Svým (ne)pravidelným Týdnem v popu si pomalu začínám budovat image (ultra)popaře. A letošek je na výborné ultrapopové desky relativně bohatý, i když většina z nich má společnou jednu nepříjemnou věc - téměř nikdo si je nekupuje. Originální a v mnohém úžasnou desku Siobhan Donaghy "Ghosts" si nepořídili snad ani její skalní fanoušci, dlouho to na propadák vypadalo i u Robyn a hitparády v žádném případně nepokořili ani Dragonette. Ostatně už jejich profil v Radaru jsem nazval Pop v undergroundu.

Že mnohé desky milují hudební kritici, zatímco běžní posluchači o ně ani nezavadí, je věc běžná. Málokdy se to ale stane rádiově tak přítulné desce, jako je právě "Galore". Jedenáct potencionálních hitů, které by klidně mohla hrát i Evropa 2, kdyby deska v Česku vůbec vyšla. Obliba nahrávky už dlouho před vydáním u některých známých bloggerů či hudebních webů (za všechny je třeba zmínit hlavně Popjustice.com) hraničila s obsesí. U mě taky.

Nemá cenu celou recenzi vzlykat nad tím, že kapela nemá komerční úspěch, radši budu jásat nad tím, jak je deska skvělá. "Galore" je totiž ukázkovým příkladem toho, jak by měl vypadat moderní pop, který není jen o kariéře v showbusinessu. Kapela svou hudbou chce sice v první řadě bavit posluchače i sebe, ale nezapomíná přitom na různé hudební přístupy. Jedenáct položek o necelých čtyřiceti minutách tak nabízí kytarově-elektronické vypalovačky ("I Get Around", "Jesus Doesn't Love Me"), průzračné popové hitovky ("Take It Like A Man", "Another Day") i k dokonalosti dotaženou střednětempou "You Please Me". A v poslední "Marvellous" jen na posluchače mrknou umíme udělat track jako Timbaland, ale déle než dvacet sekund nás to nebaví.

Kromě toho, že Dragonette umí napsat skvělou písničku a dát jí moderní a přitom masám přístupný kabát, prostupuje celou deskou příjemné erotické napětí a mírně dekadentní humor, jenž je odlišuje od ostatních podobných formací. Mají rádi sex, srandu a hudbu. Já taky. Hned bych s ústřední manželskou dvojicí šel do trojky...

Je spousta kapel, o nichž se tvrdí, že by si úspěch zasloužily. Dragonette by si jej ale zasloužili opravdu. Oni totiž svůj relativní komerční debakl nijak neřeší, prostě dělají hudbu, jakou mají rádi. Řeší jej ti, kdo mají jejich hudbu rádi. Jako třeba já. A po prvním poslechu určitě i vy.