Před dvaceti pěti lety se vystudovaný violoncellista Jaroslav Olin Nejezchleba vrhl do víru českého bigbítu a ještě nenašel cestu zpět. Během toho čtvrtstoletí prošel víceméně úspěšně několika kapelami, od raného Čechomoru, přes Marsyas, kteří vlastně odstartovali Olinovu rockovou dráhu, až třeba po ETC a spolupráci s Vladimírem Mišíkem. Přestože jej bouřlivý život muzikanta už trochu unavuje, zůstává hudbě věrný a stále se věnuje několika svým projektům. Ty představil i na večírku k oslavě svého muzikantského jubilea v Paláci Akropolis. Nejezchlebův nápad to nebyl, nicméně role hlavní hvězdy večera se zhostil obstojně a s vtipem. Díky jeho skromnému humoru vládla celý večer přátelská a příjemná atmosféra.

Bylo vyprodáno. Značnou část sálu obsadili Olinovi nejen hudební přátelé, mezi nimi například Hudba Praha, která o sobě dávala celý večer hlučně vědět. Zbytek prostoru zaplnil přijatelný počet těch, co s kapelami Olina Nejezchleby vyrůstali. Příjemné bylo, že téměř všichni dodržovali přání Vladimíra Mišíka vyvěšené na modrých a oranžových letáčcích, aby se uvnitř sálu nekouřilo. Program byl naplánovaný bohatý a rozmanitý, proto se začalo na čas krátce po sedmé. Svůj večer si Olin uvedl ve folklórním stylu s houslemi a houslistou Jiřím Hodinou, se kterým kdysi hráli v Čechomoru ještě za pivo a guláš. U lidových písniček pak zůstal i se skupinou Njorek, ve které vlastně Olin navázal na svoje cimbálové působení ještě v adolescentním věku. Trio Olin, Stanislav Barek a Michal Müller hraje akusticky tradiční moravské písničky v blues-rockové úpravě.

Minimální prodlevy mezi jednotlivými účinkujícími vyplňoval Olin, vědom si zodpovědnosti spojené s hlavním aktérem, zpočátku trochu rozpačitými, ale milými vtipy a historkami. Písničkáře Pavla Karase uvedl slovy, že mu závidí, jak před více než dvaceti lety opustil hudební scénu a jak naopak nechápe, že se k muzice nyní opět vrací. Ještě než spustil Karas svoje humorné satiry i parodické a sarkastické verše na adresu policie či vlády doprovázené teatrální mimikou i zuřivými pohyby, dostal překvapený Olin symbolický dort s pětadvaceti svíčkami. Olin Nejezchleba je neodmyslitelnou součástí naší hudební scény, proto se jeho jubilejní večírek neobešel bez trochy zájmu médií. A tak Olin dával na pravou míru některé nepřesné informace o sobě, které vyčetl z novin. Například s Ivanem Hlasem opravdu nehrají folklórní písně, což záhy oba na jevišti potvrdili.

Olin se snažil úzkostlivě dodržovat nalajnovaný časový rozpis, aby se dostalo na každého. Proto už na začátku varoval, že tleskání nemá cenu, neboť přídavky stejně nebudou. Někdy byla ale v rozpisu naplánovaná třeba desetiminutová pauza na přestavbu aparatury. Pro vystoupení Zuzany Michnové se toho však mnoho upravovat nemuselo, a tak s Olinem postávali u mikrofonu, přičemž Zuzana se snažila pár minutek ticha zachránit historkami o Lennonovi nebo Dylanovi. Pak ovšem přišel vrchol Olinova dýchánku, písničky Marsyas. O Michnové nebylo poslední dobou moc slyšet, proto mile překvapila obstojným zpěvem a zasloužila si tak bouřlivý potlesk.

U prvních dvou písniček ETC se chopil mikrofonu Olin, až pak jej vystřídal Mišík. Potěšený tím, že se v sále opravdu nekouří, vynechal nostalgické opusy jako "Slunečný hrob" a spustil raději svoje svižnější klasiky, jako jsou třeba "Šmajdák a ploužáky". Vystoupení ETC pak završil příznačný duet Olina s Mišíkem "Jsem dobrej". Závěr vydařeného večera patřil početnému seskupení Blues Session. Ti do svého různorodého repertoáru zařadili pár věcí z pera Olina nebo třeba Tracy Chapman a samozřejmě pak kalandrovská aranžmá písní Boba Dylana. Výtečnou tečkou na závěr tak byla Dylanova "Like A Rolling Stone" jako duet Olina Nejezchleby a Zuzany Michnové. Se slovy: "Přátelé, uvědomte si, že váš potlesk naši žízeň neuhasí," se pak Olin rozloučil se svým nenasytným, ale oddaným publikem.

Jaroslav "Olin" Nejezchleba, Palác Akropolis, Praha, 16.1.2007

Fotogalerie: