Koncertním albem a dévédéčkem jako by Radůza uzavřela jednu část své tvorby a nyní se na čtvrtém řadovém albu "V salonu barokních dam" vydala úplně jiným směrem. Deska má zcela odlišný zvuk a Radůza si také odbyla velkou skladatelskou, producentskou a aranžérskou zkoušku.
8/10
Radůza - V salonu barokních dam
Skladby: Zářivý prostor (Téma), V salonu barokních dam, Vařič a mapa, Můj počerný anděli, Moře pod Smyrnou (variace I.), Něžně a mistrně, Za obzor, Písně kosmické (zpěv XXX. Variace II.), Dopis Taťáně, Kráčím, Celé noci tě volám, Na stolku u hodin, Pevný úder, Ma phuč mandar
Vydáno: 27.08.2007
Celkový čas: 50:19
Vydavatel: Indies Scope Records
Za razantní změnou zvuku nových písní
Radůzy je prý těhotenství. Klavír vystřídal akordeon z ryze praktických důvodů a to se projevilo výrazně - ve stavbě písniček, aranžích i náladě. "V salonu barokních dam" je velmi silná a "ženská" deska, se kterou u nás snese srovnání máloco. Ne že by se na albu povedlo úplně všechno, ale je to nadmíru svébytná nahrávka, na níž
Radůza obstála jako autorka, zpěvačka a hudebnice. Takových osob u nás moc není.
Až na pár výjimek (úvodní "Zářivý prostor", kde slyšíme i rap, trampská hříčka "Vařič a mapa" s geniálním rýmem
KČT / káčete a závěrečná
cikánská "Ma phuč mandar") se opravdu v souladu s názvem desky pohybujeme v barokním příšeří a jsme zataženi hluboko do velkých slov a témat. Pokud znáte film "Piano", asi si pamatujete na klavír potápějící se do hlubin moře. Radůziny písničky vás jako tento filmový obraz dokáží neuvěřitelně silně zasáhnout.
K "Pianu" se musíme vrátit ještě jednou, to kvůli soundtracku.
Michael Nyman by se jistě potutelně usmíval, kdyby se "V salonu barokních dam" dostalo k jeho uším, ta spřízněnost s jeho skvělou hudbou je nepřeslechnutelná, nejvíce snad v "Kráčím". Možná vás napadne i
Philip Glass. Zkrátka i když je zvuk desky místy ozvláštněn dalšími nástroji (ale bicí a perkuse tu najdete poskrovnu), je klavír naprosto dominantní.
Nepřipraveného posluchače mohou některé skladby emocionálně rozebrat na prvočísla. "Něžně a mistrně", "Dopis Taťáně" nebo "Pevný úder" jsou neskutečně smutné, naléhavé a krásné. Přiznám se, že když jsem album poprvé poslouchal v autě (v zájmu bezpečnosti nedoporučuji), při písni "Za obzor" jsem raději zastavil, vydýchal se a vyměnil desku. Všechno má svůj čas a místo a Radůzin
barokní šerosvit obzvlášť.
-
Nádhera (Frída, 26.09.2007 13:45) Reagovat
Opravdu je co poslouchat a opět se opakuje, s každým dalším přehráním-tále silnější pocity. Jinak mám úplně stejný názor na obal CD ale to není podstatné, důležitý je obsah hudební.
Radůza je nepřekonatelná ve svém stylu a moc jí přeji právě prožívané období. Ať se jí daří jak má!
-
Hmm... (Arvor, 26.09.2007 14:33) Reagovat
Jo, nádherné to je. Ale abych pravdu řekl, poslouchat se mi to opakovaně nechce. Jako klenot, který si dáte za sklo, pyšní, že ho máte, ale nosit ho nebudete. Příliš studí.
-
asi jsem nepochopil ( Tommy, 26.09.2007 15:19) Reagovat
Na touhle desku jsem se dost těšil. Bohužel, ale asi jsem ji nepochopil, poslechl jsem si dvakrát, s odstupem času znovu a krom jedné písničky se mi to moc nelíbí, tedy spíš vubec nelíbí. Možná jsem příliš fixovaný na předchozí tvorbu...
-
Posmutnělá krása barokní Radůzy (Pajulak, 14.10.2007 13:28) Reagovat
Radůza je osobností naprosto unikátní, jak hlasovým projevem, tak hudbou, charizmatem a stylem. Nové cd (dost pochybností o obalu, prosím!!!) se křehce přenáší z jedné klavírní noty na druhou a v žádném případě vás nemůže nechat chladným. Nachází se tu pár klenotů ("Za obzor", "Dopis Taťáně") a naprostým vrcholem je "Něžně a mistrně", kde si Radůza s hlasem, melodíí a hudbou pohrává tak něžně a mistrně, až vás z toho zamrazí. A když svůj hlasový potenciál naplno rozvine ve francouzštině, tak téměř dosahuje kvalit Edith Piaf. A to už, mezi námi, něco znamená...
-
Salon nevšednosti (Aleko, 23.11.2007 16:26) Reagovat
Radůzy Salon barokních dam je salonem nevšednosti a nevšednost ze své podstaty bývá kontroverzní. Myslím, že tohle není nejlepší CD Radůzy, ale rozhodně je nejodvážnějším. Není tolik hitové, ale o to více procítěné a hluboké. Už jsem ho slyšel minimálně desetkrát a pořád v něm nacházím nové prožitky. Za obzor - tohle jsem musel vydýchávat též...