Londýnský rapper Kano býval ještě před třemi lety obrovskou nadějí britského hip hopu. Jeho hodně povedený debut "Home Sweet Home" z roku 2005 zavdal velká očekávání a pozitivní ohlasy zpoza oceánu dokonce naznačovaly, že by se mu mohl povést průlom i na největším hiphopovém trhu. Chyba lávky. Jeho druhé album "London Town" je jako mezikontinentální křižník, který právě narazil na zbloudilou kru z ledovce a nezadržitelně se řítí ke dnu. Kano opustil grime a své kořeny v Newhamu a na nové desce zní přesně jako vypadá na jejím obalu - znuděně a bez zájmu. Jeho texty kopírují americké bling bling přeborníky a instrumentálky mají nekonfliktní párty sound. Popravě asistují Craig David, Damon Albarn, Vybz Kartel a Kate Nash.

679 Recordings jsou sice na oko nezávislí, ale bedlivě na ně dohlíží majitelé z Warner Records. A rappeři to na velkých labelech nemají lehké. Buď jsou tvrdí a stojí si za svojí vizí, a nebo podlehnou radám výkonných producentů a nechají se přemluvit či donutit, že deska musí mít r'n'b hit, slavné hosty i sezónní hvězdičky. Výsledkem je pak rozplizlý materiál, který míří na příliš mnoho terčů. A mine všechny. Pozval by opravdu někdo z generace rapperů pirátských vysílaček dobrovolně do studia uhasínajícího r'n'b popového oplodňováka Craiga Davida? A Kate Nash, hvězdičku, která zapadne rychleji než herečka, jejíž postava zemřela v televizním seriálu? Kanovi na první desce se dalo věřit každé slovo, "London Town" velmi rychle prokouknete jako maškarádu, která z něho chce udělat univerzální hvězdu.

Album začne ještě docela tvrdě, "The Product" a "London Town" v sobě nemají grimeovou naštvanost (sám to vysvětluje: "it sounds like grime, but a little slower"), ale nechybí jim pouliční paranoia. Dancehallový kus "Buss It Up" s jamajským bourákem Vybz Kartel se už hraje v klubech přes rok a zatím neztratil nic ze své šťavnatosti. Jenomže pak to začne, "Bad Boy" je zoufalý pokus udělat z bývalého fotbalisty gangstera s úděsným refrénem ("I'm strictly on chicks, chicks, chicks/ In the back of the taxi or in the bedroom I give 'em the dick, dick, dick."). Protestsong s akustickou kytarou "Fightin' The Nation" snad má být něco jako Plan B (alias jeho kolega z 679), ale vyznívá směšně. Vrcholem beznaděje je "This Is The Girl", nejspíše patrně plánovaný hit, který nudí ještě předtím, než se zjeví vokódovaný Craig David. A "Me & My Microphone" s Kate Nash natočil nejspíše z povinnosti ke svým chlebodárcům. Aneb který rapper už ve 22 letech napíše takhle sladkobolný track o tom, že za jeho mládí bývaly lepší časy.

Londýnské grime už není, co bývalo, jedovatý polibek komerčního úspěchu se mu stal osudným. Wiley a Dizzee Rascal vybruslili s posledními deskami z pasti ještě s grácií, Kano si pořádně umazal kabát. Bůhví, jestli se mu ho někdy podaří vyčistit.