Brněnská kapela Insania má hudebně asi nejblíže k metalu, možná hardcoru. Před třemi lety jí vyšlo album "Out". Letos na jaře je zpět s deskou pojmenovanou "Rock'n'Freud". Posuďte sami, jak s časem věnovaným nahrávání muzikanti naložili.
6/10
Insania - Rock'n'Freud
Celkový čas: 45:50
Skladby: Disneyland vyděděnců, A budiž tma!, Je mrtvá, Sin Is In, Večer, kdy Freud zpíval basem, Tenhle vesmír je jen náš, Kakofonie ohně, Noční motýl, Vše pod sluncem je rituál, Pochod podsvětím, Velký Ne, Kážem vodu pijem krev
Vydavatel: X Production
K metalu jsem měl vždycky trochu zvláštní vztah. Pro někoho možná potupnou větu
jedu v metalu jsem řekl naposledy někdy v sedmnácti na lavičce v parku s lahví laciného vína v ruce a kazetou
Faith No More ve
walkmanu. Od té doby snad ani ve snu. Spíš než ta klasická forma, mě bavily vždycky víc odnože a hybridy vstřebávající jiné hudební vlivy. Například ty elektronické. S touhle jednoduchou šablonou bychom si v případě brněnské kapely
Insania měli vystačit. Tedy aspoň na první pohled.
Metalové (nebo možná hardcoreové) kytarové riffy rozmáznuté - místy možná až příliš - epickými klávesovými plochami a občasným samplem, zalisované do téměř neprůhledného igelitu přihrublého vokálu, jakoby umazaného od očních stínů rozteklých po tváři Jaze Colemana. To jsou hlavní díly stavebnice s nápisem "Rock'n'Freud" na krabici.
Zpívat česky vyžaduje velkou dávku odvahy. Za angličtinu se snadno schová lecjaký blábol a zpívat v rodném jazyce znamená buď mít opravdu co říct, nebo riskovat sklopené zraky a cukající koutky posluchačů. Budeme-li se bavit o silných stránkách Insanie, potom texty patří rozhodně mezi ně. Chci říct, že vtip, ironie a nadhled nejsou zrovna nejčastější položky v seznamech textové výbavy žánrově spřízněných kapel. Ostatně mnohé napoví i samotný booklet alba.
"Ten večer začal přesně naopak, než bych si přál / Joe mě zaved vzhůru tmou tam na vrcholky skal / U ohně byla Marie, smutně zněl její hlas: ′My nevěříme v ďábla, ale ďábel věří v nás.′ / Tento večer Freud zpívá bas."
Vraťme se však ještě k Jazu Colemanovi. Je velká škoda, že si tenhle zmalovaný šaman coby způsob léčby svých spasitelských komplexů vybral produkování desky holkám s penisy. "Rock′n′Freud" je přesně to album, ze kterého by právě on se svým charismatem a kapela se svým potenciálem udělali velké album. Takhle to je deska jenom lokálního formátu pro nejvěrnější fanoušky.