"It's been an absolute pleasure." To řekl Bryan Ferry o své práci na albu "Dylanesque". Již z podstaty lidského bytí je touha po rozkoši hnacím motorem toho, co člověk dělá, takže se Ferrymu není co divit. Nahrál album plné písniček svého oblíbence - první Dylanovu věc nazpíval už v roce 1973 (na své sólové prvotině, kdy si poprvé odskočil od Roxy Music) a i na výtečné minulé řadové desce "Frantic" jsou dva kousky velkého Boba. Takže celá dlouhohrající kolekce není pro zasvěcené žádné překvapení.

Deset Dylanových skladeb plus jeden tradicionál nahrál Ferry se svou koncertní kapelou během týdne. To je na dnešní poměry velmi krátký čas, ale tenhle materiál v sobě Ferry už nosí desítky let, takže stačilo jej jen hodit na pás. "Dylanesque" nakonec přilívá olej do ohně kacířského tvrzení, že coververze Dylanových skladeb jsou lepší originálů, důkazů ostatně existuje až běda.

Ferry písním přidává svou typickou eleganci a noblesu. Původní verze, mnohdy jen folkově jednoduché s akustickou kytarou, jsou obohaceny chutnými aranžemi. Jako by Ferry vyleštil poklady poněkud již poznamenané patinou nemilosrdného času. Úžasné jsou smyčce v "Positively 4th Street", neodolatelná lehkost "Simple Twist Of Fate" a "Baby Let Me Follow You Down" s Ferryho foukačkou přímo vybízejí k tanci.

Jedinou výtku mám paradoxně k zařazení nejznámějších Dylanových písniček: ne že by přiostřená "All Along The Watchtower" nebo skoro popový hit "Times They Are A-Changin'" byly špatné, ale společně se zbytečně dlouhou "Knockin' On Heaven's Door", která už existuje v kvantech jiných podání, odvádějí pozornost od "konceptu" ne tak provařených písní.

Námitkám, že "Dylanesque" nenabízí žádnou novou hudbu, a otázkám, proč jeden zpěvák natočí celou desku písniček jiného zpěváka, se dá oponovat trapně jednoduše: proč ne? Bryan Ferry to udělal velmi důstojným a osobitým způsobem, přidal Dylanovým písním mnoho ze sebe. Vzniklo tak album pro radost. Pro radost Ferryho i jeho posluchačů.