Nejlepší DJ dle DJ Magazine - Buuren
Prestižní DJ Magazine zveřejní v příštím čísle netrpělivě očekávaný žebříček Top 100 světových DJů pro letošní rok. Aby zamezili spekulacím, na svém MySpace.com už pořadí celé první stovky visí a v jeho čele je holandský DJ Armin van Buuren. Na vrcholu je poprvé, když se mu v posledních letech každým rokem přibližoval a vloni byl druhý za Paulem Van Dykem. Pořadí stejně jako v minulých letech vládnou s přehledem evropští tranceoví DJové, z ostatních žánrů najdeme zástupců minimálně.

Pro zajímavost, tady je první desítka:

1. Armin Van Buuren
2. Tiesto
3. John Digweed
4. Paul van Dyk
5. Sasha
6. Above And Beyond
7. Carl Cox
8. Ferry Corsten
9. Infected Mushroom
10. David Guetta

V on-line anketě hlasovalo 217 tisíc fanoušků z celého světa a stejně jako v minulých letech vzbuzuje žebříček velké debaty. Nedivte se, umístění ve vrchních patrech, anebo spíše výrazný postup vzhůru od minulého roku, znamená zvýšení prestiže a částky, o kterou si můžou chlapíci s vinyly říct za vystoupení. Hlasování svádí k nejrůznějším podvodům, organizátoři letos museli vyloučit dva americké DJe, na jejichž konto přišly stovky hlasů z identických IP adres. Vloni ještě Christopher Lawrence a DJ Dan figurovali v Top 5, letos jim to už ale neprošlo. Za všechno prý může jejich společný marketingový manažer, který se snažil protlačit jejich jméno do vyšší ligy. Stejně dopadl i nejmenovaný DJ z Číny, kterému se povedlo hacknout hlasovací formulář a k překvapení redaktorů DJ Magu skončil s velkým předstihem na prvním místě. Ze stejného důvodu byli vyloučeni i The Flash Brothers z Izraele. Otázkou zůstává, kolik dalších podvodníků zůstalo nepotrestáno.

Justice dobývají Ameriku
Přemýšlel jsem, jak tenhle odstaveček nazvat, a varianta použitá nahoře byla a) vše říkající a b) nic neprozrazující. Rád bych totiž upozornil ne na to, že Justice stoupají po americkém tanečním žebříčku s "D.A.N.C.E." a že jedou po USA úspěšné turné, ale na jejich parádní vystoupení v late night show Jimmyho Kimmela 9. října. Kapely samozřejmě berou podobné vystoupení (jedna dvě písničky) jako dobrou reklamu, Justice si ale svým vystoupením rovnou řekli o kultovní status. "D.A.N.C.E." totiž na pódiu zahrála kapela sestavená z Michaela Jacksona, Prince, Stevie Wondera, Roda Stewarta a Ricka Jamese. Nevěříte? Podívejte se na důkaz:

Samozřejmě, že to jsou jen jejich dvojníci. Takovouhle sestavu by dohromady nedal ani Nelson Mandela, notabene když Rick James už je po smrti.

Justice si očividně užívají svého úspěchu, nedávno remixovali letní undergroundový hit "Lower State Of Consciousness" od ZZT a nově si vystřihli také "Master Of Puppets" od Metalliky(##!!!###). Jako kdyby "D.A.N.C.E." už nemělo dost remixů (Jackson And His Computer Band, MSTRKRFT, Alan Braxe & Fred Falke), ten nejnovější dostane od baltimorských sprosťáků Spank Rock. A v něm se objeví rapper Mos Def.

K Justice se ještě váže jedna úsměvná historka. Hudební novináři v anglicky mluvících zemích dostali minulý týden e-mail z vydavatelství Ed Banger, který je upozorňuje, že pokud budou chtít zařadit debut Justice do svých výročních žebříčků, ať dbají na to, že deska se nejmenuje "Cross", jak mnozí z nich psali během roku, ale jen a pouze "†".

