Pamatuju si, že jsme nedávno vedli s kamarádem rozhovor na jedno z těch závažnějších témat, který na člověka kolem dvaceti číhaj. Sex & hudba. Ta debata vzešla tak nějak z ničeho, ale byla podnětná tím zvláštně neuchopitelným způsobem, jakým disponují všechny tyhle debaty čerstvoučkých dospěláků. (Kteří vlastně žádnými dospěláky nejsou, že?) Základní otázka byla vcelku pragmatická. Ty si k šukání jako něco pouštíš? No tak samozřejmě, že to neprovozujeme potichu! Mám při tom rád tu svojí atmosféřičku. Významný mrknutí. Překousnu vlastně všechno, kromě většiny český scény, protože ještě nejsme tak daleko, abychom na sebe při fyzickým aktu lásky zvraceli. A doufám, že nikdy tak daleko s žádnou nebudu. Manželka? O tom se teď ale nebavíme. Mám teď jednu, co si potrpěla nejdřív na ten american-high-school-pop-skate-piercing-tattoo-punk, ale v tuhle chvíli si to nejvíc vaří v emíčku. Píše si o tom i blogýsek. My Chemical Romance sem a My Chemical Romance tam, ale pochybuju, že někdy držela v ruce něco od Welsche.

Tak ono je to jako dobrý mít tam ten podklad, ono pak to vzájemný svlíkání a dotýkání má tu filmovou atmosféru. A sladíte se do rytmu. Nic proti emu, kámo, ten styl mi je vlastně šumafuk, ale k tomu píchání... Nevím, nevím. Je teda jako fest sexy, že ta moje teď místo toho čírečka nosí hodně černý a nešetří řasenkou, takže když se pak potí, tak se to pak pěkně rozmazává a...

Ten člověk se vlastně stal přímým svědkem vývoje.

Ale ten všudypřítomně čouhající afekt a naprosto nerozlišitelný skladby, to mě trápí! Ona to možná nevnímá, nehledě na situaci, ve který se zrovna nacházíme, bere jenom to pocitový sdělení frontmana a neustále se opakujících riffů, který dávají termínu recyklace další rozměr. Tohle už není ani vykrádání. To je neschopnost a nebetyčná odolnost neunudit sám sebe na koncertní šňůře. Kapela, co si nemusí psát playlisty, protože mění spíš slova než melodie. Holka si teď našla chlapíky 30 Seconds To Mars. Ukázkovou bandu. Já se na to musím pořád soustředit a...

Není to ono. V Americe to vyšlo už před dvěma rokama, takže je to zákonitě zastaralý, ale to jí nevysvětlím, protože holky na tohle nehrajou. Proč prostě nemůžeš pochopit, že se mi něco líbí? Je to nuda. Jediná dobrá věc je booklet, který dokazuje, že Jared Leto je fakt hezkej chlapík. Pamatuješ, jak jsme o tom mluvili? A ten Bernal, taky. Jak si to říkal?

Šukézní.

Jako k čemu je deska, vedle níž vypadají My Chemical Romance s "The Black Parade" jako králové hudebního businessu? K čemu je deska, která se nehodí ani jako kulisa k tomu, k čemu ji její styl doslova předurčuje?

K ničemu.