Opět se mi potvrdila má skepse vůči českým deathmetalovým skupinám. Tortharry sice začali se svým smrtonošem pěknou dráhu, ale jejich pátá řadovka, mou maličkostí recenzovaná "Reborn" (která na dně šuplíku rozhodně neležela bezdůvodně), nepřinesla nic moc nového. Nevěříte či nechcete věřit nebo jste novinkou unešení? Tak zatněte zuby. Věříte? Takže se mi nedivíte, že jsem recenzi napsala se zpožděním. Z lůna země české vyklouzl nový plod, který je v podání deathmetalového kvintetu velice surový, na pohled nevábný a kňučí, aby na sebe upoutal pozornost.

Na začátku se vás bude snažit napružit zrychlený dech, ale pravá plejáda klopení zvratků na sebe nenechá dlouho čekat. Jak je slyšet, "Chimerial Agonies" spadla přesně tam, kam by deathmetalový song spadnout neměl. On i zpěv takového stylu může mít "lehkou" pointu, smysl a libozvučnost, což Tortharry asi nezaregistrovali. A nemusí se jen řvát a agitovat výhružně vybízivé texty, jak lyrikou potištěné stránky bookletu napovídají.

Do páté "Chasing Emptiness" jsem se ani nesnažila přemýšlet o nějaké struktuře skladeb. Zběsilé dupání do kopáků v šestnáctinách po dvacet minut taky není příjemné. Jakmile zazněla vybrnkávačka "Dorotheum", unavený mozek ožil. Jak mě ale mohlo napadnout, zbytečně. Z dalších skladeb stojí za zmínku "Night Mist", který se death metalu krapet víc přibližuje. Zbytek skladeb tomuto úchvatnému žánru, který vděčí za vznik a rozkvět zesnulé formaci Death, jen cudně mává z bárky naplněné čpícími mrtvolami.

Toto CD Tortharry uspěje jako fén. Nebude ani špatné jako pomsta sousedům. Uživatelského fanouška, jenž si chce říct "Ty vole, to je nářez", urazí jen trochu. A toho, kdo má death metal ve větší oblibě, nakopne k úvahám, co se s touto českou saní stalo. Na začátku byl jejich smrtonoš vykreslený ve slušivých deathových barvách. Pak ale zešedl a nakonec se ztratil v zástupu zkrvavených zárodků. Tak si myslím, že titul čtyř hvězd je odpovídající.