Debutová deska Dragonette "Galore" je skvělá. Skvělá. Skvělá. A přitom vyšla jen v Británii a Kanadě. A téměř nikdo si ji nekoupil. Tak si ji aspoň stáhněte vy v Česku. Veškerá objektivita stranou, tohle je osobní. Když vás album nepustí půl roku a vévodí vašemu účtu na last.fm, musí to být osobní.
9/10
Dragonette - Galore
Skladby: I Get Around, Competition, Take It Like Man, True Believer, Another Day, Get Lucky, Jesus Doesn't Love Me, Black Limousine, Goldrush, You Please Me, Marvellous
Vydáno: 24.09.2007 jen v UK
Celkový čas: 36:58
Svým (ne)pravidelným
Týdnem v popu si pomalu začínám budovat image (ultra)popaře. A letošek je na výborné ultrapopové desky relativně bohatý, i když většina z nich má společnou jednu nepříjemnou věc - téměř nikdo si je nekupuje. Originální a v mnohém úžasnou desku
Siobhan Donaghy "Ghosts" si nepořídili snad ani její skalní fanoušci, dlouho to na propadák vypadalo i u
Robyn a hitparády v žádném případně nepokořili ani
Dragonette. Ostatně už jejich profil v Radaru jsem nazval
Pop v undergroundu.
Že mnohé desky milují hudební kritici, zatímco běžní posluchači o ně ani nezavadí, je věc běžná. Málokdy se to ale stane rádiově tak přítulné desce, jako je právě "Galore". Jedenáct potencionálních hitů, které by klidně mohla hrát i Evropa 2, kdyby deska v Česku vůbec vyšla. Obliba nahrávky už dlouho před vydáním u některých známých bloggerů či hudebních webů (za všechny je třeba zmínit hlavně
Popjustice.com) hraničila s obsesí. U mě taky.
Kdy to vůbec vyšlo?
"Galore" mělo původně vyjít už před létem, nakonec bylo oficiální vydání stanoveno na počátek srpna. Po neúspěchu druhého singlu "Take It Like Man" byl však release opět odložen. Hovořilo se o půlce října, aby se deska v britských obchodech najednou objevila 24. září.
Nemá cenu celou recenzi vzlykat nad tím, že kapela nemá komerční úspěch, radši budu jásat nad tím, jak je deska skvělá. "Galore" je totiž ukázkovým příkladem toho, jak by měl vypadat moderní pop, který není jen o kariéře v showbusinessu. Kapela svou hudbou chce sice v první řadě bavit posluchače i sebe, ale nezapomíná přitom na různé hudební přístupy. Jedenáct položek o necelých čtyřiceti minutách tak nabízí kytarově-elektronické vypalovačky ("I Get Around", "Jesus Doesn't Love Me"), průzračné popové hitovky ("Take It Like A Man", "Another Day") i k dokonalosti dotaženou střednětempou "You Please Me". A v poslední "Marvellous" jen na posluchače mrknou
umíme udělat track jako Timbaland, ale déle než dvacet sekund nás to nebaví.
Kromě toho, že
Dragonette umí napsat skvělou písničku a dát jí moderní a přitom masám přístupný kabát, prostupuje celou deskou příjemné erotické napětí a mírně dekadentní humor, jenž je odlišuje od ostatních podobných formací. Mají rádi sex, srandu a hudbu. Já taky. Hned bych s ústřední manželskou dvojicí šel do trojky...
Je spousta kapel, o nichž se tvrdí, že by si úspěch zasloužily.
Dragonette by si jej ale zasloužili
opravdu. Oni totiž svůj relativní komerční debakl nijak neřeší, prostě dělají hudbu, jakou mají rádi. Řeší jej ti, kdo mají jejich hudbu rádi. Jako třeba já. A po prvním poslechu určitě i vy.