Rapper a zpěvák Mike Shinoda během druhého pražského koncertu Linkin Park řekl, že kapela má jistě ty nejlepší fanoušky na světě. Při pohledu na plnou plochu (která se téměř celá stala vařícím kotlem) a na tribuny se proti tomu nedalo namítat ani slovo. Náhodný zvědavci či sebezarytější škarohlídi nemůžou tomu kouzelnému večeru upřít atmosféru, jež se nevidí a nezažije každý den. Pro takové publikum je radost hrát.

Jelikož jsem za těch už pár desítek let, co navštěvuji koncerty, nasbíral celkem slušnou databázi zážitků, můžu srovnávat: jednak je tu ta nevšední magie, energie přelévající se z pódia do publika a zpět, tisíce lidí zpívající (a rapující!) celé písničky spolu s Chesterem a Mikem, všechno to tleskání, mávání a světelné galaxie vytvořené mobily a zapalovači, jednak fakt, že tak příšerné předkapely aby jeden pohledal. Čekat téměř do desíti na hlavní bod programu je samo o sobě vopruz (i když na 23:15 Guns N' Roses v Sazka Areně to zdaleka nemá) - kéž by ten čas byl strávený příjemněji, než ve společnosti Blindside a 30 Second To Mars.

Ano, Jared Leto je tak krásnej, říkal to hlouček děvčat v davu. Vlezl mezi lidi, super. Pochválil nám nádhernou zemi a řekl, že se vrátí znovu a znovu a znovu a znovu a znovu. Ale to je málo. Ani skandování fuck you a frekvence čtyř lahví v publiku během jedné písničky nezachrání zoufale nudnou hudební produkci, neuvěřitelně monotónní směsku rádoby umění. To všechno v děsném ozvučení a milosrdném přítmí světel na čtvrt výkonu. Zabitý čas.

Tato předskokanská ubohost se ještě více zviditelnila, když hráli své výborné vystoupení Linkin Park. Nejenže jeli jako skvěle namazaná rocková mašina a okamžitě rozpumpovali celou halu, ale chovali se jako normální lidé bez manýr, působili velmi civilně až skromně (potvrzeno i od lidí, kteří se s nimi setkali v zákulisí). Show šestice mladých mužů byla přesně naplánovaná a zahraná, na improvizace a sóla nebylo místo, přesto měla sílu přírodního živlu a ohromnou přitažlivost.

S malými výjimkami kapela hrála své skladby v původních aranžích, ale když už sáhla k nějaké úpravě či prodlouženému intru, bylo to vždy k dobru věci. Jedním z nemála skvělým momentů večera byla dvojice kousků "Pushing Me Away" v baladické verzi jen se Shinodovým piánem a Benningtonovým zpěvem, jež se přehoupla do "Breaking The Habit". Zpěvák Linkin Park podal obdivuhodný výkon a nic na tom nemění "klezlovská" výtka, že v "Crawling" a "The Little Things Give You Away" byl mírně pod tónem. Zejména to, jak se vypořádal s odeřvanými pasážemi nových tvrdých písní ("Given Up", "No More Sorrow"), bylo neuvěřitelné.

Jak už to bývá, největší úspěch měly osvědčené starší skladby, ale novinky z "Minutes To Midnight" do setlistu hladce zapadly a třeba "Bleed It Out", která ukončila základní část koncertu před třískladbovým přídavkem, se jistě stane plnohodnotnou a oblíbenou položkou vystoupení Linkin Park.

Překvapivá byla poměrně střídmá světla a projekce: kdo očekával baterie lamp, obrazovek a pláten, spoustu barev, obrázků a klipů, musel být zklamán. Jako by i tím skupina deklarovala svůj "umělecký" posun a soustředění především na hudbu. V Praze se jí to podařilo výborně.

Setlist: One Step Closer, Lying From You, Somewhere I Belong, No More Sorrow, Papercut, Points Of Authority, Given Up, Don't Stay, From The Inside, Leave Out All The Rest, Numb, Pushing Me Away, Breaking The Habit, In The End, Crawling, Bleed It Out, The Little Things Give You Away, What I've Done, Faint

Linkin Park, 30 Second To Mars, Blindside, Sazka Arena, Praha, 12.6.2007

Fotogalerie: