V Německu mám velkou část rodiny. Všichni jsou původem Němci, až na mého strýce. Ten byl Čech. Před lety u něj ale nastala změna, když se nechal vlivem tamní kultury a své ženy dokonale přetransformovat. Jeho životním krédem už je Alles Deutsch ist super! (čtěte s akcentem "zupa"). Nač tohle všechno povídám? Inu, Stereo Total na mě působí stejnými vlivy, jaké kdysi vábily mého strýce. Jenže já se na rozdíl od něj nedal.

Za vším hledej ženu. Tady to platí dvojnásob. Vlezlým a místy až pištivým hlasem (podobnost s Nenou čistě náhodná) disponující zpěvačka Françoise Cactus dodává Stereo Total už od prvopočátků jejich působení na berlínské scéně tu správnou šťávu. Většího blázna, který by se za zvuků podomácku vyrobených nástrojů a všelijakých uvěřitelných či neuvěřitelných udělátek dokázal tak vyblbnout za mikrofonem, asi nenajdete. S hlasovým projevem neustále pracuje, vyluzuje ze sebe tuny (pa)zvuků, které se však velice brzy oposlouchají a začnou lézt na nervy. Snesitelné to je ještě ve francouzsky nebo anglicky zpívaných písních, jenže jakmile se ke slovu dostane němčina (která je bohužel prioritním jazykem tvorby Stereo Total, tudíž i této výběrovky), padne kosa na zatraceně velký šutr. O mateřském jazyce našich západních sousedů je dobře známo, že se jedná o jazyk velice tvrdý, který ve zhudebněné podobě nezní dvakrát "wunderschön". Taková "Wir Tanzen Im Viereck" budiž toho důkazem.

Pokud je ovšem slečna Cactus zticha, konečně může naplno zaznít hlavní klad dvojice: hudební doprovod. Brezel Göring pobíhá mezi svou elektrotechnikou jako potrefený, do toho čas od času zabrnká na kytaru a celé dohromady to dokáže navodit náladu každé písně i bez kaktusu. V "Dactylo Rock" píše na psacím stroji při havajských melodiích, "Cosmounaute" nabídne cestu nekonečně prázdným vesmírem, kde se od zvukových kulis odráží libě rezonující ozvěna, "Ach Ach Liebling" mně zase připomíná geniální hru na motivy The Blues Brothers. Nebojí se však ani rockovějšího soundu ("Für Immer 16") nebo snahy přiblížit se Beatles v "Lunatique".

Krom čtyřiadvaceti nejlepších hitů deska skrývá pět videoklipů. K těm je ale velice nekomfortní přístup. Očekával jsem, že po vložení disku do počítače naběhne nějaký launcher, který by umožňoval videa přehrávat rovnou. Jenže jeden myslel a je jasné, jak to většinou dopadá - po několika zběsilých kliknutích myší jsem se k bonusovému obsahu přeci jen dostal. Klipy mě utvrdily v tom, že Stereo Total jsou prostě jen dvojice bláznů, kteří své řemeslo ovládají na vysoké úrovni a jejich práce je očividně a hlavně "ušislyšně" baví. A já proti tomu rozhodně nic nemám. Schluss.