Danse!
Ve Francii zažívá klubová hudba opravdovou renesanci a teď tu máme další důkaz - taneční šílenství jménem tecktonik, které podle zpráv z blogů vzalo útokem pařížské kluby. Čtete správně, klubbeři začali závidět hiphoperům jejich tanečky a vymysleli si vlastní. Všechno prý odstartovalo na začátku léta v klubovém komplexu Metropolis a dnes už se tectonik tancuje ve většině klubů. "Vypadá to trochu jako synchronizované pohyby roztleskávačky, kterou chytl amok," hlásí jeden blogger. "Je v tom trochu breakdance, ale nejvíc to asi připomíná epileptický záchvat," přidává se druhý. Kroková pravidla podle všeho nejsou tak úplně přísná a velký prostor má improvizace. Koneckonců, nejlepší bude rovnou se podívat na nějaké instruktážní video:

Další ukázky najdete třeba zde.

Zůstaňme ještě chvíli ve Francii. Minule jsme informovali o tom, že Daft Punk mají nový film "Electroma", ze kterého se mimochodem v Evropě i za oceánem stává nefalšovaný kult půlnočních kin. Nejsou ale z party francouzských klubových hvězd jediní, svůj vlastní film si natočil i Quentin Dupieux alias Mr. Oizo. Jmenuje se "Steak" a ve Francii velmi populární komická dvojice Eric & Ramzy v něm hraje dvojici týpků, kteří se za každou cenu snaží zůstat cool. A za každou cenu myslím doslova. Film jsem ještě neviděl, ale reakce kritiků na bláznivou sci-fi komedii jsou zatím trochu rozpačité. Zajímavý je i soundtrack, na kterém se kromě Dupieuxe podílel také kolega z Ed Bangers SebastiAn a enigmatický písničkář Sebastien Tellier. Vyjít by měl někdy v říjnu. (Když už jsme u Ed Bangers, tak vězte, že jejich přední producent a DJ Crazy Baldhead se objeví 12. října na klubovém večírku Bohemian Like You v Rock Café.)

Love Parade Fest
Love Parade patří neodmyslitelně ke konci srpna. Tentokrát ale neproběhla jako tradičně v Berlíně, nýbrž v Essenu. Do hlavního města Německa se podle plánu organizátorů nevrátí ještě čtyři roky, a tak můžou haters protestovat, že už to není ta pravá Love Parade. Najdou se i tací, kteří říkají, že její (ne)oficiální verze v Santiagu, Carcasu nebo Tel Avivu jsou lepší než ta německá. Největší z nich je v San Francisku, jež se ale od minulého ročníku jmenuje Love Fest. Němečtí organizátoři totiž zrušili všechny světové licence, aby se mohli soustředit na přípravu hlavní akce. Love Fest se konal minulý víkend, prý tak trochu v duchu památného léta lásky zpřed čtyřiceti let. Účast na hlavní víkendové party prý byla kolem sta tisíc lidí, ve skutečnosti se ale na různých zahřívačkách v rámci Love Week tancovalo už celý předchozí týden.

Mezi hlavní DJské hvězdy patřili Chemical Brothers, Sasha a Ferry Corsten. Když už jsme u Chemical Brothers, tak drobná bulvární novinka - jeden z Bros, Ed Simons prý teď chodí s Lily Allen. Věkový rozdíl hvězdného páru je patnáct let. Zábavnou paralelou je to, že Allen si prý poprvé vzala extázi, když jí bylo dvanáct let (!) na koncertě Chemiklů v Glastonbury.

Letošní Mercury Prize pro Klaxons
Přiznejme si to, výroční britská hudební cena Mercury Prize už není tak prestižní, jak bývala; a hlavně britská hudba zažívá kvalitativní krizi obřích rozměrů. Vybírejte pak z té bídy nejlepší desku. Favorité Jamie T a Amy Winehouse ostrouhali a z ceny se nakonec na ceremoniálu 4. září radovali Klaxons za album "Myths Of The Near Future". Fanoušci taneční hudby můžou být spokojeni, tedy alespoň trochu. Asi nemusím psát, že Klaxons jsou poměrně originální dance-punková kapela, která si občas vzpomene na rave začátku 90. let. (viz recenze). Britský hudební tisk z nich udělal věrozvěsty nového stylového hybridu nu-rave, načež i sami Klaxons projevili svoji inteligenci a přiznali, že je to trochu přitažené za vlasy. Závěr je ten, že vlastně nevím, jestli můžu konstatovat, že klubová scéna dostala Mercury Prize poprvé od roku 1998, kdy si ji odnesl etno d'n'b experimentátor Talvin Singh za opus "OK". Mimochodem, o dva týdny později se v Kanadě udílely obdobné ceny Polaris Music Prize a vítězem se stal zpěvák Patrick Watson za album "Close To Paradise". Mezi poraženými byli i Junior Boys.

Ke Klaxons ještě jedna novinka. Snad aby nás přesvědčili, že do klubové hudby opravdu patří (není to nakonec úplně jedno?), namixují říjnové pokračování DJské série "Bugged Out". Mixy budou vlastně dva na stejném počtu CD nosičů. První nazvaný "Bugged Out!" bude taneční se jmény jako Chemical Brothers, Luke Vibert nebo Justice, druhý "Bugged In!" obsahuje interprety, kteří Klaxons ovlivnili. Mezi nimi třeba Wu-Tang Clan, Liars, Blur nebo dokonce Roy Orbison. (KV)

Remixéři měsíce - The Bloody Beetroots

Bob Rifo a Tea jsou dva střelci z Itálie, kteří se jednoho dne potkali na náměstí a shodli se, že je to nudí. Všechno. Pláže, moře, Dolomity. Založili projekt The Bloody Beetroots, jímž se rozhodli prokázat světu, a především pak celému Apeninskému poloostrovu, jehož kluby z velké části pořád opanuje stereotypní kombinace mdlého elektro house a minimalu, službu. S floutkovskou grácií, tzn. bez zbytečného držení se zpátky a zároveň dobře oblečeni, se vrhli na rekonstrukci tanečních parketů. V Itálii to poslední dobou v tomto směru vůbec žije, kromě The Bloody Beetroots se pod praporem "Rivoluzione" shromáždili například Scuola Furano nebo Crookers, ale samotní Rifo a Tea se s řečmi o nějaké "scéně" raději drží zpátky. "S kámošema se to prostě snažíme otočit," je jejich odpověď. Trochu paradoxně pak působí, když si člověk projede jejich tour dates a zjistí, že The BBs hrají spíš mimo svou rodnou zem. Systém podrývají zvenku!

Jejich remixy do svých setů s oblibou zařazují MSTRKRFT. V čem je jejich kouzlo? Překopané tracky The Bloody Beetroots zní, jako by se pokoušely proměnit lidi na parketu v demoliční četu nebo partu bláznů. Anebo obojí. Kouzlo a pes je zakopaný v tom, že The BBs touží po tom, aby podlaha dostala co nejvíc zabrat. A je jim jedno, jestli k tomu použijí Timbalanda, The Whip, The Toxic Avenger nebo Goose. Výsledek je vždycky stejný. Elektropunková chuť ingrediencí z kuchyně Boba Rifo & Tea vždycky zvedne ruce nahoru a - jak říkají Britové - "you're just goin' nuts." Což znamená, že by vám nikdo neměl dávat do rukou nebezpečné předměty. Všechno, co tyhle sekáči zatím vyrobili, se válí po internetu a nejlíp se k tomu člověk dokliká přes blog na jejich MySpace.com profilu. Žádný obraz, čistý zvuk a dobrou chuť.

Doporučená dávka v jakémkoli pořadí:
Hostage - Gluttony (The Bloody Beetroots Remix)
Captain Phoenix - Pistols & Hearts (The Bloody Beetroots vs. Captain Phoenix)
Timbaland - Miscommunication (The Bloody Beetroots Remix)
(Lukáš Franz)

---

Top alba měsíce:

Hardfloor - The Life We Choose (Hardfloor)
Oliver Bondzio a Ramon Zenker jsou již ostřílení hráči na berlínské techno scéně. Od desky "Four Out Of Five Aliens Recommend This" se toho v dílně Hardfloor (MySpace.com) zas tolik nezměnilo. Pokud jste v minulé dekádě ulítali na jejich remixech pro New Order nebo Mikea Oldfielda a líbil se vám jejich jasně definovaný zvuk, tak ani tentokráte nepřijdete zkrátka. Dominantou je pecka "Itz Ok", tu si tady můžete vychutnat hnedle dvakrát a i po letech to stále funguje a nakouknutí jinam se taky dočkáte.

Supermayer - Save The World (Kompakt)
Kolaborace hýbou a možná i zachraňují svět. Supermayer, to je dvojka Aksel Schaufler (aka Superpitcher) a Michael Mayer, kteří v oblečcích Supermana ukazují zvukové exkurze mnoha příchutí. Kromě elektroniky tu jsou i akustické a vokální vsuvky. Chvilku vás tahají svým minimalistickým důvtipem, pak zas ambientním preludiem nebo hybným technem. Singlovka "Two Of Us" byla rozeslána i dýdžejům, kteří si ji záhy oblíbí. "Save The World" je výcucem toho dobrého z obou elegánů taneční scény od sousedů.

Kraftwerk - Aerodynamik/La Forme (Kling Klang Produkt)
Na úplný závěr trocha klasiky, ale té přepracované z rukou party Hot Chip. Dva tracky z placky "Tour De France Soundtracks" dostaly nový kabátek. Hot Chip jsou zvukový hračičkové a tak to taky dopadlo. "Aerodynamik" je peckou i v originále, takhle zní ještě lépe. Z "La Forme" se díky této partě stala skoro dvanáct minut trvající kompozice, která však neomrzí. Jen nechápu, proč byly do rukou Hot Chip svěřeny jen tyto dva kusy. (DH)

Boys Noize - Oi Oi Oi (Boys Noize Records)
Někdo to rád natvrdo. Berlínský producent Alexander Ridha alias Boyz Noize si libuje v necudně syrových electro zvucích, které se vezou na stejné vlně jako současné francouzské electro. Jestli ale "Cross" Justice bavil zastydlé metalisty, "Oi Oi Oi" je electro výplach rovnou pro ty nejdrsnější pankáče. Singly a remixy nelhaly, Boys Noize mají svoje motorové pily řádně nabroušené. A přišli s nimi zničit vaše reproduktory.

Různí - Milky Disco (Lo Recordings)
Jestli někdo obviňuje klubovou scénu z escapismu, tak poslech nu-disco je rovnou sociopatologická definice. Styl, kterému se také někdy říka cosmic disco, je jako výtah do dimenze, ve které základy logiky tvoří první dvě desky ABBA. Pokud chcete úvod do podžánru, který patří k tomu nejzajímavějšímu, co se na klubové scéně děje, šáhněte po "Milky Disco". Jsou tam všichni: Morgan Geist (jako Jersey Devil Social Club), Sally Shapiro, Luke Vibert (jako Kerrier District), Prins Thomas i Lindstrom (jako Six Cups Of Rebel). A pokud neuvěříte, že "Life's A Beach" (jak proklamuje švédský talent Studio), tak někde soudruzi udělali chybu.

Black Strobe - Burn Your Own Church (Playlouder)
Puristi a konzervativci nejspíš Black Strobe nepoberou. Pařížské kvarteto nabízí hodně netradiční spojení francouzského electra, norského black metalu a dekadentního goth zpěvu. Navíc s Paulem Epworthem jako producentem. "Burn Your Own Church" je albový debut projektu, ve kterém už bohužel není Ivan Smagghe. Hlavní postavou se po jeho odchodu stal Arnaud Rebotini, jehož vokály zdobí většinu skladeb. Díky němu Black Strobe zní trochu jako Depeche Mode křížení s Nine Inch Nails. Pokud jste nabyli dojmu, že "Burn Your Own Church" je monstrózní propadák, míříte správným směrem. I ty ale někdy stojí za pozornost.

---

Top mix měsíce:

Různí - Rinse FM Vol.1 (Rinse)
Rinse FM je londýnské pirátské rádio číslo jedna udávající tón v grime a dubstepu. Jeho věhlas už dávno překračuje východolondýnskou scénu, a tak se partička provozovatelů rozhodla představit světu postupně své nejdůležitější DJe, kteří zároveň patří k hlavním postavám grime/dubstep scény. První volba padla ja Geeneuse, který na Rinse roztáčí dubplates už od samotného začátku. Skvěle přechází mezi oběma protipóly scény - tanečnějším dubstepem a hiphopovějším grime a na závěr dá ochutnat i ze současného fenoménu britského funky house, který na pirátském éteru začíná dominantní dubstep dohánět. Nechybí tracky od klíčových postav, jako jsou Skream, Wiley, Skepta, Coki, Plastician nebo D1. Série Dubstep Allstars má výrazného konkurenta. (KV)