Keith Kenniff, jediný to strůjce projektu Helios, nemá potřebu nějak zásadně uhnout z vyšlapané cestičky, jež vede okolo malého potůčku, v němž probublává čistá horská voda a každý oblázek po sobě nechává producírovat sluneční paprsky. Na svém třetím počinu "Ayres" tato křehká pouta nebortí, pevně si stojí za klidnými melodiemi a zvukovými hrátkami. Pro jednu věc se ale rozhodl: že časomíra tohoto produktu rychle vyprší. Těžko říct, jestli by větší porce nezačala nudit. Keith raději nic neriskoval a sází na svou pevně namalovanou jistotu.

V dětství evidentně miloval skládání papírových lodiček a čepiček. Nehrál si však na velkého vojevůdce, spíše na milosrdné princátko, které oslnilo nejedno děvče. Každé z nich dostalo svou loďku, kterou vypustilo na cestu k dalekému oceánu. Není to jen růžově vybarvený sen, kompozice projektu Helios mají ukrytý život, ten se postupně rozbaluje a rozvíjí s každým poslechem. Řeč o pouhé kulise není na místě.

Co skladba, to téměř dokonalé vyznění každičkého tónu, jen místy na vás vyskočí ze zákoutí nějaký ten sampl nebo strojový zvuk. Kenniffův vokál je nad touto poklidnou symfonií výrazný, přesto působí jako tichý vypravěč příběhů o blížícím se dešti a jiných přírodních dějích. Své vlastní broukání doplnil coverem "In Heaven" autorské dvojice Peter Ivers a David Lynch (jedná se o kus ze soundtracku "Eraserhead"). Šest snových opusů vás přivede ke spánku, ještě nezapomenut zhasnout lampičku a dopít mléko s medem.

"Ayers" je jako cukrkandl, potěší známou chutí a uspokojí libido vaší mysli. Přesto se zde nedočkáte nějaké výraznější změny, dějové linie, která by způsobila větší vjemový zásah. Keith Kenniff vsadil na okoukaný pohádkově filmový trik, jak dobro zvítězilo; ale co bude dál? To už je ale pouze na vaší fantazii...