Při mnoha činnostech se tvrdí, že třetí den je krizový. I na letošních Colours Of Ostrava to platilo. Ne však kvůli špatným kapelám, ty tam ostatně ani nebyly, ale díky nesnesitelnému vedru. Teplota stoupá a my se vydáváme vstříc dalším hudebním zážitkům.
© Pavel Parikrupa / musicserver.cz Třetí den byl podle mě nejlépe obsazený. A to, že na slunci stoupala teplota k závratným výšinám, návštěvníkům nevadilo. Hudby není nikdy dost, a tak i třetí den se vydařil. Měl své vrcholy a bylo jich dost. Také jedno velké zklamání, ale o tom až za chvíli. Na reportáž z prvního dne se můžete podívat
zde, pokud by vás zajímal i druhý festivalový den, klikněte třeba
tady. Zastávka třetí je před námi.
© Pavel Parikrupa / musicserver.cz Na menší scéně Barvy se těsně po třetí hodině odpolední objevila Češka s líbivou francouzštinou
Iva Frühlingová. Někde jsem si stihl přečíst, že jsem odborník na její hudbu. Ne, nejsem, ale její pop má něco do sebe. Těsně před tím, než začala, se na louce před ní povalovalo pár jedinců, v ruce pití či něco k zakousnutí. Jakmile se však koncert rozjel, nahrnulo se docela dost zvědavců a scénu solidně zaplnili. Hned se hraje lépe, když je pro koho. Mě na Ivě vadí jedna věc: ještě to tak moc neumí s publikem. Ale jen místy, tudíž její vystoupení rozhodně neurazilo. Bylo to takové milé, komorní, přátelské setkání.
To na hradě hráli pro docela malou skupinu věrných slovenští
IMT Smile. Tvrdé kytary jako o den dříve v podání
The Prostitutes uhranuly hlavní stage. Hudba
IMT Smile je... je zvláštní. Nepřijde mi stejná, ani podobná jako ostatní kytarovky. Prostě si je nemůžete splést s nikým jiným. Pařba probíhala v plném proudu, již tradiční hadice kropila fanoušky v předních řadách a bratia Slováci hráli jednu pecku za druhou. Vrchol přišel jednoznačně na závěr při přídavcích. Horáčkův text, původně v podání Richarda Müllera, "Srdce jako Kníže Rohan" si společně s
IMT Smile zazpívali všichni. A i ten, kdo nechtěl, si alespoň decentně kýval nohou do rytmu.
© Pavel Parikrupa / musicserver.cz A o dvě hodiny později přišlo největší zklamání letošních Colours. Již hodně dnů před festivalem jsem tvrdil, že je úlet představit jako největšího headlinera francouzskou kapelu
Gipsy Kings. A mé proroctví se naplnilo. I když začátek jejich setu sledovalo jednoznačně nejvíc lidí, plytkost jejich projevu nebrala konce. Každá písnička skoro stejná, nudné reakce. Prostě nic, co bych chtěl ještě někdy vidět. Na závěr zazněl největší hit "Volare" a tím to skončilo. Většina lidí zvolila dřívější úprk na skvělého Dana Bártu.
© Pavel Parikrupa / musicserver.cz Jako má
Karel Gott svou trapnou vyhazovací kyčel, má
Dan Bárta svou hadí ruku. Ale v žádném případě není trapná. Je skvostná. Koncert tohoto šoumena s neuvěřitelným charismatem si málokdo nechal ujít. A kdo ano, mohl velmi litovat. Průpovídky mezi jednotlivými songy, výborně sehraná Illustratosphera, skvostný hlas samotného Dana. Ne, tomuhle nemám co vytknout. I vulgarity z jeho úst zní tak nějak normálně.
Dan Bárta umí. A umí hodně. I když je většina jeho songů spíše poslechovou záležitostí, nikdo se nenudil a všichni v příjemném letním večeru načerpali potřebnou energii.
© Pavel Parikrupa / musicserver.cz V hluboké noci se málokomu chtělo spát, když je čekaly dva nářezy v podobě
Tata Bojs a
United Flavour.
Tata Bojs na Spektrum Česká spořitelna stage předvedli šílenou jízdu. Kombinace nové desky "Kluci kde ste?" s hity z "Futuretra" či "Biorytmů" zafungovala na výbornou. Mardošův svérázný projev, kdy lítal po pódiu jako pes utržený ze řetězu, po každém songu komicky vyslovené
Děkujeme nebo na počest festivalu každá píseň s etno motivem. Takoví byli, jsou a asi vždy budou hoši s Hanspaulky. Svérázní, osobití s bezednou studnou energie. Silný trojlístek songů "Pěšáci", "Attention aux hommes" a "Vesmírná" skvěle uzavřel třetí den na hlavní scéně.
Česká kapela
United Flavour uzavírala program dole v Barvách. A uzavírala ho hodně stylově. Jejich set nepostrádal zhola nic. Show, světla, komunikace, výborná muzika. Asi neodolám a seženu si jejich album. Protože to opravdu stojí za poslech. Naživo se předvedli ve skvělém světle. Jen mám strach, aby na českém písečku nezapadli.
Vrchol dneAsi nikoho nepřekvapím. Nejlepší byla v sobotu vystoupení Dana Bárty a jeho Illustratosphery a
Tata Bojs. A co
Gipsy Kings? Nudní. To se o Bártovi a Tatáčích říct nedá.
Vrcholy a "vrcholy" kolegy Miroslava Böhma
1) Hobluuuuuj! Aneb každý festival by měl mít svoji hlášku a tahle v sobotu zněla z každého rohu.
2) Dredy Idana Raichela. Aneb málokdo má vlasy, kterými by v nouzi umlátil i slona.
3) Hoďte na zem špendlík! Aneb hluboké atmosférupolykající ticho při outru písničky "Za poryvů" od Illustratosphery.
4) Pojďme si zadžemovat! Aneb spontánní "minikoncert" dvou návštěvníků festivalu ve stánku s hudebními nástroji, který donutil k zástavce slušnou řádku kolemjdoucích.
5) No a znáte tuhle? Aneb mezipísničkové průpovídky Dana Bárty, kterého jednou jeden Ital nepoznal, když Dan vycházel z rovnoběžnostěnu.
Colours Of Ostrava, Černá louka a Slezskoostravský hrad, Ostrava, 14.7.2007