"Když dám do dortu sto dobrých věcí, bude stokrát dobrý," říkal Pejsek a nakonec to nedopadlo dobře. Ačkoli se Dying Passion na posledním albu "Relief" řídili podobným krédem, výsledný pamlsek je skvělý. Do úžasnosti mu chybí jen krůček; krůček důležitý jako tečka za větou.

"Relief" hned po prvním poslechu prozradí (nejen svou délkou), že se jedná o komplexnější materiál, který potřebuje více času na uzrání v hlavě, vyžaduje koncentrovanější poslech. Ne že by to vadilo - Dying Passion nemají výraznější problém posluchače přitáhnout a posléze vtáhnout do svého atmosférického světa. A navíc jim to celé trvá maximálně pár minut.

Album je možné vnímat jako stručnou encyklopedii hudby posledních dvaceti let. První tóny linoucí se po spuštění zasáhnou moderním, emotivně rockovým/metalovým zvukem, dojde na křehké písničkaření, připomínající Pehu, těžce osmdesátkovou "Innocent", neučesaný posthardcoreový riff v "I'm Walking" a tak dále. Aktuální kytarovkový trend, který je založen na vykrádání hudebních archivů, reprezentují Dying Passion nejinteligentnějším možným způsobem. Můžou na to být hrdí - po celých padesát minut si zachovávají vlastní tvář. Kde výborný zpěv Zuzany nestačí, přispěchá na pomoc trumpeta a promptně dodává skladbě ozvláštnění.

Vrchol umění montáže (a vrchol alba) představuje skladba "Words", kde se náladový elektronický podklad skvěle doplňuje s intenzivním zpěvem, vše je pak završeno působivým kytarovým sólem á la blues-rock ze sedmdesátých let. Jestliže Dying Passion něco skutečně jsou, pak výborní spojovači.

"Relief" je rozdělen do dvou bloků. Úvodní část (od začátku po "Psychic") jasně nakopává, naléhá plnějším, větším zvukem. Druhý blok je vystavěn na směřování k finále, které představuje šestiminutový epos "Heroes". Pocit nevyhnutelného konce je umocněn zařazením lehké klavírní balady "How many" na předposlední místo. Přichází ale rána, "Heroes" svůj úkol splňují s až přílišnou horlivostí. Skladba připomíná filmovou hudbu z patetického slaďáku, kdy opálený krasavec za západu slunce hledí vstříc horizontu a vzpomíná přitom na svou - strašně krásnou - bývalou ženu, jíž společně s jeho sedmiletou dcerou unesl a zabil ruský mafián. Píseň oslazuje především chórovitý vokál. Ve střídmějším, méně hymnickém provedení by fungovala lépe.

Přichází posluchačský trabl: jestliže budu "Relief" vnímat jako sled jednotlivých skladeb, užiji si jeho rozmanitost, ale nezbude výrazný zápis do paměti, dojem bude roztříštěný. Na druhou stranu pokažený závěr bude jen jednou nedotaženou skladbou. Jestliže ho budu vnímat jako kompozici skládající se ze dvou dílčích bloků, z nichž ten druhý má předepsán pozvolný tah na branku, ale gól nakonec nedá, zbude zklamání z desky, která mohla být úžasná. Bohužel, takhle je jen skvělá.