"Zkuste napsat, co pro vás znamená civilizace a její konec." Ne, opravdu nebývá běžné, aby muzikant žádal od novináře něco víc, než aby zmínil, že tehdy a tehdy pojede na turné, možná že ta a ta firma mu přidala něco na nahrávání. Serj Tankian a jejich frontman vždy platili za interprety, kteří alespoň v textech dávali najevo, jak moc je politika, kultura a vývoj společnosti trápí. Na sólové desce Serje, nazvané "Elect The Dead", tomu není jinak, ostatně stačí se podívat na klip ke skladbě "The Unthinking Majority" a budete mít jasno. Proto ani nepřekvapí, že náš rozhovor s ním se politiky dotýká opravdu hodně.

Vy si podle všeho myslíte, že civilizace je na ústupu. Zpíváte o tom i v písni "Beethoven's Cunt".

Ano, co to je civilizace a co pro mě znamená, jsou otázky, nad kterými jsem přemýšlel několik posledních let. To je i důvod, proč se snažím zjistit, co to představuje pro ostatní lidi. Civilizace je v podstatě taková tisíciletá momentka o dospívání moderní společnosti. Začalo to před nějakými deseti tisíci lety v Mezopotámii, kde je dnes Irák, což je komické. Na počátku stál ušlechtilý nápad věnovat se zemědělství, ne už jen lovu a sběru. To, čemu říkáme historie, je doba civilizace, cokoli předtím je prehistorie. Když jsme začali pěstovat obilí, museli jsme ho také chránit před zvířaty, takže jsme začali zabíjet zvířata, jež lidem do té doby nevadila. Postupně to vedlo k vytvoření států, hranic, vlajek, bomb, armád. Civilizace je 99 procent toho, jak na planetě žijí lidé, existuje jen pár těch, kteří jsou jí netknutí. Jenže civilizace je dnes postavená na příliš rychlém vytěžování přírodních zdrojů a neúměrném nárůstu počtu obyvatel, je neudržitelná. Můj pohled je takový, že žijeme v zajímavé době, kdy se snažíme zalepit akorát drobné dírky v ohromné zdi, která se bortí.

To zní, jak kdyby se chýlil soumrak lidské rasy.

To ne, lidé a civilizace nejsou totéž. Civilizace, jak ji známe, skončila. Civilizaci mnozí zaměňují s lidmi, ale to není správné. Civilizace je pouze jedna ze struktur naší existence, která se vyvíjela tisíce let, nic víc.

Pokud je civilizace fuč, v čem tedy žijeme? Chcete říct, že v apokalyptickém chaosu?

Já to nevím, na to si musí každý odpovědět sám. Co je jasné, že dosud jsme žili zcela neudržitelně: jako by mimo přírodu, stáli jsme na jejím vrcholu. Trochu mi to připomíná člověka, který celý život strávil v jednom městě, nikdy nevyšel za jeho brány. My dnes stojíme před stejným dilematem jako onen člověk - zdi města se zbortily a on neví, kam se vydat. Civilizace je to město. Vezměte si, že všechna velká náboženství jsou s ní spojena.

Cožpak nemáme nějaké nástroje, jak civilizaci znovu vybudovat, nebo ji alespoň opravit?

No... Nějaké nástroje by tu byly, nepoužívali jsme je po těch deset tisíc let, co jsme civilizaci měli. Nástroje jako intuice, schopnost rozumět přírodě a odhadnout nejen spojitost mezi přírodními jevy, ale umět se dostat i za ně. Chce to víc přemýšlet o tom, proč tu jsme, kdo jsme. Na tohle všechno jsme zapomněli, upřeli jsme se k rozumu, ale vynechali srdce.

K západní civilizaci patří také demokracie. Jaké ta by měla mít do budoucna místo? Nepřežila se, neukázala se jako málo životaschopná?

Víte, já se domnívám, že celá krize demokracie tkví v tom, že se někteří politici snaží zneužít demokracii pro své ambice. Když ve jménu demokracie někoho bombardujete kvůli ropě, zneužíváte ji. Demokracie nekrachuje ve své podstatě, ale v jejím nelegitimním naplňování. Idea demokracie je skvělá, ale ve světě je pouze pár opravdových demokracií, ačkoli se jich tak tituluje spousta.

Vaše kořeny pocházejí z Arménie, kde se post-sovětští politici snaží s demokracií vypořádat tak trochu orientálně. Sledujete tamní situaci?

Ano. Zajímám se ale i o řadu dalších zemí. Od chvíle, kdy muzika přestala být mým hobby a stala se mou prací, její místo coby mého koníčku zaujala zahraniční politika. Baví mě sledovat, co se děje ve světě, v němž žiju. Takže Arménii sleduji.

Jezdíte tam, anebo ji spíše studujete na dálku?

V Arménii jsem byl pouze dvakrát, ani jsem se tam nenarodil - narodil jsem se na Blízkém Východě, pak jsme se přestěhovali do Los Angeles. O Arménii si tedy spíš čtu, zajímám se o ni přes internet, několik známých se tam pravidelně vrací, takže mám informace také od nich. Postupně se to tam zlepšuje, demokracie v Arménii dělá malé, ale postupné krůčky. Škoda jen, že tam je taková korupce. Ale o vypořádávání se s komunistickým a sovětským dědictvím nemusím Čechům nic vyprávět, že?

U nás se teď hodně mluví nejen o korupci, ale také o plánu umístit zde americké protiraketové radary...

O tom vím a vůbec si nemyslím, že ten protiraketový systém je dobrý nápad. Nemám pocit, že by vám to nějak pomohlo, kdybyste s radarem souhlasili. Z krátkodobého hlediska to možná nějaké výhody přinese, ale dlouhodobě určitě ne. Americká geopolitika je velmi vlivná. Vy jste urazili od roku 1989 dlouhou cestu, vstoupili jste do NATO, do EU, časem přijmete euro. Jen si musíte dávat pozor, abyste byli skutečně autonomní republika.

Západní hudebníci úroveň civilizace moc neřeší, zato se rádi trefují do George Bushe a americké zahraniční politiky. Proč si ale titíž umělci, jimž vadí válka v Iráku, nevšímají ve svých textech diktátorů v Latinské Americe či v Asii, kteří napáchali nepochybně víc zla?

Podle mě je to dáno tím, že si nechceme přiznat zodpovědnost zato, co se ve světě skutečně děje. Když se Bush rozhodl jít do Iráku, bylo jen málo těch, kteří se odhodlali to kritizovat. Nikdo se neozýval, když probíhala invaze do Afghánistánu. Je zkrátka snadné vystupovat proti něčemu, s čím nesouhlasí většina populace. A přesně to se teď děje. Není snadné se ozvat s nepopulárními nebo neatraktivními názory, to vás pak rychle sundají z rádií, jak se to stalo s mým esejem "Understanding Oil" po 11. září 2001 (Serj Tankian umístil dva dny po útocích na web System Of A Down kontroverzní úvahu o tom, jak si USA útok v podstatě vykoledovaly svou politikou na Blízkém Východě. Vydavatelství Sony text krátce poté stáhlo: prý s tím nemají nic společného a že je neslýchané, aby někdo obhajoval teroristy, ačkoli něco takového z článku vůbec nevyplývá - pozn. red.).

Podobné to je s ekologií. V posledních zhruba dvou letech se stalo velmi populárním upozorňovat na problém globálního oteplování, aniž by tak ale většina umělců činila uvěřitelně.

Domnívám se, že uvědomění si základních ekologických souvislostí a problému oteplování je prospěšné. Ostatně ty nejvšednější činnosti, které dělám i já, jako řízení auta, užívání ledničky, nakupování do plastových sáčků, jsou součástí globální světa, není to něco izolovaného, má to svůj dopad. Ekologie je důležitá, protože se týká vody, kterou pijeme, a vzduchu, který dýcháme. Přemýšlet o tom je zásadní a je v podstatě jedno, zda v tom něco změní nějaký koncert jako třeba Live Earth. Takže já jsem rád, že se o tom mluví.

A není náhodou showbusiness momentálně v těžké krizi, nehledá si svoji cestu, jak upoutat pozornost, a to i kvůli internetu?

Myslím si, že showbusiness stojí před zásadní změnou. Tím, že lze hudbu i jiné druhy zábavy snadno šířit internetem, se mění model fungování zábavy. Ačkoli přibývá lidí, kteří poslouchají hudbu, zisky nahrávacích společností klesají, což je zarážející. Musíme objevit cestu, jak ty lidi oslovit, jak připoutat jejich pozornost k našim produktům. Podobně jako se natáčejí filmy s větším rozlišením, i v hudbě bychom měli něco podobného udělat, aby se mp3 staly méně zajímavé, poněvadž budou poskytovat výrazně horší kvalitu. Já akorát slyším, jak hudebníci žehrají, že zisky klesají, ale vůbec nic proti nedělají. Já budu třeba natáčet klipy ke všem dvanácti písním, jež na nové desce budou; to by před pěti lety bylo nemyslitelné. Dáme to na YouTube, pustíme na internet, chceme s tím vyrazit na filmové festivaly. To jsou extra nástroje, jež je třeba používat. Musíme dělat něco víc, začít zase víc přemýšlet.

Co uděláte jinak na podporu vaší sólové desky, už jste řekl, ale co je na ní jiného oproti hudbě System Of A Down?

Všechny písně jsem složil buď na piáno, nebo na akustickou kytaru, takže jejich základ je velmi klasický. Původně jsem dokonce váhal, jestli to vůbec bude rocková nahrávka. Hudebně to zní jinak především v tom, že je tam hodně smyčců a klavíru. U System Of A Down je jedno, kterou píseň si pustíte, vždy to zní jako čtyřčlenná kapela, což u mé sólovky není, množství instrumentů je mnohem větší. Co se textů týče, je to samozřejmě intimnější a osobnější, protože je to jen o mně, ostatně jsem sám nahrál i většinu nástrojů. Kdo má rád Systems, něco si v tom najde, stejně jako ten, kdo je vůbec nezná.

Máte pocit, že se do způsobu, jakým skládáte a tvoříte hudbu, nějak promítá váš arménský původ? Že by se ten v podstatě tragický historický osud Kavkazanů podepsal na tom, že jste tak angažovaný a skeptický hudebník?

Jeden můj kamarád, když si poslechl "Elect The Dead", mi řekl, že v tom cítí melancholii, která se prý prolíná jak tou osobní stránkou, tak tou univerzální. Jsem si jistý, že část oné melancholie pochází z kultury, z níž jsem vzešel. Arménci totiž rádi poslouchají arménskou hudbu, která je velmi hluboká a temná, ale ne v tom hororovém slova smyslu. A to je uloženo i v mém podvědomí.