Majálesy představily naživo českému publiku německou kapelu Oomph!. Někdo je nazývá druhými Rammstein, oni však byli první. Jak je to s jejich vztahem k Rammstein, k bohu, americké politice a zejména hudbě, to vám prozradí v následujícím rozhovoru zpěvák Dero a kytarista Flux.
© oomph.kvalitne.cz Německá kapela
Oomph!, kterou tvoří zpěvák Dero a kytaristé Crap a Flux, už za sebou má poměrně dlouhou historii: devět řadových alb a dvě výběrovky, aktuální je dvojcédéčko "Delikatessen", jež obsahuje všechny singly.
Oomph! se nedávno představili v České republice také živě, ukázali se zdejšímu publiku v rámci festivalů
Majáles 2007. Tam se fanoušci mohli přesvědčit, že Dero na scéně je člověk, kterého byste v noci nechtěli potkat. Ale když jsem vešla do stanu, kde seděli členové kapely ještě v civilním oblečení a kolem se místo lahví alkoholu povalovaly krabice s ovocnými džusy, vypadalo to na vcelku civilní partu. S "mluvčím" Derem a kytaristou Fluxem jsme kvůli nadměrnému hluku zamířili do jejich soukromého autobusu, kde jsme rozebrali hudbu, náboženství i americkou politiku.
V České republice vás znají spíše jako druhé Rammstein. Jen ti lépe informovaní vědí, že jste byli první a stali se pro ně inspirací. Jaký je váš vztah k Rammstein?Dero: Známe se navzájem, ale ne natolik, abych mohl říct, že jsme přátelé. Potkáváme se na festivalech. V roce 1994, když jsme vydali druhé album a jeli na turné, nás požádali, abychom je vzali s sebou jako předkapelu. Ale my už jsme měli jinou. Krátce poté zaznamenali velký úspěch. My jsme tu byli asi o pět let dříve než
Rammstein a oni nás v různých rozhovorech označují za jejich hlavní inspiraci. Říkají, že bez nás by tu nebyli oni. Je pochopitelné, proč měli takový úspěch. Je to image, se kterou vystupují, postavili ji na tom, že jsou Němci. Vlastně nikdo v Německu nemluví s takovým přízvukem, s takovým ostrým "R". Tento přístup transponovali do hudby, a proto měli takový úspěch v Japonsku, Americe. Myslím, že lidé, kteří nikdy nebyli v Německu nebo nejsou z Evropy, si Němce představují přesně takhle. Jako
Rammstein.
Vy jste ale na rozdíl od Rammstein během let dost měnili svůj styl...Dero: Nikdy jsme nebyli kapelou, která by kopírovala sama sebe jen kvůli úspěchu. Měnili jsme se jako lidské bytosti a stejně tak se měnila naše hudba. Snažíme se být v hudbě co nejvíce upřímní. Když se stane něco ve vašem osobním životě, změníte se, hudba to musí reflektovat. Vím, že existuje mnoho kapel, které zůstávají pořád stejné. Protože druhé album bylo úspěšné, udělejme to znovu... kvůli penězům. To je nuda. I když vím, že jsou lidé, kteří mají rádi své kapely, co se nemění. A mnoho z nich se nepovažuje za konzervativce, ale tohle přemýšlení je velmi konzervativní. My takoví nejsme, měníme se a naše hudba se mění s námi.
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz Po osmnácti letech, devíti vydaných albech a kompilaci největších hitů jste velmi populární doma v Německu. Přemýšleli jste ale někdy o dobytí Británie, odkud by vaše cesta mohla vést do celé Evropy?Flux: Nemáme tam gramofirmu. Obecně si myslím, že německé kapely to nemají v Británii lehké. Máme tam nějaké fanoušky, kteří by uvítali náš koncert, ale pokud nebudeme mít podporu gramofirmy, tak je problém se tam dostat.
Dero: Možná je to taky tím, že MTV už má jednu hardrockovou kapelu z Německa a další nepotřebuje.
Dero, zpíváš v němčině i angličtině. Podle čeho se rozhoduješ, která píseň bude v jakém jazyce?Dero: Němčina je úplně jiná, je to tvrdý jazyk, zvláštní, hodí se pro hardrockové skladby. Angličtina je melodický jazyk, vhodný pro jakoukoli hudbu. Výběr jazyka se děje automaticky, třeba na nové album nemám žádnou anglickou skladbu, ale může se stát cokoliv, třeba tam bude nějaká francouzská nebo možná česká. (smích)
Tak váš nejnovější duet je s českou zpěvačkou Martou Jandovou...Flux: Ona tu má slavného otce, že?
Ano, je to zakladatel populární rockové kapely Olympic.Dero: Ty v Německu nikdo nezná a myslím, že to byl důvod, proč tam Marta odešla. Chtěla začít sama na vlastní pěst.
Co vaše nové album. Kdy vyjde?Dero: To zatím nevíme. Jsou kapely, z Německa třeba
Tokio Hotel, které jedou na turné a tam je doprovází tým skladatelů a textařů, který mezitím, co oni koncertují, dává dohromady nové album. My to děláme postaru, všechno sami. Nahrávání skladeb, mixování, produkci. Trvá to, ale pokud dokončíme produkci na konci roku, možná by deska mohla vyjít na začátku příštího.
Máte už teď představu, jak se bude nová deska lišit od té poslední?Flux: No, nebudou tam žádné kytary, bicí, jen vokál a zvuky hmyzu... Ne, dělám si srandu.
Dero: Ještě nevíme, ale doufáme, že se zase trochu změníme a překvapíme sebe samotné i lidi kolem. Ale to si nejde vynutit. Pokud se to děje přirozeně, je to fajn, ale snažit se o umělecký výtvor násilím, to není náš styl.
© live2006.dourfestival.be Na vaší poslední řadové desce "Glaube Liebe Tod" je skladba "Gott Ist Ein Popstar", která vyvolala velkou kontroverzi. Dero, co tě inspirovalo k napsání textu?Dero: Inspirací bylo, že dnes si můžete sednout před televizi, kde vám zalepí mozek lepidlem a můžete si vybrat vlastního boha, vlastní popstar. Další inspirací byla i volba německého papeže, jeho osoba se prodávala jako nějaká popstar. V nejprodávanějším německém časopise pro mládež byl jeho plakát. Byla to velká událost, které byla plná televize, na mši se sešly statisíce lidí a když se někoho zeptali, proč tam je, řekl, že neví. Prý nevěří v Boha, ale bylo to v televizi... Je to událost. Tohle je taky pop. Ať už jde o náboženství nebo popmusic, lidem se více líbí lži. Pokud ti lež říká, že všechno bude v pořádku, stává se z ní droga. A lidé mají rádi drogy. Nejsem proti víře. My také věříme - ve svoji hudbu. Kdybychom nevěřili, tak by to byla sračka. Nevím, o co jde v otázce boha, nevím, jestli je tady nějaký bůh. Všechno je to jen o vykřičnících, musíš dělat tohle, nesmíš dělat tamto a pak budeš lepší člověk.
Vyrůstal jsi jako křesťan?Dero: Ano, jsem katolík. Deset let jsem chodil do katolického kostela a vím, co se píše v Bibli. Je mnoho křesťanů, kteří se tak sami nazývají, ale ani nevědí, co je v Bibli. Tohle je americký způsob. Snaží se vrátit ke kořenům, nebo tak něco, tím myslím, že kvůli terorismu mají teď pocit, že musí být pravými křesťany. Protože většina teroristů jsou muslimové, tak oni se cítí silnější, když jsou skutečnými křesťany.
To vypadá, že politika USA ti asi není úplně po chuti, že?Dero: Politika USA vzbuzuje terorismus. Jádro tohoto problému leží v Palestině a Izraeli. Dokud tenhle problém nebude vyřešen, stále tu bude terorismus po celém světě. Jak víme, Američané jsou na straně Židů, na straně Izraele. A muslimové jsou pro ně všichni stejní, ti špatní. A chápu, že Palestinci jsou tak radikální, nemají co ztratit. Dejte jim zemi, aby měli co ztratit a proč uzavřít mír. Tenhle problém by se měl řešit skrze OSN.
Mezi muzikanty se už stalo takovým pravidlem zpívat o tom, jak je americká politika špatná...Dero: Je to už trochu nudné, neustále rozhlašovat do světa, že americká politika je špatná, to všichni víme už pár let.
Flux: Slyšel jsi novou
Pink? Zpívá tam:
"Pane Bushi, jak můžete spát..."Dero: Je to už nuda. Nové album
Nine Inch Nails je celé o tom. Ale
Pink, to je něco jiného, to je mainstream.
© theaebyss.com Slyšela jsem, že máte rádi i klasickou hudbu, napadlo vás někdy koncertovat s orchestrem?Dero: Proč ne, zabralo by to dost času, musíte vybrat skladby, které se k takovému zpracování hodí, vybrat si dobrý orchestr, dobrého dirigenta a udělat to pořádně. Umím si představit něco jako best of s klasickým orchestrem.
Flux: Metallica natočila album s orchestrem a spoustou kytar. Možná by to bylo zajímavější jen s orchestrem.
A nakonec: jak to vypadá s vaším prvním oficiálním DVD?Dero: Nevím, kdy bude vydáno v České republice, ale v Německu vyjde 15. června, takže poměrně brzy. Bude to záznam berlínského koncertu z roku 2006, kdy jsme jeli naše zatím posední turné. Budou tam také videoklipy a nějaké bonusy.
Flux: A taky záběry Dera ve sprše. Budou tam věci, které byste nikdy v životě nechtěli vidět. (smích)