Že se slovní hodnocení převážné části autorů shodují ve většině bodů, v několika případech i ve všech, se nám v rámci jedné makrorecenze nestává zrovna často. Takový kompilát na jednu stranu někomu může připadat nudný, na stranu druhou třeba o něčem vypovídá. Avšak pokud jde o číselné verdikty, v případě makra comebackové desky All Saints "Studio 1" už taková jednota nevládne - nejmenší známkou je 4/10, nejvyšší 8/10. A už vůbec se pak neshoduje jeho průměrné hodnocení s hodnocením hlavní recenze. Zatímco Jaromír Koc se rozhodl pro devítku, deset z nás desce ve výsledku udělilo necelou šestku, zcela přesně 5,9.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Tomáš Parkan - 4/10

Obvykle, když si poprvé poslechnu desku, vytvořím si na ni nějaký názor a hrubé hodnocení, které třeba posléze koriguji, a jen výjimečně jsou to nějaké dramatické změny. Když jsem si přečetl hlavní recenzi kolegy Koce a prvně si poslechl "Studio 1", marně jsem čekal, kdy nastane podobný okamžik a začnu sdílet alespoň částečně jeho nadšení s tímto albem. Bohužel žádný takový moment se u mě ani po asi deseti posleších nedostavil. Nechci tvrdit, že je to vyloženě špatná deska, určitě lze, i když těžko, na ní najít určité zajímavé momenty, melodie jako takové nejsou taky vysloveně nepovedené, ale jinak je "Studio 1" zcela průměrnou popovou deskou s prvky urban music. Průměrnou a především neskutečně nudnou, což je snad nejhorší, co lze o popové desce říct. Hudební stránka alba zní příliš levně, a to se týká jak aranžmá, tak i produkce, která topí vše do jednolité masy. O nějakých pěveckých supervýkonech taky nelze hovořit, čili neexistuje snad jediný důvod tuhle desku poslouchat natož vlastnit. S trochou nadsázky mohu říct, že si daleko radši poslechnu Paris Hilton nebo snad i Crazy Froga než "Studio 1" All Saints.

Miroslav Böhm - 5/10

Holky měly karty hodně dobře rozdané. Obě jejich vydaná alba byla přijata veskrze kladně jak kritiky, tak posluchači, ale pak přišly dramatické hádky a rozpad kapely, nad kterým se hodně dlouho smutnilo. All Saints ale přesto zůstaly v povědomí veřejnosti, a to nejen sólovými počiny svých ex-zpěvaček, ale hlavně díky soukromým vztahům (hlavně sestry Appletonovy a Liam z Oasis, respektive z Prodigy). A najednou se holky usmířily a naplánovaly dlouho očekávaný comeback. A, světe, div se, ono to prý vyšlo. Jenže ono to chce trošku zapomenout na ten mediální nátlak okolo a otevřít oči. Ano, "Studio 1" opravdu nemá jediné slabé místo, ale bohužel také postrádá místa silná. Melodie zaujmou, některé motivy jsou chytlavé, ale všechny do jedné zaměnitelné a nevýrazné. Chybí střídání rytmů a nálad, z celku vyčnívá jen závěrečná skladba "Fundamental", která stojí někde na pomezí geniálního kýče a vykrádání tuctových balad od Spice Girls. Ostatně, All Saitns se také na spice-vlně svezly a jednou provždy už zůstanou v jejich stínu. A tohle album to jen potvrdilo. Inteligentní a nápaditý pop? Ale jděte. Na pohádky jsem už starej.

Lukáš Franz - 5/10

Novou desku All Saints vůbec nechápu. A je to venku, hned takhle na začátku. Není mi jasný, proč "Studio 1" vlastně vyšlo, protože na něm není nic, co by dokazovalo, že tahle čtveřice má ještě co říct k současný podobě ženskýho popu, potažmo popu pocházejícího z Britských ostrovů. Loni se objevila třeba Lily Allen, která nejenom dala slovu "princezna" tu potřebnou a přitažlivou dávku vulgárnosti, ale taky ukázala, jak by to mělo dneska znít. A nebyla sama. Předtím se o vlastní verzi redefinice pokusila třeba severská Annie nebo Natasha Bedingfield, která byla jednu dobu hodně populární, ale teď pes neštěkne. Popravdě řečeno, kvůli "Studio 1" by nepřišel ani ke vrátkům. Ta deska je koncepční, což je v poslední době jak morová epidemie. Ta deska má hnusně vypadající booklet, kde retušéři udělali z All Saints štětky na čištění záchodových mís (plastově umělá krása, doporučuje pět ze čtyř chirurgů z Centra estetické plastické chirurgie v Kolíně nad Rýnem). Ta deska dostala dostatečný prostor k tomu, aby mě přesvědčila, ale ne. Je to nuda. Dobře zprodukovaná a zazpívaná nuda bez ksichtu. Občas přijde i Abba.

Pavel Novák - 5/10

Zklamání roku. Ne že bych byl nějaký velký fanoušek All Saints, ale přiznám se, že pro skladbu "Never Ever" jsem měl vždycky slabost. Byl jsem rád, že se holky daly zase dohromady, a na jejich desku jsem byl poměrně zvědavý. Skvělý úvodní singl "Rock Steady" mě doslova nastartoval a já jsem se na "Studio 1" těšil ještě víc než předtím. Možná o to je větší moje zklamání, ale zkrátka i po té spoustě poslechů mi ta deska skoro nic neříká. Část skladeb je jen jakýmsi nepovedeným pokračováním hitu "Rock Steady" a u zbytku se nudím, což bych asi u alba téhle kategorie neměl. Za zmínku možná stojí závěrečná "Fundamental". Zkráceně řečeno úvodní a závěrečná skladba OK, výplň mezi nimi nebrat. Jako by se All Saints pokoušely zazářit v podobném žánru, v jakém se mezitím už staly hvězdami Sugababes, a možná spíš přes své jméno se snaží vrátit na vrchol popularity. Kdyby tuhle desku natočila neznámá dívčí kapela, pochybuji, že by se kolem ní strhl nějaký větší poprask. Skoro nevím, co mám ke "Studio 1" napsat, protože doteď mě skoro ničím neoslovila. Možná ta fotka na obalu je docela fajn. Věřím, že nejsem jediný, kdo objevil zajíce v pytli.

David Věžník - 5/10

Fakt nevím, která z All Saints je ta, s kterou měl něco Williams, a teď si vlastně ani nejsem jistej, jestli to byla některá z All Saints a jestli to byl Williams. Což znamená, že tahle skupina šla vždycky mimo mě. Byla prostě jen další. A zůstane jí i dál. I "Studio 1" je totiž jen další. Další z hromady placek, které se navalily na makrorecenzi coby důležité desky roku, ale které zase ve výsledku tak zásadní nejsou. Tohle album je ještě krapet horší v tom, že je úplně přesně takové, jaké jsem čekal - fajn zvuk, sezpívané čtyřhlasy střídající se ve vedoucí pozici, přičemž ten zbytek vždycky odpoví nějakou vícehlasou frází. To všechno v rytmu popu, tu svižnějšího, tu plouživého, vždy však zcela prostého jakéhokoliv momentu překvapení. Slečny asi poslouchaly Nelly Furtado ("Too Nasty") a možná dokonce De-Phazz ("Not Eazy"), ale sahají jim asi tak po zadek, což je poněkud nevýhodná pozice. Nejhezčí je asi "On And On", nejprotivnější zpívánkou naopak "One Me And You". Tohle je úplně normální popová deska, kterých po světě vycházejí stovky. Lepší Spajsky se říká? OK, lepší pětka.

Radek Antl - 6/10

Všechno tak free, cool a in, až to tahá za uši, poprvé i podesáté je to hebké na poslech a škodíte sami sobě, odmítáte-li z principu. To přesně bych rád napsal, aniž bych vzápětí negoval - All Saints řadím mezi ty výkladní figuríny, které táhnou, a to nikoli pro mediální poprask, co kol nich kdy byl, spíše pro tu trochu tepla, jež umějí pouštět skrz sklo. Jenže. Výkladní figurína, která vzruší vždy, když jdete kolem, musí být oděna v krásné šaty. Tyhle šaty dělal vyhlášený návrhář, šili je zruční krejčí, šili je z luxusního materiálu a s vědomím, že výloha bude na očích... Ale já teď koukám na hadry, co sice frčí, a tak neurazí asi žádnou z dívek a žen z města, ale co dech vyrazí málokteré. Koukám na hadry, co dnes nosí kdekdo, a nejsem si vědom důvodu, proč nejít zase dál. Ne, nezachrání je ani zlatá nit, ani těch pár třpytek, co připoutaly moji pozornost. Nezachrání je ani tyhle krásné figuríny, které kvůli nim zřejmě brzy skončí zpátky ve sklepě. Bohužel.

