Pouhý rok a půl od výborné desky "Chaos And Creation In The Backyard" je tu opět Sir Paul s novými písničkami. Navzdory nechutným rozvodovým tahanicím nahrál McCartney další výtečné album. "Memory Almost Full" je důkazem Paulovy velké skladatelské a interpretační formy.
8/10
Paul McCartney - Memory Almost Full
Celkový čas: 41:40
Skladby: Dance Tonight, Ever Present Past, See Your Sunshine, Only Mama Knows, You Tell Me, Mr Bellamy, Gratitude, Vintage Clothes, That Was Me, Feet In The Clouds, House Of Wax, End Of The End, Nod Your Head
Vydavatel: Universal
Skládat a nahrávat hudbu v zajetí osobních problémů jistě není jednoduché ani pro takového matadora, jakým je
Paul McCartney. Bolestný a v bulváru hojně propíraný rozvodový cirkus sice bude mít další pokračování, ale naštěstí pro posluchače se hořkost kauzy Paul vs. Heather nepřenesla na nové album
"Memory Almost Full". Naopak, jako by McCartney případnou trudnomyslnost odháněl vzpomínkami. Lehce melancholický opar nahrávky milosrdně zahalil všechno špatné. Zkrátka a dobře, aniž bychom se pouštěli do rozsáhlých psychologických analýz, Sir Paul natočil (zase!) výtečnou desku.
Vznik alba je trochu netypický: vždyť se začalo rodit ještě před
"Chaos And Creation In The Backyard". Až nyní jej McCartney s odstupem oprášil, doleštil, předělal a dodělal, takže padesát procent původního materiálu zůstalo a druhá půlka je nová. Stejné dělení pak platí i pro jeho samostatný muzikantský podíl a spolupráci s kapelou. "Memory Almost Full" zpočátku zní jako dvojče svého předchůdce, ale později se zvýrazní rozdíly. Jako by si autor chtěl zavzpomínat i na svou hudební minulost - nejednou se nabízí srovnání s písničkami
Wings ("Ever Present Past", "Vintage Clothes", "See Your Sunshine").
Ohromující - zvlášť v dnešní době, kdy k úspěšnému hitparádovému záseku stačí jeden dokola se opakující vysamplovaný motiv - je množství nápadů, které Paul stále má. A rozmarně si je naskládá do jedné písničky jako 3D puzzle. Spočítejte si sami, kolik melodií, změn a fórků tvoří píseň "Mr Bellamy". Další pozoruhodnou věcí je spojení písní z druhé půlky alba do jednoho pásma (reminiscence na "Abbey Road"?), kdy zcela rozdílné skladby na sebe plynule navazují.
McCartney nabízí to nejlepší, co od něj můžeme očekávat. Jako skladatel pořád přináší pestrost, svěžest a neotřelé nápady: motiv z vážné hudby se ledabyle přehoupne do rockového nářezu (v "Only Mama Knows" se uzavírá kruh, protože tady Paulova píseň zní jako od
ELO), v baladické "House Of Wax" slyšíme přímo hardrockové sólo a z kategorie "drobnosti mistrů" je falzetem zpívaná "You Tell Me".
I když má celá nahrávka lehce sentimentální nádech, ke smutku a rozčarování má daleko. I téma vzpomínek se dá pojmout bez dusivého patosu. První singl, úvodní položku alba
"Dance Tonight", bych se nebál označit jako veselou. Téměř na konci desky Paul zpívá o "konci konce", klukovsky si zahvízdá a pak to všechno uzemní skutečně úplně poslední písničkou "Nod Your Head", což je tvrdá
pepperovská vypalovačka. Tak to má být.