Asi se to dalo tušit. Jak se před Lucernou táhla fronta lidí, angličtinu bylo slyšet skoro stejně jako češtinu. Když jste ale nevnímali slova, rozdíl byste poznali jen stěží: oškubané džíny, upnutá trička, vlasové gely a rozepínací mikiny jsou všude stejné, v Česku jako za oceánem. Pozorovat návštěvníky koncertu Incubus skýtalo zajímavé možnosti porovnávat. Ve velkém sále se vedle sebe tísnili skejťáci, HCčkáři, novodobí mods, milovníci retra stejně jako hippies. A samozřejmě spousta těch konformních, do košil a běžných kalhot oděných lidí. Jako by jen to hemžení ukazovalo, jak různorodá muzika se bude hrát; pestrost šatníků odpovídala charakteru Incubus. "Ale to bych neřekla, že tu bude tolik cizinců," divila se přesto jedna dívčina, když se svým chlapcem čekala na pivo. Zřejmě musela být naivní: Incubus jsou skvělá kapela, na běžné české publikum ale poněkud nekonvenční, snad moderní a nepřímočará, takže nebýt turistů, zřejmě by Lucerna nebyla tak pěkně zaplněná. A podle všeho jsou Američané a jejich management také slušní, poněvadž - jak slibovaly promomateriály - koncert začal v osm hodin, hotovo bylo ještě před jedenáctou. To nebylo k zahození.

Jakou roli v timingu sehráli předskakující The Duke Spirit z Velké Británie, to si netroufnu hádat, ale faktem je, že jejich vystoupení bylo překvapením. Příjemným. Pětice s blonďatou Lielou Moss za mikrofonem sice hrála produkčně podstatně prostší hudbu než hlavní hvězdy, ale melancholická kytarovka s občasnými odbočeními až kamsi k hardrocku rozprostřela v hale skvělou atmosféru. V závěru setu zpěvačka děkovala Praze, lidem, Incubus a také legendárním Plastic People Of The Universe. Jak ji čeští rockeři ovlivnili, není známo, ale pouto mezi The Duke Spirit a Lucernou se v neděli vytvořilo - při odchodu byla skupina doprovázena proudem vztyčených rukou, aplausem a nadšeným pískáním. Ano, tak nějak má vypadat účast předkapely; odcházet s úsměvem na pódiu i pod ním po dobře ozvučeném koncertu a se spokojenou masou diváků v zádech. A v podstatě samá dobrá nálada byla teprve před námi.

Tedy, abychom byli úplně přesní, dobrá nálada plynula u různých lidí z různých motivů. Zatímco naprostá většina se bavila show, kterou na jevišti předváděla pětka z Kalifornie, někteří si to dávali po svém. "Hele, to je špatný. To je akademický!" Hulákal nad panákem rumu mladík, kterému můžeme říkat Vousáč Vyšší. Jeho partnerem byl Vousáč Menší: "Ty vole, to je gay-metal!" Co tyhle dva vykutálence vedlo k návštěvě show Incubus, zůstane asi navždy skryto v jejich zamindrákovaných (zdá se) hlavách, nicméně použijme je coby referenční materiál: Incubus opravdu nehráli akademicky ani špatně. K homofobii v jakékoli formě se musicserver nebude snižovat. Vsadím se, že být ti dva někde v kotli, nikoli v závětří v dosahu baru, dostali by verbální nakládačku. Pokud by tedy neprchli, což stejně udělali. A víte co? Ostatním to bylo šumák, protože Brendan Boyd servíroval skvělé menu, v němž se klouzalo po posledních třech deskách. Především. Začínalo se jako na novince "Light Grenades", tedy dvojicí "Quicksand" a "A Kiss To Send Us Off", pak se Praha dočkala "Wish You Were Here" z "Morning View". Jenže vyjmenovávat tady, co a kdy Incubus zahráli, to by byla nuda pro vás i pro mě...

Silnou stránkou skupiny je její schopnost nestát na místě, nerýpat se ve vlastní minulosti a vlastních postupech. Každá deska byla něčím jiná, vždycky se snažila roubovat na grungeové podloží hip hop, reggae, world music, dance music... Crossover je to správné slovo, Incubus ho naplňují zcela. To bylo patrné i na koncertě, během něhož se prolínaly energické pasáže s těmi "vyklidněnými", lidé mohli zuřivě pařit a unášet se na vlnách paží, vzápětí ale tasili mobily a za kolébání davů si fotili prozářenou scénu. Bylo to živočišné, ne ovšem animální. Incubus by měli posloužit všem rádoby rockerům ohlížejícím se za kytarovkami let dřívějších, neboť oni umí nacházet inspiraci v historii, dokáží ji snoubit s modernou, umí hledat ve spleti žánrů. A přitom jim zůstává rock'n'roll jako základ, pokud to slovo ještě není nadávkou.

Ale ani tentokrát nelze zůstat při hodnocení koncertu zcela bez výhrad - jako přídavek sice Incubus vypustili výtečnou vypalovačku "Megalomaniac" z "A Crow Left Of The Murder", to však bylo vše. Nezlobte se na mě, jedna píseň jako bonus, to je bída, pánové. To si Praha zasloužila víc, když jste tady navíc byli poprvé! Ale jinak smekám, když zapomenu na závěr, byla to show, jak se patří. Show pro všechny, kteří přišli; a že jich bylo, aspoň co se hudebního rozletu týče, pořádně.

Incubus, The Duke Spirit, Lucerna, Praha, 18.3.2007

Fotogalerie: