Makrorecenze 'Watching Black' Ecstasy Of St. Theresa

19.02.2007 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Ecstasy Of St. Theresa není skupina pro všechny. Už proto jsme si neodpustili makropohled na její nové album "Watching Black". Hádáte, že jsme dlouho očekávané dílko jednoho z nejuznávanějších hudebních těles v Česku spokojeně pochválili? Inu, ano, ovšem zdaleka ne všichni...
Ecstasy Of St. Theresa - Watching Black
© facebook interpreta
Skoro tři roky, obtěžkána svojí vynikající pověstí a zpomalená řadou komplikací (nejpříjemnější z nich jistě bylo očekávání maličkého potomka zpěvačky Kateřiny Winterové), pracovala skupina Ecstasy Of St. Theresa, hlavně tedy její ústřední muž Jan P. Muchow, na nové desce "Watching Black". Očekávání veřejnosti bylo naprosto nepřekvapivě napjaté od první zmínky o přípravách. Když pak Extáze představila pilotní singl "Watching Black White Looking", zvědavost vygradovala. Také musicserver.cz se na novinku těšil více než na jakoukoliv jinou, vyrazil dokonce za Muchowem, když nahrávka ještě nebyla dokončená. Po reportáži ze studia, retrospektivním článku vzpomínajícím všechny vydané desky skupiny, recenzi CD singlu a hodnocení alba samotného přišel čas na slíbenou makrorecenzi, v níž hned dvakrát najdete zklamaných 5/10 i známku nejvyšší, v rámci makrorecenzí udělenou premiérově. Průměr činí takřka čistou sedmičku.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Marie Malechová - 5/10

Extáze vždycky všechny dostávala do kolen svou nadčasovostí a originálností, i když jsme v té době ta dvě slova možná ani neznali. Jeden vedle druhého jsme si psali propiskou (v lepším případě liháčem) na lavici EOST, učili se vyslovovat "Slowthinking" a večer se modlili k Honzovi jako k novému Bohu. Po čase jsme se chtě nechtě dostali do stavu velkého očekávání. Když někdo něco dlouze očekává, tak potom tento stav buď naroste do obrovských rozměrů, nebo zcela vyprchá. To je podle mě případ "Watching Black". V době vydání měl člověk dobrý pocit z toho, že může být u něčeho velkého, ale po pár posleších zjistil, že i přes zvýšení koncentrace kytar a smyčců ho to album v podstatě nezajímá. Ne, vůbec si nemyslím, že by ta deska byla špatná, na české poměry je to nadstandard, ale na Extázi je to málo. Člověk tak nějak pořád čeká, co se vyvine z pomalého rozjezdu, možná se s trochou zaujetí pozastaví u "Wrong Time Wrong Place", rozplizne se v jednolitém středu a pak si trochu spraví chuť vydařeným koncem. Nicméně udržím své sklony sklouznout k přehnanému respektu na uzdě a zůstanu pouze u pětky.

Pavel Parikrupa - 5/10

Někde se stala chyba. Na trase EOST --> PP je komunikační zádrhel a těžko říci, čím je tento problém způsoben. Kdysi, před pár lety na ostravských Colours, jsem si pod hvězdnou oblohou (genius loci?) nechal do sebe naprat od Extáze z pódia všechno, co se dalo. Bylo to úžasné. Teď mám dveře jen pootevřené a dovnitř se dostanou jenom ojedinělé paprsky světla a ještě přerušovaně. Nemám nic proti smutným deskám, naopak. Jenže ten chlad, sterilita a bezútěšnost (v chmurné náladě i chabých nápadech) jsou příliš silné. Chytám se několika okamžiků, skvělého zvuku a skvělých zvuků ("Gun And The Stars"), ale musím se přemáhat, aby se mi to líbilo a aby to se mnou něco dělalo. Normálně jsem překvapený, jak mne tahle deska nechává studeným. "Tady a teď" je nějaký blok, virus způsobující krčení rameny. Anebo by se to všechno dalo říci jen jedním slovem, abych se vyhnul pseudointelektuálním blábolům. Bezradnost.

Lukáš Franz - 6/10

Jsem bez poskvrny, co se týče začátků Ecstasy Of Saint Theresa. Vnímat jsem je začal až s deskou "In Dust 3" (a to ještě vůbec ne pořádně) a abych teď rychle naposlouchával to, co bylo předtím, než zůstal Honza v kapele sám, to se mi nechce. Jsem lenoch. Takže já jim asi těžko budu vyčítat nějakou rezignaci na progresi, já jdu na "Watching Black" jinak. To album prosáklo ven někdy na přelomu listopadu a prosince, možná trochu dřív. Poslouchal jsem ho docela slušně, pouštěl si ho doma, venku. Přišlo mi to kapku depresivní, ale dobrý. V hlavě jsem si vyasocioval klip k "Wrong Time Wrong Place", co byl černobíle, smrděl kýčem, maskarou, pletenýma svetrama a boural mantinely sladkosti, blbosti i únosnosti. Říkal jsem si, že ta deska je dobrá. Říkali jsme si to takhle navzájem všichni, co jsme se k "Watching Black" dostali. Teď je únor a já to album poslouchám po dlouhý době. Problém je v tom, že mi vůbec nechybělo a ze vzpomínek zbylo právě jenom "Wrong Time Wrong Place". Nějaký samply jsou zajímavý, nějaký už míň. Všechno to tikání a klapání má nějakou metaforickou hodnotu? Zvuk se mi líbí, názvy tracků taky, kytary. Co se týče Česka, tak rozhodně nadprůměr, ale málo. Bohužel. Chybí tomu koření.

Karel Veselý - 6/10

Jaký je opak extáze? Ospalost? V první písni nové desky EOST tiká zlověstně budík jako ráno deset minut před probuzením. To ale bohužel pro posluchače za celou stopáž nepřijde. "Watching Black" je, jako když vám dýler prodá místo pilulí MDMA diazepan a vy strávíte párty v limbu na záchodě. Není těžké slyšet, na čem Muchow celé ty roky pracoval, ale detailně přepudrovaná produkce, ve které každé prasknutí třikrát obrátil mezi prsty, těžko zakryje absenci jakýchkoliv emocí či nápadů. Dnešní klubová scéna je dočista jinde, energie pryštící z - na poměry konce 90. let - vlastně neuvěřitelně primitivní hudby vynahradí i to, že beaty jsou dělané na casio kalkulačkách (přeháním, ale ne zase tak moc). Tím nechci říct, že by EOST měli být za každou cenu trendy, ale je to alespoň cesta, jak se vyhnout stagnaci. Protože kapela kdysi vzývaná za svoji progresivitu zní v roce 2006 stejně jako v roce 1999. A to není dobře.

David Věžník - 6/10

Asociace - Nohavicův alkoholický kopec. Transformován do kopce hudební geniality v závislosti na kritikově hodnocení. Prostě a krátce - překročí-li hudebník vlastní mez své geniality, vrací se kritikovo hodnocení zpět od (jako třeba tady) desítky dolů. Jo, může jít o to ukázat všem, jak na to mám, jak umím být komplikovaný a honit si tím ego. Ale Muchow nebude tenhle případ. Když myslí na melodii, podaří se mu krásky jako "Wrong Time Wrong Place" nebo "Hit By A Cyclist". I "O.K." je O.K. Když ale myslí na Art, jsou z toho intergalaktické mimózy typu "Watching Black White Looking", "Immortality" nebo "Thrash About". Aby to nebylo nepochopeno, "Watching Black" není špatné album, dokonce je, čtenáři Fíku, zvukově dokonalé (každý úder do PETky má své místo). Ale to nestačí. Nebo je to tak moudré, že na to já nestačím. Nějak chybí, kolega Hájek by řekl, melodické lapení. Přístupnost. Je to prostě tak komplikovaná, těžká a neosobní deska, že k běžným nechápajícím smrtelníkům se přidá asi i část fanoušků EOST.

Miroslav Böhm - 7/10

"I pretend that I don't see that you see that I pretend that I don't see you." Jediná věta z úvodní písničky "To Work On My Sleep Schedule" prozrazuje o albu "Whatching Black" více než desítky rádobysmysluplných slov. Nové album "svaté Terezy" je totiž opět hravé, opět zábavné a má opět stejně neomylný cit pro dramatický detail jako pro kýčovitě chytlavý popěvek. Malé nenápadné motivy se rozvíjejí do velkých kompozic, dokonalých v detailu i celku, žádný zvuk nepřebývá, žádný nechybí a všechny společně pořádají frontální útok na vaše emoce. "Miluj mě, nebo mě odkopni na zablácenou zem," říká album s každým dalším tónem. Nesnaží se zalíbit každému a také se každému líbit nebude. Sic úvod jěště nabízí konzumnější písničky "V.R.!" či skvělou "Wrong Time Wrong Place", ale od druhé poloviny už album jede jen a pouze na pocitech. Je libo Madonnu na LSD? Poslechněte si "Immortality". Nebo Radiohead na skromné afterparty? Pusťte si "BarbWire"... A co třeba Björk? Morcheeba? No problem - je tu všechno. A "mejd in ček ripablik".

Ondřej Michal - 8/10

Koncert v dávno již neexistujícím klubu U Zoufalců byla nejspíš první příležitost, kdy jsem přišel do styku s tehdy ještě čistě kytarovými Ecstasy Of Saint Theresa. Tenkrát se o pódium dělili s vynikajícími Revolution 9. Od těch dob ale uplynulo hodně vody. Zoufalci jsou dávno zavření, Extáze kompletně zamíchala sestavou a Honza P. Muchow místo hypnotizování špiček svých tenisek dnes zírá do monitoru počítače a displaye sampleru. "Watching Black" představuje kapelu v podstatě takovou, jakou ji známe z posledních alb. Muzikanty hrající si s vrstvením podivných zvuků a ruchů, samplováním klavíru a smyčců, s občasnými kytarovými záblesky. Celé to je pak z části ponořeno do závěje křehkého ševelivého zpěvu Kateřiny Winterové. Je tu zkrátka další kvalitní deska z léty prověřené značky, jejíž rozměr vynikne při soustředěném domácím poslechu.

Michal Koch - 9/10

Je to s podivem, ale dosud jsem byl hudbou EOST nepolíbený, ani vlastně nevím proč. Vždycky jsem měl podvědomě pocit, že člověj jako Jan P. Muchow snad ani špatnou hudbu dělat nedokáže, ale zkrátka léta ne a ne se s jeho tvorbou potkat. Budu to muset napravit. Ta tajemnost, ta temnota, jež spíš uklidňuje, než děsí, vytvářená na "Watching Black" něžnými melodiemi, s nimiž se mazlí vokál Kateřiny Winterové, a jakoby rozostřenými doprovodnými plochami se spoustou na první poslech nesourodých, přesto ale dokonalý celek tvořících ruchů. A tahle deska se nedá poslouchat ani jednou, ani dvakrát, ale poslechy je třeba počítat spíš na desítky, a všechny pěkně soustředěné. Jinak její kouzlo nepoznáte. Ano, věřím, že si teď mnozí říkají, že jsem objevil nový světadíl, protože tohle pro Ecstasy Of St. Theresa platilo vždy. Tož a co? Já na to přišel díky výtečné "Watching Black", ostatní látku si doplním. Nebo se alespoň budu snažit.

Honza Průša - 9/10

To, že jsou EOST v české kotlině výjimečné zjevení, psal už kdekdo, jenže ono to tak fakt je. Vezměte si jen zvuk novinky "Watching Black". Je na českou desku naprosto nadstandardní, křišťálově čistej, chtělo by se říct až vymazlenej a třeba bicí ve "Wrong Time Wrong Place" mě dostávají do stavu vrcholné blaženosti. Do toho ten sexy medovej, björkovskej hlásek Kateřiny Winterové. Prostě paráda. Celá deska si při poslechu plyne jen tak mimochodem a než se nadějete, končí. Jako by přestal fungovat čas, tak krátkých 40 minut jsem dlouho nezažil. A všechny tracky do sebe báječně zapadají, že si ani neuvědomujete, kde který končí, a na otázku, co z desky vyčnívá, nedokážete odpovědět. "Watching Black" lze brát pouze jako celek, nejde ji dělit na jednotlivé skladby. I v tom je její síla. Hudba je především o pocitech. O tom, jak dokáže na posluchače zapůsobit. A v případě EOST je ovládání mozku tóny a zvuky fascinující. Alespoň u mě to funguje. Poskytuje nevšední zážitek, který je s každým dalším poslechem obměňován. "Watching Black" nemůže nudit. Co víc si může kapela přát?

Jakub König - 10/10

Původně jsem tuhle makrorecenzi začínal vysvětlením, proč nemůžu "Watching Black" dát 10/10. A pak jsem znovu a znovu poslouchal a psal a přepisoval. A takhle to dopadlo. Poslouchat EOST je trochu jiný kafe, než jsem obecně zvyklej pít. Musím se napřed uklidnit. Musím opravdu poslouchat. Jasně, tak by to mělo bejt vždycky. Ale uši jsou zatlumený všudypřítomným povykováním rádia Obecný vkus v každý restauraci. A chvilku to trvá, než je znovu otevřu. Pustit "Watching Black" na večírku je tak trochu vražda. Každou chvilku si mě nějakej zvuk, fráze nebo beat odtáhne. A já pak marně lovím, o čem je řeč. Na poslední desku EOST je fakt dobrý zhasnout světlo a koukat do tmy. Člověk pak začíná vnímat barvy tam, kde napřed jenom slyšel kytary. Začíná tomu všemu přicházet na kloub. Ornamentální skládačka se otevírá jako Lemarchandův hlavolam. A i v dalších, hlubších vrstvách všechno perfektně sedí. Jednotlivý tracky jsou skvěle napsaný písničky, zároveň ale fungují jako zvukově vymazlený kompozice konstruovaný kousek po kousku pinzetou jak loď v láhvi. Takovej způsob práce vyžaduje obrovský množství času, energii a soustředění. Ale taky otevřenou hlavu a odvahu dělat si věci úplně po svým. A je skvělý, že to tak někdo má.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY