A stalo se. Po dlouhých letech čekání (ano historie kapely začíná někde kolem roku 1379) zavítali finští mistři rock'n'rollu do Prahy. Jejich dvouhodinová šou byla vysilující, v nabité Arše panovala velmi spřízněná a taneční atmosféra a kovbojové svým premiérovým vystoupením nadržené obecenstvo uspokojili. Pokud existuje něco jako kvalitní rock'n'rollová šou s dobrými muzikanty, pestrým průběhem a všudypřítomným nadhledem, pak jsou Leningrad Cowboys jejími mistry. Člověk se během koncertu ani nemá čas začít nudit, při monotónnějších skladbách je alespoň na co koukat, seriózně odehraný rock'n'roll střídá šmírácká kabaretní scénka (s divákem-dobrovolníkem na pódiu), či stylizovaná citace všem známého rockového idola (ať je to Elvis Presley, Beatles, Metalica, nebo Kačaturian). Průběh koncertu přitom není roztržitý, všechny exkursy do jiných sfér zacelují jednotné barevné kostýmy, pověstné vlasové rohy, černé brýle a zašpičatělé boty (svůj animální vzhled od dob natočení dvou tolik citovaných Kaurismäkiho filmů zkrátka nezměnili).

Ze svých osmi dosud vydaných alb zařadili nejvíce skladeb z čerstvého "Terzo Mondo" (za všechny "Mardi Gras Ska", či "Harem") a tři roky starého "Go Space" ("Where s The Moon", "Space Traktor", "Galina"...), přejaté skladby se podobaly svým verzím z živých nahrávek, nejvíce asi "Total Balalajka Show" - samozřejmě odmyslíme-li 160 členný sbor Alexandrovců ("Yellow Submarine", "Katjusha", "Kalinka", "Those Were The Days"...). Nechyběla ani koncertně úspěšná Elvisovka "Love Me Tender" (tu si střihnul nejmohutnější ze všech kovbojů kytarista Vesa v županu a s připevněným talířem od autokola na rozkroku), při pátém přídavku jsme se dočkali i Khačaturianovy fatální instrumentálky "Sabre Dance".

Jak už jsem konstatoval, koncert to byl výborný, takřka komorní atmosféra v Arše jim přála a šou předvedli u nás nevídanou a oslňující. Na druhou stranu jsou to profesionálové, kteří se hraním živí a vystupují poměrně často. Takže nejsilnější momenty koncertů opakují již léta a člověk, který má živé nahrávky naposlouchané, z nich může získat dojem nepatrného stereotypu a aktuální neoriginality. Sám jsem kovboje viděl poprvé před rokem v Drážďanech a mohu potvrdit, že šou předvedli identickou a koncertní playlist (samozřejmě poznamenaný novým letošním albem) byl v Arše jen nepatrně odlišný. Doufejme, že nespadnou do světa hudebního průmyslu, že se vyhnou mašinériím čistě výdělečného šoubysnysu, ztráta energie a nadšení pro hru (které zaplaťpánbu zatím mají) by mohla být pro koncerty osudová.

Leningrad Cowboys, 27.9.2000, Archa, Praha