Znáte to. Ve chvíli, kdy jste si absolutně jisti, že něco pevně ovládáte, získá to nad vámi v jediném okamžiku absolutní moc. Když se před patnácti lety Visací Zámek rozhodl šířit Českou republikou myšlenky alkopunku, asi netušil, že na svou nejsilnější zbraň - lásku k pivu - jednou začne, přes všechny pokusy o abstinenci, dojíždět.

A nebo jinak. Poslednímu koncertu Visacího zámku ve smíchovském Futuru chyběla charakteristická nakopnutá atmosféra a hlavně vtip. Jako kdybyste si pustili starý film s Oldřichem Novým, kterého jako na potvoru předaboval Petr Novotný. Jan Haubert se coby neohrabaný frontman potácel po pódiu a jeho před lety vtipné prupovídky mezi skladbami se zvrhávaly v místy neartikulované vyřvávání.

Když jdete na skupinu, jako je Visací Zámek, určitě nečekáte nějaké zběsile náročné ultravýkony, ale po tolika letech v nezměněné sestavě vás prostě musí zarazit nesehranost. Ve Futuru to tak občas vypadalo jako na nevydařeném lovu. Zatímco Jiří Pátek nahazoval udici zběsilému rytmu, Michal Pixa se střídal s Ivanem Rutem v honbě za alespoň trochu čistým sólem. Třeba to bylo tím poloprázdným sálem nebo přemírou alkoholu, třeba to bylo mnou, ale ten večer to zkrátka nějak nefungovalo.

Novinky z připravovaného alba se před staršími songy (a tím nemyslím jenom provařený "Traktor" a "Cigára") doslova ztrácely z dohledu. Snad kromě nového Traktoru s hrdým názvem "Desperado" to byly poněkud rozpliznuté kusy s punkmetalovou ambicí ochromenou "psychadelickými" vstupy kytarových sól. Prostě nic moc.

Z celého dvouhodinového setu nakonec rozhodně nejlépe vyzněl hardcorový pokus "Jako vždycky", jehož jméno se coby název pátého alba stalo oficiálně nevyřčeným heslem skupiny. Jen ten večer to bohužel bylo o něco méně než vždycky.

Znamená to, že nestojí za to na koncerty Visacího Zámku chodit? Rozhodně ne. Ještě pořád je to ta nejlepší škola pro patnáctileté studenty humanitních oborů a úsměvné retro pro tři předchozí generace. Jen málokdy zažijete tak smíšený pocit, jako při procházce klubem, kde vedle sebe stojí pánové v saku s pečlivě natočenými kníry a hrozící punkáči. Show, kterou Visací zámek na každém koncertě předvádí, je ale už prostě okoukaná. Těžko po nich chtít, aby přišli s něčím jiným (nehledě na to, že by to asi byla škoda). Nezbývá jim, než své fanoušky věčně hledat mezi omladinou, která se teprve otrkává a je jí vlastně jedno, jak kdo hraje. Zkrátka - čím se jeden smutně nudí, tím se druhý bezostyšně baví. Zase jedna univerzální pravda.

Visací zámek, Praha, Futurum, 20.9.2000