Po skvělé desce "Panopticon" přišli tito američtí muzikanti s další vizí svého post-metalu. Isis jsou v tomto žánru nepochybně modlou a o svou pozici se rozhodně nemusejí bát. Práce s atmosférou, vrstvení rytmů, tajemnost. To jsou základní věci, které na této hudbě lákají. Atmosféra, silný rytmus, tajemství, to je základ doom-metalu. Atmosféra, neuvěřitelný rytmus a tajemnost, tři prvky mistrovství Isis. Přesně v tomhle pořadí.

Na "In The Absence Of Truth" navazují Isis do řady za "Oceanic" a "Panopticon". Neustále nápaditá hra na bicí orámovaná kytarami, které se většinou obejdou bez přehnané riffovitosti. To jim vrací jejich téměř ztracenou sílu pořádného a nečekaného úderu. Isis těmito údery šetří, ale když přijdou, tak jsou o to důraznější a naléhavější. Jo, je fakt, že tohle prostě už není tentýž nářez jako před pěti lety. Už to není hudba, která by přicházela z jiného světa. Mezitím se našlo mnoho následovníků, a to i těch, kteří vykročili přímo z řad. Nápady, které v minulosti patřily čistě Isis, jsou občas rozmělňovány v bočních projektech a na některých skladbách ("1000 Shards") je to cítit.

To ale nic nemění na tom, že album jako celek zní pořád silně a kompaktně. Jen cesta, kterou se Isis ubírají, spěje pomalu ke konci. Atmosféra a tajemnost jsou kvality, které často svádí k hudebním klišé. Ta, díkybohu, Isis nehrozí. Na tomhle albu ani náhodou. "Not In Rivers, But In Drops", "Firdous E Bareen", "Wrists Of Kings". Tři důkazy o síle Isis. "1000 Shards" a "Holy Tears". Dvě varování. Pořád je to síla, ale chybí překvapení.

PS: 22. června v Akropoli. Hlasitě a naživo, společně s Boris a Oxbow!!!