Jak vůbec Evropa vnímá country zpěvačky? Drtivá většina zná pouze Shaniu Twain, Dolly Parton a snad i Faith Hill. Přitom americké country scéně v současné době vládnou úplně jiná jména - vítězka čtvrté řady American Idol Carrie Underwood, Reba McIntyre a především Martina McBride. Poslední jmenovaná si vysloužila velký obdiv svým nyní už předposledním albem "Timeless", obsahujícím klasiky amerického country pojaté takřka rigorózním stylem. Ta deska vpadla přesně do doby všeobecného návratu ke kořenům a hvězda Martiny McBride vystoupala velmi vysoko. Na naší straně Atlantiku tahle kolekce přesto moc nebodovala. To novinka "Waking Up Laughing" by naopak mohla.

Je to totiž úplně jiný typ nahrávky než její předchůdce. Po intermezzu s coververzemi se Martina McBride opět vrací k původní tvorbě, tedy současnému americkému country, ve kterém je cítit lehký závan popu - už proto bude Evropanům bližší. Pravdou ovšem je, že tato více jak čtyřicetiletá zpěvačka (kdo by jí to podle fotky na obalu tipoval, že?) není ve své podstatě autorkou - má prsty "jen" ve třech skladbách. Což sice zase v country není nic neobvyklého, zároveň to ovšem neznamená, že by Martina pouze přišla, zazpívala a zase odešla. Celou desku si totiž produkovala, a tato vazba je na nahrávce znát.

"Waking Up Laughing" zpočátku klame tělem - na první poslech se může zdát, že je lehce utahaná, že si plyne stylem velké řeky s klidnou hladinou. Pokud ale do této řeky vstoupíte, zjistíte, že její proud je sice na okrajích relativně klidný, ale ve svém středu je naopak velmi silný, což koneckonců potvrzuje hned první "If I Had Your Name" - razantní, plná kytarových riffů proplétajících se s houslemi a mandolínou. Následující "Cry Cry (Til The Sun Shines)" rozhodně není uplakaná, ale sálá z ní odhodlání hudebně podporované souhrou různých kytar. Naléhavost "Tryin' Find The Reason" mimo zpěvu samotné Martiny McBride dodává skvělé dobro, posazené jemně do pozadí. Pravděpodobně nejlepší skladbou alba je první singl "Anyway" - hymnická balada postavená nejdříve na klavíru doplňovaném smyčcovým kvartetem, přes který se nese mohutný zpěv a silný zpěvaččin hlas. Najednou ale klavír vymizí a jeho úlohu převezme kapela, jíž vévodí bubeník, a v grandiózním finále pak mávnutím taktovky převezme vládu nad písničkou symfonický orchestr. Celkový dojem je zkrátka dokonalý. Toto je jen jeden příklad za všechny. Na "Waking Up Laughing" nenajdete slabší věc - Martina McBride je pouze jednou lehce zasněná, podruhé posmutnělá a potřetí třeba rozverně hravá.

Tahle zpěvačka není v country žádnou novickou - první deska jí vyšla před patnácti lety - a na "Waking Up Laughing" je to cítit. Z každého tónu sálá určitá vyzrálost, životní nadhled a svázanost s každým kouskem alba u country ne vždy slyšená. "Waking Up Laughing" je nahrávka, kterou si těžko pustí člověk, co se teprve seznamuje s country. Spíše ji vyhledají dlouhodobí příznivci žánru, kteří se rádi do alba zaposlouchají a dokážou či snad chtějí v něm hledat detaily - neotřelé nástrojové přechody, výborné instrumentální výkony, třeba i produkční vychytávky a samozřejmě kvalitní zpěv. Stačí tedy těm, kdo chtějí, popřát krásné objevování.