Po přestávce na musicserveru opět spouštíme rubriku Radar, v níž budeme představovat žhavé hudební objevy, kapely či sólisty, kteří mají nakročeno k hudební slávě. Cesty hudebního byznysu jsou samozřejmě nevyzpytatelné a odhadovat úspěch je jako věštit z vnitřností krocana. Abyste se dozvěděli, zda jsme se trefili, nebo naopak minuli, budeme vždy přibližně po dvou měsících zveřejňovat Radar speciál, který vám prozradí další osudy našich dřívějších objevů.

Vzkaz "Marry Me" v názvu debutového alba je tak sugestivní, že bych se nedivil, kdyby chlapi házeli během jejího vystoupení na pódium spodky. Zpěvačka Annie Clark vystupuje pod jménem St. Vincent a ačkoliv to tak na první pohled vypadá, není to žádná tuctová pěvule z indie scény. A ten název je vlastně vtip: písnička je o tom, že i když si muže vezme, stejně ho bude podvádět.

Annie seděla před dvěma lety v pronajatém newyorském bytě a neměla na nájem. Musela nakonec prodat i svoji oblíbenou kytaru a za poslední peníze odjela zpět domů do Detroitu. Byla přesvědčená, že její hudební kariéra je u konce. Jen pár dnů po návratu ale narazila na členy skupiny The Polyphonic Spree. "Přestávala jsem věřit, ale narazila jsem na svoji spásu, kterou byla tahle kapela v róbách." Jednu si oblékla na sebe a stala se členkou třicetihlavého zástupu vždy usměvavých poslů hudebního náboženství lásky. Objela s nimi svět, zaplatila dluhy, ale sny o sólové kariéře se vracely jako bumerang. Loni proto začala pracovat na vlastním materiálu, který vykrystalizoval do podoby EP "Paris Is Burning". To vyšlo hlavně z toho důvodu, aby měla co prodávat na turné s folkovou ikonou Sufjanem Stevensem. V prosinci pak začala natáčet regulérní dlouhohrající debut. Pomohli jí s ním někteří další členové The Polyphonic Spree a také Mike Garson, dvorní klavírista Davida Bowieho.

"Cože, vy chcete nahrát jazzovou desku?" zeptal se zděšeně jeden kravaťák z nejmenované nahrávací firmy, která chtěla St. Vincet podepsat. Pak už o něm nikdy víc neslyšela. "Domluvíme vám focení pro časopis Maxim, to bude dobrá reklama," nabídl jí další kravaťák z jiné nejmenované nahrávací firmy. "Byl to pro mě signál, že tenhle svět není tak úplně pro mě," říká Annie, která nakonec zakotvila u nezávislých Beggar's Banquet. Tam v polovině července vyšlo její debutové album "Marry Me".

Jestli Annie poflakování s The Polyphonic Spree něco naučilo, pak určitě to, že hudba nemá žádné hranice. A že pořádný refrén ještě nikoho nezabil. Silná písničkářská výpověď se stejně jako třeba u Stevense spojuje s inovativními přístupy a neobvyklými nástroji (moog, triangl, vibrafon). Výsledek je nadmíru skvělý. Její hlas se pohybuje někde mezi Kate Bush, Feist a Fionou Apple, ale hudební vize je zcela originální. Annie Clark odmítá hrát podle zavedených pravidel a docela obyčejnou popovou písničku, jako třeba "Your Lips Are Red", ráda naruší netradiční operní vložkou.

Poslech "Marry Me" je nadmíru příjemná záležitost. Děsit vás může snad jen jediná věc - myšlenka na to, co se stane, až se The Polyphonic Spree rozpadnou a hudební trh zaplaví nespočet sólových projektů...

---

Více: web / blog
Zní jako: Kate Bush, Björk, Feist
Přesvědčí vás:
mp3 - "Now Now"
audiostream - myspace.com
videostream - "Your Lips Are Red"