Před dvěma lety to určitě nejednoho otrávilo. Black Rebel Motorcycle Club nahráli desku "Howl", odvozenou od Ginsbergova "Kvílení", jako mix vysokým napětím spáleného country, ukřičeného blues a gospelu. Do té doby to byli hlasití a sexy odkazů plní típci - Jesus And Mary Chain, The Velvet Underground, The Rolling Stones, My Bloody Valentine . Kapela z LA na "Howl" dodala několik hitů, dost nudy a neskrývanou poctu písničkářské tradici. Jenže to, že poslouchají Boba Dylana a Neila Younga, se ale dalo bez obtíží vyposlouchat už z prvních dvou desek, jen to neleželo na stole tak jednoznačně. Trošku křečovitá Amerika, řekl bych. Teď se ale kapela vrací s garážovým zvukem debutu "B.R.M.C.", kterým před sedmi lety v době nástupu new rocknroll generation dojali. Ve společnosti The Strokes, Kings Of Leon a The White Stripes dělali daleko největší hluk; a i s originalitou na tom byli nejlépe.

"I gave my soul to a new religion (rock'n'roll). Whatever happened to you, rock'n'roll?" řvali v hitu prvního LP. "She said suicide's easy, what happened to the revolution," je zase nejlépe zapamatovatelný slogan z novinky "Baby 81". Je v tom ukryt lehký posun, hudební i textový. Od mladistvých snů, které si mezitím splnili, se dostali postupně k realitě, což je z módní vlny rázně vytrhává. Dotýkají se míst, k nimž se řada současných kytarovek nikdy nedostane. Jsou samostatně stojící kapelou, která kolem sebe nepotřebuje vířit žádné trendy, aby byla zajímavá a dobře prodejná. Black Rebel Motorcycle Club jsou jedni z těch, co na obálkách magazínů Q a Mojo jako rockové hvězdy dneška přežijí. Kdyby to stačilo, napsal bych, že nová deska je stejně dobrá jako její obal, ve kterém je z ní všechno: kouř, černý brejle, dívčí tvář, zrcadla, rozcuchaný účesy, kytary, bílá a černá, elegance. Prostě styl. Ale stejně jako tahle deska i dlouhé recenze jsou sexy...

Bude nejjednodušší, si "Baby 81" rozdělit do tří částí, jež jdou ruku v ruce s posloupností tracklistu. V úvodu jsou rychlé, sonické hity: jasné refrény, nadzvukové řachance, známé ze skladeb Primal Scream, typu "Accelarator", a přitažlivé garážové riffy. Jde o momenty, při nichž se krev navalí do hlavy i těm, kteří na kytarovky moc nejsou. Jenže skladby "Weapon Of Choice" nebo "Berlin" i ti zařadí s nadšením do svého playlistu. Druhá skupina je rozsahem nejvýraznější a skladbám z prvních dvou alb také nejpodobnější. Pomalé písně, které jsou ale v porovnání s tím, jak je balada obecně charakterizována, přece jen rychlejší a dravější. S tracky "All You Do Is Talk" či "Not You Wanted" se dostavuje smutek. Pravda, Black Rebel Motorcycle Club sice nikdy mezi veselé a pozitivní kapely nepatřili, ale teď se prochází prázdnými tunely, kouří kartóny drahých cigaret a v jednom balení připomínají to depresivní z ironie Gillespieho Primal Scream (utrápené řežby alba "Evil Heat"), The Velvet Underground (kde se v písni "Sunday Morning", po odchodu lásky na jednu noc, hledá klid, to se klepu a brečím) a trpké konce (s loučením "She has seventeen and she has everything she needs," a já si říkám, že už to nechci zažít). Třeba ve sladké "Baby 81", o které album je. Ve třetí části jde pouze o předposlední skladbu "American X". Jak to kapela vždy uměla, tak i tentokrát píseň natahuje do těžko únosných devíti minut. V nich přijdou riffy Joy Division, refrén, který bolí zpěváka i posluchače, a onanistické mezihry. Myslíte si, že to musí být konec, ale pak přijde poslední psycho-rocková rána "Am I Only". Stejně, jako je uměním napsat písničku, je důležité vědět, jak postavit tracklist.

Black Rebel Motorcycle Club na čtvrtém albu na jedné straně pracují s romantikou, nářezem, popem, na druhé s protipóly těchto pojmů. "Baby 81" je jednou z nejlepších desek nové rockové generace. Řadí se mezi "Is This It", "The Libertines", "Antics" a "White Blood Cells". Devět.