Eurosong aneb české panoptikum

11.03.2007 11:40 - Tomáš Parkan | foto: facebook interpreta

Trochu jí to trvalo, ale konečně je i u nás. Kdo? Přeci Cena Eurovize! Ale že jsme se načekali. Národní kolo s názvem EuroSong bylo na pořadu dne tuto sobotu a mohla to být celkem zajímavá konfrontace různých žánrů a zpěváků. Bohužel průběh soutěže a především výsledky toto vše obrátily v jednu velkou frašku.
EuroSong 1
© facebook interpreta
Po několika desetiletích své existence dorazila Cena Eurovize i do České republiky. Její minulost byla v posledních měsících mnohokrát omílaná všude možně, ale snad jediný skutečný přínos téhle soutěže můžeme spatřovat v objevu Abby. Média se nám snažila podsunout ještě Celine Dion, ale tu skutečně proslavila až pátá deska "The Colour Of My Love". Jinak ale Eurovize nepřinesla nic zásadního a bohužel ani české kolo to zřejmě nezmění. On už výběr umělců o lecčems napovídal. Proti sobě se postavili lidi, o kterých se v podstatě začíná teprve mluvit, jako jsou například Gipsy.cz nebo L.B.P, čtyři zástupci SuperStar a také interpreti, kteří u nás prodávají desetitisíce desek. Už tedy v samotném počátku bylo jasné, že není něco v pořádku a další průběh to jen potvrdil.

Při sledování tohoto pořadu se vkrádalo do mého podvědomí srovnání se SuperStar. Novu moc nemusím, sportovní pořady bych téhle televizní stanici zakázal zákonem, ovšem proč si to nepřiznat, pořad tohoto typu zvládá daleko lépe. Celé to ale nezačalo až tak špatně. O otevírací entrée se postaral Phil Collins, respektive začátek jeho "Saturday Night And Sunday Morning", ale ve chvíli, kdy za nepochopitelného chrlení konfet přijel na pódium moderátor Jiří Korn a poprvé promluvil, bylo jasné, že EuroSong bude spíše propadák. Mám Korna rád, ovšem ve srovnání s Leošem Marešem působil jako moderátor prodloužené v tanečních. A jeho kolegyně na tom nebyla o mnoho lépe. Po znělce Eurovize, kterou jsme naposled hojně slýchávali u příležitosti soutěže "Hry bez hranic", se dal cirkus s názvem EuroSong do pohybu.

Jako první dostal příležitost předvést svoje "Adios" vítěz druhé řady SuperStar Vlasta Horváth. Proč právě on? Sice vyhrál SuperStar, ale dál potom už nic zvláštního nepředvedl. "Adios" je takovou průměrnou českou popůvkou, která sice celkem pěkně šlape, ale ruku na srdce - s tím bychom se chtěli cpát do Evropy? Vlastu měla hájit Lenka Filipová a v kontextu toho, co přišlo potom, její obhajoba nevyznívala tak tragicky, ale zprvu mi přišlo, že pletla paté přes deváté.

L.B.P.
© www.lbpmusic.cz
Markéta Poulíčková aka L.B.P. už má za sebou řadu soutěží včetně zahraničních a všude sklízela uznání, ale u českého diváka zatím moc nebodovala, předloni se neprocpala do finále SuperStar. Z její "Story Of Life" jsem měl pocit, že tahle zpěvačka může reprezentovat v podstatě jakoukoliv zemi, což asi není dobře. Přeci jen trošku toho češství by tam být mělo. Co je horší, na můj vkus působila jako zpěvačka příliš uměle. Lobovala za ni Gábina Osvaldová, která v loňské řadě SuperStar hodně chyběla, protože její hlášky byly vždy zpestřením, ale zde jako by jí došla invence. L.B.P. se tak musela spokojit jen s vyjmenováním těch pozitiv, které by snad měli splnit všichni interpreti.

S nominací Petra Koláře to snad nemohli pořadatelé myslet vážně. Jeho zařazení bylo stejným omylem jako jeho vítězství předloni na Andělech. Navíc do EuroSongu šel s muzikálovou písničkou "Přísahám", z níž by si lidi v Evropě určitě sedli na zadek. Tragičnost celého jeho vystoupení dokonal hokejista Jiří Šlégr, který, když měl říct, proč bychom měli volit právě Petra Koláře, nebyl schopný ze sebe vydat hlásku. Já vždycky říkal, že sportovci ať radši sportují a pusu moc neotevírají.

Zařazením Lili Marlene a její "Ženy ze stínadel" už Česká televize vysloveně žertovala. Na takovýto underground není připravená ani Evropa, natož Česká republika. Jestliže pořadatelé toužili po žánrové pestrosti, proč nesáhli třeba po nějakém českém písničkáři nebo písničkářce? Rozhodně by měli větší šance na úspěch než tato kapela. Tu ale podpořil svou skvělou a především originální obhajobou v pseudougrofinštině Marek Vašut.

Gipsy.cz
© www.gipsy.cz
První z řady těch, kteří mohli mít šanci něco na Eurovizi dokázat, byla skupina Gipsy.cz a jejich "Muloland". Troufnu si tvrdit, že podobné fúze, jako je právě tahle písnička, tedy směs world music, hip-hopu a popu, by diváky Eurovize mohly zaujmout. Ostatně dokazuje to i nedávné vítězství Ruslany. Gipsy.cz si navíc zvolili i velmi originální lobbisty - Spejbla a Hurvínka. I když jsem s nostalgií vzpomínal na Skupu a Kirschnera, musím uznat, že jejich lobování bylo vynikající.

Petr Bende je bezesporu vynikající zpěvák a autor a jeho písnička "Zaklínám své moře" má nesporné kvality, ovšem ani u téhle skladby si nemyslím, že by měla velkou šanci na úspěch. Vždy jsem měl pocit, že tahle soutěž je spíš o tanečním popu (ano, vím, kdo vyhrál loni) a velké dávce show, a tedy česká kytarovka by se těžko prosazovala. I když ve světle úspěchů Jamese Blunta a jemu podobných by nebyly šance nulové. Lobování Michala Horáčka Bendemu asi moc nepomohlo, do poslední chvíle jsem měl pocit, že vlastně neví, co tím vším chtěl říct.

Helena Zeťová by mohla v Eurovizi něco dokázat, docela zapadá do formátu téhle show, dokáže zpívat anglicky a dělá takový styl hudby, který by mohl zaujmout. Jenže to by musela soutěžit například se svým hitem "Impossible (Unstoppable)" nebo něčím podobným, a ne s řadovým cajdákem "Love Me Again". Její patronka Dara Rollins nijak nevybočila z průměru většiny ostatních.

Sámer Issa má na svých deskách řadu lepších písniček, než je "When I Am With Her", nicméně i tak si myslím, že on je vedle Gipsy.cz druhým zástupcem, jehož účast ve finále by měla smysl. Divákům v Evropě by mohl evokovat trošku jiného Justina Timberlakea, on sám působí dost internacionálně a v neposlední řadě dokáže na pódiu udělat slušnou show. Navíc podobný styl zatím v Eurovizi nebodoval. Za Sámera se přimlouval Ondřej Brzobohatý, a i když nebyl nijak originální, ke škodě jeho výstup určitě nebyl.

Kabát
© www.kabat.cz
Obávám se, že o vítězi bylo rozhodnuto už dávno před tím a Kabáti nemuseli svoji "Malou dámu" vůbec hrát. Výsledky nejsou nic jiného než odrazem prodejů a popularity v Česku. Zařazení téhle kapely mi přijde vůči ostatním skoro unfair. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale mám takový pocit, že s tímto vědomím do toho Kabáti šli, navíc si vybrali skvělého lobbistu. I když svoji obhajobu četl z papíru, jeho recept měl nápad a šmrnc.

Paradoxem je, že když při vyhlášení dojel zazpívat Kornův 4tet, měl jsem pocit: "Ano, tohle je to, co bychom měli do Helsinek poslat. Škoda." Do Finska nás tedy jede reprezentovat Kabát, skupina, která je takovým českým specifikem. Nedokážu odhadnout vkus evropských diváků, ale dovolím si tvrdit, že takto podaný rock je příliš neosloví. Nechci být špatným prorokem, ale vzhledem k systému, kdy daný divák dané země nesmí hlasovat pro "svého" zástupce, skončí první česká účast pěkným propadákem. Pokud jsme chtěli vybírat co možná nejobjektivněji, měli jsme vybírat ze jmen, která jsou na zhruba stejné startovní čáře.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY