Jeho singly "Sweaty" a "Ice Cream" už vládnou progresivním klubům.
"Peace, love & ecstasy, unity, respect!" skanduje na singlu "Sweaty" australský producent Muscles a těžko si představit lepší shrnutí filosofie, se kterou dělá hudbu. Aby nevznikla mýlka (a pamětníci by se určitě ozvali) - zmíněné heslo patří raverům ze začátku 90. let (ve zkratce PLUR), jen je ještě vylepšené o jejich oblíbené narkotikum. Je ten pokřikující podivín za klávesami nový mluvčí milované i nenáviděné (to víc) generace nu-rave? Nebo si z nás dělá srandu? Bůhví, myslet něco vážně dnes není cool. Retro či neretro, když začne zpívat "My hand slipped into your hand! / And it was awesome! / And you were special!", letí ruce v klubu nahoru.
Rave na přelomu 80. a 90. let osvobodil skládání elektronické hudby od aury intelektuálství, kterou díky laciným osobním počítačům mohl najednou dělat úplně každý. V mnoha případech se to neukázalo být příliš dobrým nápadem, těch několik povedených pokusů ale dodnes inspiruje. Kdykoliv začne být taneční hudba příliš sofistikovaná, objeví se někdo, kdo do ní vrátí punk. Tradá! Muscles přichází! Neříkám, že by nutně uspěl v konkurzu na čtvrtého člena The Stooges, ale dvaadvacetiletý Australan se s "uměním" nijak nepáře. Laciný electro sound, kdesi vypůjčené popové melodie a primitivismus narychlo spíchnutých textů je přímo okouzlující kombinace. Jeho debutové album "Guns Babes Lemonade" zní, jako by ho nahrál za jediný den a texty vymýšlel nad pisoárem na záchodcích studia. Věříte, že to je pro mě důkaz kvality? Ve skutečnosti na desce pracoval dvanáct měsíců, což ale nemá příčinu v jeho zaostalosti, nýbrž v jeho rafinovanosti.
"V budoucnu bych rád pracoval s lidmi, kteří nemají vůbec žádné hudební vzdělání ani talent. Třeba olympijští vítězové v plavání. Víte, že Australané jsou v plavání hodně dobří?" Jo, to víme, ale taky víme, že jestli je něco, v čem Australané moc dobří nejsou, tak je to elektronická hudba. Teprve v posledních letech se díky kapelám jako Cut Copy, The Presets, Van She, Midnight Juggernauts nebo The Bang Gang Deejays začíná electru u protinožců konečně taky trochu dařit. Mimochodem, právě The Bang Gang Deejays mu na svém labelu vydali první singly. Albový debut "Guns Babes Lemonade" mu ale vychází na podstatně větší značce Modular ze Sydney, která kolem sebe soustřeďuje to nejlepší z indie disco punk funk electro (ehm) scény, jmenovitě třeba New Young Pony Club, MSTRKRFT, Chromeo nebo Bumblebeez. Když už tady vršíme jména kapel, tak ještě dodám, že Muscles letos po Americe cestoval se Soulwax, po Austrálii zase s Daft Punk.
Naživo je Muscles schovaný za horou syntezátorů a do mikrofonu vykřikuje svoje švihlé texty. Schválně píšu vykřikuje, protože napsat, že zpívá, by bylo urážkou milionů lidí, kteří jsou schopní udržet tón. Jenže jsou to právě vokály, jež ho odlišují od producentů, jako jsou Mylo nebo Justice, kteří také vyznávají hlasité electro se spoustou primitivních efektů (oproti Muscles ale jejich hudba zní jako Oldfield). Nějak svým deklamováním ve stylu TV On The Radio všechno to skřípání a bzučení polidšťuje a stejně jako u Calvina Harrise přidává zajímavý rozměr v podobě svérázného humoru. Zní trochu jako Mike Skinner, který začal dělat techno. Tak třeba letní hit "Ice Cream" je píseň o strachu ze spolucestujících ve vlaku a o tom, jak má rád zmrzlinu. V závěrečném tracku na desce předříkává davu svých obdivovatelů, co by od nich rád slyšel na koncertě: "Hey, Muscles, I love you, I wanna have your babies." Nedivte se, že se v rozhovoru potutelně usmívá: "Miluju, když lidi zpívají moje texty."Více:MySpace.com Zní jako:New Young Pony Club, Calvin Harris, Cut Copy Přesvědčí vás:
Recenze: Olympic hledal na albu "4" nový směr své cesty
Kapela Olympic nadále vydává nové desky, ale Supraphon postupně vzpomíná i na ty nejstarší. Nikoliv chronologicky, proto po "Trilogii" přichází na řadu o dekádu starší počin "4". Tehdy pražská formace prožívala nejtěžší... čtěte zde
Lidský život připomíná cestu, která postupně dotyčného nuceně i přirozeně mění. Všechny její zatáčky a křižovatky na vlastní kůži poznává i Sima Magušinová. Svým vlastním způsobem všechny tyto změny vtěluje do svých písní. A jelikož se jich v poslední době událo hodně, nazvala novou desku symbolicky "Premena".
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím