Půjdu, kam chci, a nikdy mě nedoženou

03.03.2007 05:00 - Martin Svetlík | foto: facebook interpreta

Je málo, málo písničkářů, kteří by dnes stáli za řeč. A ještě méně, když nepočítáme klasiky. Avšak výjimky se najdou. Radůza je toho dokonalým příkladem. A pokud tomu nevěříte, poslechněte si třeba její nové koncertní album "Vše je jedním". Pak pochopíte.
9/10

Radůza - Vše je jedním

Skladby: Vše je jedním, Cestou do Jenkovic, Bylo nebylo, Tuti-boty-ré, Zahrály housličky, Á Therése, Jak vrabec na římse, Celé noci, Ať není mi líto, Na sever (Forde), Bremen, Dža khere (Běž domů), Půjdu kam chci, Dědek s cibulí, Zas oči moje, Plachta, Větře můj, Blondýnka, Gocmen kizi, Nahoru, dolu, Jednou to pomine, Čutora, Kózka, Za obzor
Celkový čas: 67:58
Vydavatel: Indies
Hudební redaktoři ví, o čem mluvím. Ač by se to na první pohled nemuselo zdát (nebo alespoň nám méně osvíceným se to na počátku nezdálo), úplně nejhůř se píšou recenze na nejlepší desky. Nejhorší je, pokud všichni dopředu vědí, že to bude dobrá deska. Když dostanete nějakou hrůzu, vždycky si na ni najdete pěkně vtipnou hůl, když je deska příjemným překvapením, můžete napsat, že jste to celou dobu věděli. Ale živá nahrávka Radůzy? To je těžký oříšek. Nicméně profesionál se nevzdává a hrdě se ujímá přesložitého úkolu.

"Vše je jedním", CD verze koncertního DVD, které vyjde v březnu, je deska - bez překvapení - výborná. Není se co divit, neboť se na ní nachází čtyřiadvacet skvělých skladeb. Většinu má na svědomí samotná písničkářka, ale nebojí se vypomoci si polskou či tureckou lidovou notou nebo třeba i jednou písní Vladimíra Vysockého, která v jejím podání vyznívá famózně. Řekl bych, že i sám Vysockij by měl radost, ale kdo ví. Minimálně já a celé Divadlo Archa jsme z toho radost měli.

Stejně velké nadšení pak provází většinu písní na albu. Mezi vrcholy patří určitě křehká balada "Bremen", veselá "Cestou do Jenkovic" s textem Zuzany Navarové nebo "Plachta" (onen zmiňovaný Vysockij), v jejímž závěru podává Radůza obdivuhodný výkon. Považte, že si na pódiu vystačí úplně sama a přitom z nahrávky zní nejen akordeon, ale i kytara a klavír (i když z pochopitelných důvodů ne současně). Někdo se s tím prostě narodí.

I když by se daly o desce napsat ještě další postřehy, už takhle jsem ale určitě nosil sovy do Athén. Spousta z vás zná Radůzin repertoár, jehož je "Vše je jedním" průřezem, lépe než já. A zmiňovat se o jejích pestrých rytmických figurách s lichými takty, ze kterých jde každému bubeníkovi hlava kolem, o výborných instrumentálních a zejména vokálních výkonech a naléhavém projevu, který bere za srdce, to už by bylo asi opravdu navíc. Takže to necháme být. Je to celé prostě geniální. Zbytečná práce, stejně jste to věděli.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY