Sonic Youth (MySpace.com) jsou stále zajímaví. I v době, kdy už jejich nejlepší desky vycházejí v luxusních reedicích. Kim Gordon maluje skvělé obrazy, Thurston Moore si rozšiřuje hudební obzory, dělá na sólových projektech (jeden vychází koncem léta pod názvem "Trees Outside The Academy"). Ale sonická mládež stále naplno funguje, takže se i dnes můžeme zabývat novinkami u kapely samotné. Třeba nedávno vyšla více než hodinu trvající sbírka rarit a b-stran nazvaná "Destroyed Room/B-Sides And Rarites" - většina tracků pochází z let 2001 a 2003, tedy nahrávání desek "Muray Street" a "Sonic Nurse". Zní dostatečně sofistikovaně, poslech se rovná velmi intelektuální, místy těžko dešifrovatelné zábavě. Hity, melodické linky, sexuálně vyřvávané songy a další jednoduchá potěšení nečekejte. Všechny tyto fragmenty se objevovaly na řadě jiných alb, včetně toho posledního, úžasného popového manifestu "Rather Ripped".

Začíná se trackem "Fire Engine Dream", osmiminutovým zamilovaným vybrnkáváním alba "White Light-White Heat" od The Velvet Undeground. Zajímavé. Vše, co se na sbírce rarit Sonic Youth odehrává, je neskutečně atmosférické a emotivní. Vyžaduje to klid a trpělivé vnímání. Potom se dočkáte neprostupné mlhy, importu do světa, ve kterém Thurston Moore a spol. vyrostli. Pod zemí zakopaný undergroundový New York a celá jeho umělecká komunita. Stopáž se táhne dlouho přes hodinu, zpívá se minimálně, ale když Kim Gordon v písni "Blink" začne šeptat "I can see my body move. It goes without me. What I used to be. Prove it. A breath for you. No kiss. My tears they fly. In the wind. I blink you die," užijete si to stejně jako staré hity kalibru "Teenage Riot".

Dále se na LP vaří studený beton, občas se ozvou riffy, co mohly udělat potencionální hity, vše se slévá do sebe a vůbec nezáleží na tom, jestli posloucháte pět tracků s průměrnou stopáží kolem čtyř minut, nebo závěrečnou pětadvacetiminutovou sekvenci "The Diamond Sea", při které dojde na rychlý zfúzovaný rock i temnou baladu. Pořád jde o stejnou atmosféru: depresivní, sladkou, roztrhanou i neskutečně romantickou. Písničkových struktur minimálně. Namísto toho zápisky mluvící o prvotních inspiracích, vzhledem k době vzniku lze obdivovat vyzrálost. Většinou se vše točí kolem elektrifikované vize The Velvet Undeground a lehce futuristické představy něžné Nico.