Honza Balušek - 7/10

Holčičí kapely mám rád o dost víc než ty chlapecké. Většinou totiž můžou dělat blbou hudbu, a stejně se na ně aspoň dobře kouká. A All Saints na svých dvou deskách patřily rozhodně mezi ty, u nichž byly obě tyto složky na vysoké úrovni. Jejich comeback sice může být spojen i se snahou zase dobýt trochu té slávy a peněz, jichž se členkám na sólových drahách zrovna moc nedostávalo, ovšem důležitý je výsledek. A ten je fajn. Moderní pop s převažující elektronikou, čtyři krásné hlasy, co víc si přát? Někde se ale stala chyba při psaní písní. Těžko pochopit, proč zrovna kapela, jejíž největší hity byly pomalé skladby, má na comebackové desce baladu jen jednu, a to až na konci. "Fundamental" je sice naprosto úžasná pecka, ale těch jedenáct víceméně tanečních skladeb před sebou natolik převyšuje, že po jejím odeznění (a několikanásobném replay) se jen těžko rozpomíná, že ta deska vlastně není špatná. Nikdy by mě nenapadlo, že budu u nějakého alba žehrat na nedostatek pomalých písní, ale u "Studio 1" je to vyloženě škoda. Tak příště, holky.

Dan Hájek - 7/10

Pokud bych hledal holčičí kapelu, která mě nejvíce zaujala a bavilo mě u nich sledovat, kam se hnou, byly by to All Saints. Jejich dvě řadové desky nebyly tak přímočarou umělotinou jako třeba Spice Girls. Pak přišel konec a nepříliš vydařené bokovky. Comeback v šifrované zprávě "Rock Steady" mě příliš nenadchl a velká očekávání splaskla jako rychle nafouknutá bublina z mé oblíbené žvýkačky (bez uvedení jejího jména, byla by to reklama). Když jsem si vyslechl komplet "Studio 1" připadal jsem si jako po přečtení knihy, kterou již dávno znám - samotný děj mě nikterak nepřekvapoval. Napadá mě hnedle i řečnická otázka - jestli to je dobře, nebo špatně a jestli All Saints přežijí návrat do světel ramp v původním složení. Všech dvanáct věcí, tedy i "Rock Steady", má jasně čitelnou tvář a není to jen nějaká hopsanda, která rychle vyčpí. Každá z nich by mohla být singlovka, ale vyloženě úderná vypalovačka tu není. Je to spíše takové chození okolo přesně nastavené kaše, která neodradí, ale zároveň nepřekvapí nějakou extra chutí. Asi jim Jamie Oliver neprozradil důmyslnější recept na nějakou peprnější pochoutku. Přesto, holky, vítejte zpátky!

Tomáš Tenkrát - 7/10

Čekal jsem průměrné popové album, které se bude snažit držet dech, a tím pádem bude tlačit na pilu s r'n'b. Omyl, "Studio 1" jest popové album jako řemen. Nepouští se do žádných zběsilých pokusů, dbá na melodii a dokonalou hlasovou souhru. Není to nic násilného, takový přirozený a nenucený projev, zároveň však tvrdím, že málokdo by nad tímto počinem dokázal ohrnout nos. Je to výborná kulisa při nekonečných rozhovorech s přítelkyní stejně jako vynikající společník při brázdění městem a kličkované mezi revizory. Nevidím žádný vyloženě slabý kousek. Každá skladba se mi nakonec tak nějak vryla do paměti a něčím mě chytila. Na "Studiu 1" jsou minimálně čtyři slušné hitové fláky, kterým vévodí z čestného posledního tracku výborná emotivně silná "Fundamental". Celou desku pak spojuje slušná produkce, cítíte odkazy na starší tvorbu ("One Me And You" = "Pure Shores"), ale na druhou stranu zní "Studio 1" dostatečně současně a moderně. Prostě a jednoduše tahle placka baví a je nenáročná, nic míň.

Benjamin Slavík - 8/10

Z makra na novinku All Saints jsem měl opravdu radost. Konečně pochválit popovou desku. Jasné bomby měly být Nelly Furtado, Christina Aquilera nebo Pet Shop Boys, ale nic to se mnou nedělalo - nuda, nuda, nuda. Z letních desek mě nadchla Lily Allen, teď All Saints. Chytrý popík, který v určitých chvílích může mít hodně blízko třeba právě k Lily Allen - moderní zvuk, inteligentní zábava, neotřelé nápady. Zamilovali jste se někdy do starší holky a věděli, že to nemůže mít budoucnost? Nebo těch starších holek bylo víc? Tak to může pro nezasvěcené fungovat u "Studia 1" All Saints - může to být láska - rychlá, divoká, průhledná, bezcitná, vzrušující, krátká - a tak to přece u boybandů a dívčích kapel chodí. Nějaký přesah a původnost nikoho nezajímá, jde o to jak udělat kapelu, písničky, číslo jedna v hitparádách. U comebacků je situace podobá, jen s tím rozdílem, že se napjatě čeká na výsledek. Ten se All Saints povedl hodně slušně. Nebo mám slabost pro starší holky.