Radůza si zase jde, kam chce

26.09.2007 13:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Koncertním albem a dévédéčkem jako by Radůza uzavřela jednu část své tvorby a nyní se na čtvrtém řadovém albu "V salonu barokních dam" vydala úplně jiným směrem. Deska má zcela odlišný zvuk a Radůza si také odbyla velkou skladatelskou, producentskou a aranžérskou zkoušku.
8/10

Radůza - V salonu barokních dam

Skladby: Zářivý prostor (Téma), V salonu barokních dam, Vařič a mapa, Můj počerný anděli, Moře pod Smyrnou (variace I.), Něžně a mistrně, Za obzor, Písně kosmické (zpěv XXX. Variace II.), Dopis Taťáně, Kráčím, Celé noci tě volám, Na stolku u hodin, Pevný úder, Ma phuč mandar
Vydáno: 27.08.2007
Celkový čas: 50:19
Vydavatel: Indies Scope Records
Za razantní změnou zvuku nových písní Radůzy je prý těhotenství. Klavír vystřídal akordeon z ryze praktických důvodů a to se projevilo výrazně - ve stavbě písniček, aranžích i náladě. "V salonu barokních dam" je velmi silná a "ženská" deska, se kterou u nás snese srovnání máloco. Ne že by se na albu povedlo úplně všechno, ale je to nadmíru svébytná nahrávka, na níž Radůza obstála jako autorka, zpěvačka a hudebnice. Takových osob u nás moc není.

Až na pár výjimek (úvodní "Zářivý prostor", kde slyšíme i rap, trampská hříčka "Vařič a mapa" s geniálním rýmem KČT / káčete a závěrečná cikánská "Ma phuč mandar") se opravdu v souladu s názvem desky pohybujeme v barokním příšeří a jsme zataženi hluboko do velkých slov a témat. Pokud znáte film "Piano", asi si pamatujete na klavír potápějící se do hlubin moře. Radůziny písničky vás jako tento filmový obraz dokáží neuvěřitelně silně zasáhnout.

K "Pianu" se musíme vrátit ještě jednou, to kvůli soundtracku. Michael Nyman by se jistě potutelně usmíval, kdyby se "V salonu barokních dam" dostalo k jeho uším, ta spřízněnost s jeho skvělou hudbou je nepřeslechnutelná, nejvíce snad v "Kráčím". Možná vás napadne i Philip Glass. Zkrátka i když je zvuk desky místy ozvláštněn dalšími nástroji (ale bicí a perkuse tu najdete poskrovnu), je klavír naprosto dominantní.

Nepřipraveného posluchače mohou některé skladby emocionálně rozebrat na prvočísla. "Něžně a mistrně", "Dopis Taťáně" nebo "Pevný úder" jsou neskutečně smutné, naléhavé a krásné. Přiznám se, že když jsem album poprvé poslouchal v autě (v zájmu bezpečnosti nedoporučuji), při písni "Za obzor" jsem raději zastavil, vydýchal se a vyměnil desku. Všechno má svůj čas a místo a Radůzin barokní šerosvit obzvlášť.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY