Pohled na rozjařenou noční oblohu, která je plná hvězd, vzbuzuje nejenom u snílků a romantiků příjemné mrazení v zádech. Ještě větší ponor do bádání mají všichni ti astrologové, kteří skrze dalekohledy v observatořích sledují světy vzdálené několik miliónů světelných let. Hledají jak nová uskupení hvězd, tak i žijící civilizace, a to nejenom v naší dimenzi. Tou je Mléčná dráha, osetá známými útvary, jejichž krásy berou dech - Venuše, prstence Saturnu atd. Když Robert Jíša začal natáčet volné pokračování nevyřčené řady disků s relaxační muzikou, tak toto téma jej svým způsobem nejvíce přitahovalo a při samotném natáčení si dal i velké cíle.

Jedním z těchto milníků bylo získat zvuky natočené v meziplanetárním prostoru, které má ve svém archivu uložené NASA, jež je zachytila pomocí speciálních přístrojů. Profesoři Iowské univerzity svolení udělili, takže na "Hlasech Vesmíru" zaslechnete heliosférické hvizdy Slunce, Jupiteru nebo Země, dále zvuky blýskání Saturnu a v neposlední řadě třeba "Zemský chorus" (zpívající vlny magnetické dráhy naší planety) a mnoho dalších rádiových emisí.

Do tohoto podkladu - naplno veden svou intuicí - postupně vkládal prosté melodické linky, které jsou postupně skládány jako střípky pestrých barevných variací. V kompozici "Země" se na chvíli vrátil k éterickým zvukům z alba "Pět Tibeťanů", které rozvinul již na dvou discích. Oproti dřívějším počinům se však v nových skladbách více drží klasického formátu instrumentální hudby; nástrojová škála je též mnohem širší. Chvílemi můžete v rozbřescích podchytit blízká spojení s tvorbou Vangelise a jemu podobných mágů. "Hlasy vesmíru" postupně nabírají na živelnosti, aby v samotném finále pojmenovaném po Neptunu naplno zazněl hymnus oslavující nezkrotnost vesmírných dálek a nepoznaných objevů, které má lidstvo teprve před sebou.

Robert Jíša na svém prozatím posledním relaxačním výletu dospěl k určitému vrcholu. Zdolal velký kopec, aby se mohl pořádně rozhlédnout do dálek; toto vše převtělil do blahodárných kompozic. V těch se hodně přiblížil, jak již bylo řečeno, klasickému formátu nedržíce otěže příliš dlouhých skladeb - tato změna není rozhodně na škodu.