Tajemný Burial vydává "Untrue"
Když vloni v květnu vydal dubstepový producent Burial svůj debut, ohlasy na něj byly poměrně zdrženlivé. Na konci roku přišlo několik ocenění od kritiků (například album roku podle ultraprogresivního časopisu Wire) a dnes už je jasné, že "Burial" se svým neobvyklým mixem dubstepu, 2stepu a ambientu se zařadí mezi nejdůležitější alba naší dekády. Součástí Burialova kouzla je i jeho anonymita, do dnešní doby není jasné, kdo se za tímto jménem skrývá. Burial nevystupuje jako DJ, nedává rozhovory a s médii komunikuje výhradně přes vydavatelství Hyperdub. Jemu šéfuje další z absolutní dubstepové špičky - Kode9, který prý jediný zná Burialovu pravou identitu. Kdekdo si myslel, že tajemný producent se po jednom albu "vypaří", což se naštěstí ukázalo jako omyl. Letos už vydal třípísňové EP "Ghost Hardware", skladba "Unite" zdobila kompilaci "Box Of Dub" a na 5. listopad připravil druhé album nazvané "Untrue". V prvním rozhovoru po více než roce, který vedl samozřejmě Kode9, prozradil, že bude obsahovat víc vokálů. O významu desky hovoří už fakt, že propagátorka dubstepu Mary Anne Hobbes si minulý týden do svého Breezeblocku pozvala Kode9, který z nového Burialova materiálu namixoval osmnáctiminutový preview. Stáhnout si ho můžete zde.

Label měsíce - Planet Mu
Jak vzniká legenda? Někdy maličko zvláštně. V roce 1995 dala firma Virgin volnou ruku Mikeu Paradinasovi (alias producentovi µ-Ziq), aby si za jejich peníze vydával experimentální elektroniku, co do své libosti. Brzy (asi za tři roky) došlo při pohledu na statistiky prodeje šéfům korporace, že to nebyl tak úplně skvělý nápad. Planet Mu, jak se label jmenoval si už ale získal místo na výsluní progresivní elektroniky a Paradinas mohl v klidu pokračovat nezávisle. Od té doby je značka Mu specialistou na čerstvé trendy v leftfield elektronice, ať už se jedná o breakcore (Venetian Snares, Duran Duran Duran, Hrvatski, Shitmat) nebo electrostep (Neil Landstrumm). V novém tisíciletí si k tomu ještě přidejte grime (Virus Syndicate, MRK-1) a později i dubstep.

Možná že ortodoxní fans nejžhavějšího klubového soundu současnosti nebudou úplně spokojení, ale zatímco Tempa a Hyperdub vydávají hardcore klasiku, Planet Mu se stará o producenty, kteří hranice dubstepu posouvají do nových směrů. K povedeným počinům Vex'd, Distance nebo Milanese tento týden přibude debut "Underwater Dancehall" Roba Ellise, který si říká Pinch. Šéf undergroundového labelu Tectonic pojal album jako dva disky, na prvním jsou skladby s vesměs jamajskými vokalisty a na druhém stejné skladby, jen v instrumentální podobě. Mluvte klidně o futuristickém dubu.

Planet Mu je na podzim mimořádně aktivní, hodně očekávanou novinku vydává breakcoreový král Venetian Snares ("My Downfall") nebo breakbeatový mistr Boxcutter. Tím hlavním počinem je ale kolekce "200", kterou Paradinasův label slaví pochopitelně dvoustý release. Žádné vzpomínání, jubilejní počin obsahuje na ploše dvou CD nosičů čerstvé skladby od všech největších es labelu. Kromě těch, které jsem už jmenoval výše, třeba i od Lukea Viberta, Ceephax nebo objevu Ital Tek. A samozřejmě šéfa µ-Ziq osobně. Skvěle oslavené výročí!

Mimochodem, Steve Milanese zahraje 17. listopadu v Brně na festivalu New New!.

Remixér měsíce - Felix Cartal

Samozřejmě to není občanské jméno, ale na to, jak zní tenhle pseudonym promyšleně vzhledem třeba k názvu tracku "Drugs", je jeho příběh až triviálně jednoduchý. "Rodiče mi řekli, že se rozhodovali mezi Felixem a jménem, co mám teď. A Cartal je dívčí jméno mojí mámy." V mládí si Felix prošel několika kapelami, hrál na basu, ale nikdy z toho nebylo nic většího. "Pomohlo mi to hlavně ve dvou věcech. Pochopil jsem proces vzniku skladby, že fungují určitá pravidla, a hlavně, že se nejde nutit k tomu něco vymyslet. Vzal jsem dost svých partů, co jsem na basu hrával po kapelách, a přetransformoval je v taneční záležitosti." S tímhle receptem zabodoval Cartal nejdříve v rodné Francii, ale díky škole a vášni v cestování ho teď člověk může odchytit hlavně ve skotských klubech. Předskakoval například Justice a Busy P, halloween zase strávil ve společnosti Hostage a 16. listopadu si ho můžete odchytit v berlínském klubu Magnet. Na svém kontě má několik povedených singlů - "Drugs", "Distrosex", "Moss VS Tree" nebo "Parissiene" a neméně chytlavých remixů pro MSTRKRFT, Hostage, Dragonette, Moving Units a třeba taky Ashlee Simpson a Britney Spears. "Zpěvačky mají ty nejlepší vokální tracky k remixování od tý doby, co jim je producentská elita přeprodukovává ve sračky." Říkalo se něco o Hillary Duff. "Ta mě nekontaktovala, ale moje srdce by pravděpodobně explodovalo, kdyby to udělala." Ve volném čase poslouchá Felix Cartal ghetto-tech, spíš než ze zájmu proto, že se u něj dobře kalí, a Nathana Fakea, Extrawelt a Holden. "Vlastně všechno z Border Community mi přijde ohromný." Když se ho novináři ptají na inspiraci, většinou to svede na něco, co ho při poslechu osloví tak, že se sám rozhodne o jakousi polo-replikaci materiálu, přičemž nejvíc si dává záležet na tom, aby se mu ve skladbě povedlo dosáhnout momentu, kdy všem bezmyšlenkovitě vyletí nahoru ruce i hlas. Tak jako u starých dance klasik. Jde mu to. Coming Soon: LP1.

Doporučená dávka v jakémkoli pořadí:
Felix Cartal - Moss VS Tree
Britney Spears - Outrageous (Felix Cartal Remix)
Hostage - Gluttony (Felix Cartal Remix)
(Lukáš Franz)

Top alba měsíce:

Chloé - The Waiting Room (Kill The Dj Records)
Pařížská kráska a dýdžejka Chloé má za sebou několik dvanáctipalců a kompilací. Coby Collective 2 natočila dva tracky s Saschou Funke (vydal BPitch Control), ale dlouhohrající debut přišel na řadu až letos. "The Waiting Room" je jízda na bázi electra a minimalu, ale i milovníci techna si zde přijdou na své. Psychedelická instruktáž v "It's Sunday" nebo v "Around The Clock" uhrane a Ellen Alien by jen tiše v koutě mohla závidět. Deska sama o sobě je příjemným překvapením, které vřele doporučujeme.

Kim Hiorthøy - My Last Day (Smalltown Supersound)
Kim už není žádným žabařem, i když "My Last Day" je teprve jeho druhým albem, kterým navazuje na úspěch debutu "Hei". "My Last Day" vznikalo poslední dva roky na trase Oslo-Berlín a každý z těchto cípů se podepsal do výsledné tváře nahrávky. Nechybí onen typický severský chlad; ten je chytře doplněn o německý cit v použití elektroniky. Je to promakané idmko, které organicky dýchá v tlumených lo-fi beatech. Kim Hiorthøy je puntičkář, který si s jednotlivými tóny hraje tak dlouho, dokud výsledná mozaika nefunguje podle jeho představ. Je to jedno z alb roku v tomto oboru!

Různí - Dj-Kicks Booka Shade (Studio !K7)
"Dj-Kicks" je snad jednou z nejvíce respektovaných kompilací a další díl dali dohromady Booka Shade. Našim pravidelným čtenářům neuniklo, že jsme o nich psali v každém díle, ale i tentokráte platí, že zaslouženě. Jejich kompilát čerpá z filmové hudby (John Carpenter), odkazu osmdesátek (Yazoo nebo Heaven 17) a nezapomenuli ani na srdečního rváče Matthew Deara, který tu má hnedle dva záseky, z nichž "Don And Sherri" v remixu Hot Chip nemá chybu. Na úplný závěr je umístěna pohoda "Last Orders" od Richarda Hawleyho, Booka Shade prostě vědí Jak na věc...(DH)

Soulwax - Most Of The Remixes... (EMI)
Přiznám se bez mučení, že Soulwax mám o hodně radši jako remixéry než jako kapelu. Jejich vlastní produkce je mdlá a tuctová, zatímco remixy jiskří nápady. Přesvědčit se o tom můžete na kolekci, která samozřejmě neobsahuje všechny remixy, které kdy udělali (což napovídá už název), ale jsou tam určitě ty nejpamátnější. Od LCD Soundsystem, Kylie Minogue, Justice, DJ Shadowa až třeba ke Gossip, Robbiemu Williamsovi nebo Muse. Podobně jako obdobná sbírka The DFA i tahle prostě rovnou volá po dalším dílu. (Mimochodem, tohle album má název, který má 545 znaků, což je prý historicky nejdelší název desky.)

Pan Pot - Pan-O-Rama (Mobile Records)
Berlínský label Mobilee Records vzrušoval zatím spíše jen DJe a oddané fanoušky německého minimal. "Pan-O-Rama" dvojice Pan Pot je první dlouhohrající počin, který vypouští a těžko si v Mobilee mohli vybrat něco lepšího. Apokalyptický minimal na hraně bleep-techna či dokonce industrialu je pořádně temným soundtrackem k zániku lidské civilizace. (KV)