Naše výpravy do minulé dekády pokračují třetím výletem do jejího čtvrtého roku. Stejně jako v prvním a druhém díle s námi zavzpomínejte na popkulturní fenomény z časů, kdy mnozí z nás/vás prožívali dětství či dospívání. V třetím dílu našeho seriálu se podíváme do letopočtu, kdy byla zveřejněna první verze prohlížeče Netscape Navigator, Nelson Mandela se stal prezidentem Jihoafrické republiky a "Schindlerův seznam" vyhrál sedm Oskarů. A co se dělo v populární kultuře? Pojďte s námi zpět do devadesátých let.

Články věnované roku 1993 najdete zde - část první a druhá.

Cestovatelé časem:
B = Bourek, krasnej.net, Hype
JB = Honza Balušek
KV = Karel Veselý, Karl Muzzik Lab
LK = Luboš Kreč
ME = Michal Musil, MF Dnes
OP = Ondřej Pravda
PS = Pavel Smutný, New Music
TK = Tonda Kocábek, Radio 1
TM = Tomáš Menschik, Týden
V = Vít Čondák, Postcrap, New Music

Stručné profily jednotlivých autorů si můžete přečíst ZDE.

---

Beck - "Loser"

"Loser" byl průlomový hit pro amerického zpěváka, který originálně oživil scénu nezávislého rocku neortodoxním míchání hudebních žánrů. Píseň uspěla i díky bláznivému amatérskému videoklipu.

V: Tohle byla tak divná písnička i klip (s jezdící rakví!), že si to prostě každý musel zapamatovat.

B: Na koncertě v Belmondu si zapálil kytaru. Ta deska je celá neuvěřitelná. Myslim, že "Mellow Gold" je jeden z důvodů, proč vznikli Emems.

KV: Jó, to byly časy! "Mellow Gold" a "Odelay" jsou zásadní desky. A teď je z něho Bruce Springsteen indie rocku.

TK: Tak to je přesný. Nedávno jsem si mimochodem na takovým blešáku, o kterém by pan kolega Bourek něco věděl, koupil "Mellow Gold" na kazetě za 10,- Kč od bubeníka Gnu a sjíždím to znova v autě.

OP: Díky němu si hodně lidí mohlo myslet, jak jsou alternativní.

LK: Desku jsem si o něco později sehnal především s vědomím toho, že "na téhle placce je ten maník s rakví." Hudební požitek byl vlastně druhořadý. A také si pamatuju, jak tuhle písničku pouštěli na Evropě 2, která tehdy byla ale úplně jiná než dnes.

---

Paintball

Adrenalinový sport se ve světě hraje už od 70. let, do České republiky se dostal na začátku 90. let.

TK: Okamžitě se mi vybavuje zmatený Renčův film "Válka barev" se zásadní rolí Mejly Hlavsy coby ruskýho mafiána Kožuchina. Dělal jsem si z něj kvůli tomu později srandu.

V: No jo! "Válka barev"! Sice tam Renč vykrádal Lynche a "Zvětšeninu" od Antonioniho a bylo to takové nedotažené, ale přesto jsem tomu filmu nějak nepochopitelně fandil. Rozhodně mi byl bližší než "Rebelové".

PS: Kdyby vykrádal jen Renč... A co takový soundtrack od Ondřeje Soukupa? Aspoň se k tomu Badalamentimu po letech sám dobrovolně přiznal.

V: A byl teda někdo z vás osobně na paintballu? Já jsem byl jen jednou a navíc teprve asi před čtyřmi lety - čili trochu se zpožděním. Nejsilnější vjem byl, jaké to dělá po zásahu zajímavé modřiny. Nejsou to totiž kolečka, ale kroužky.

ME: Jasně, byl jsem. V druhém týmu byli velice inteligentní strážníci z městské policie, tím pádem jsem to brzo schytal.

---

Jesus Christ Superstar

Muzikálová horečka zasáhla Česko na začátku 90. let naplno. Než začal velkorozpočtové muzikály dělat každý, byla tady česká verze "Jesus Christ Superstar" s Bártou, Střihavkou a Basikovou. Na 1300 reprízách ji vidělo přes 850 tisíc diváků a podle mnohých byla z muzikálové nabídky zdaleka nejlepší.

JB: "Jesus Christ Superstar" ve Spirále byl pro mě obrovský zážitek, ač to mám do Prahy 350 km, viděl jsem ho snad třikrát nebo čtyřikrát. Poprvé snad dokonce na školním výletě (v osmé třídě na základce). Pak jsem v televizi slyšel, jak to zpívá Ian Gillan a musel jsem uznat, že Střihavka jako Ježíš a Bárta jako Jidáš byli mnohem lepší. Vždycky mi bylo líto, že Střihavka ten svůj hlas nikdy nedokázal spojit s pořádným repertoárem, a když jsem ho v nějaké estrádě viděl zpívat společně s Gottem pecku od Beatles na playback, dost mě to otrávilo.

ME: Nemůžu si pomoct, ale původní anglicky zpívaná verze je prostě lepší, ne nějak propastně, ale přinejmenším z hlediska textů - v českém "Jesus Christ Superstar" je pár dost pitomých říkánek.

LK: Byli jsme na tom se školou v rámci divadelního kroužku. Spolužačky, tehdy vzývající hippies a podle toho se oblékající, to viděly snad desetkrát. Já měl doma i desku, koupila si ji máma. Ale nikdy mě to pořádně nechytlo. Naopak české "Vlasy" se mi docela líbily, ačkoli to všichni popravili a úspěch to mělo veškerý žádný.

K: V té době mě to minulo. Ale mám jednoho kamaráda, který mi kdysi před léty celý muzikál přezpíval. Od začátku do konce. Bylo ráno a byli jsme dost nametení a nebylo nic jiného na práci. Pak jsem samozřejmě viděl film a jednou cestou z nějakého koncertu v Německu kdosi pustil českou verzi v autě. "Ten Bárta jako dobrý," říkal jsem si v polospánku.

---

Seriál "Akta X"

Televizní seriál "The X Files" se začal v USA vysílat v roce 1993, k nám přišel jen o rok později. Mimozemšťané, paranormální jevy, vládní spiknutí, to vše v něm řeší dvojice detektivů Mulder a Scullyová.

V: "Akta X" se u nás začala vysílat na ČT1 a dokonce hned po "Twin Peaks", takže jsem proti nim byl od začátku zaujatý. Na druhou stranu byly docela dobře natočené a triky taky ušly, takže asi dvě sezóny jsem sledoval.

PS: ČT1? Já si vzpomínám, jak Vladimír Železný ve svém legendárním pořadu vykládal historku, že při nákupu toho seriálu jim v Hollywoodu na stůl hodili složku, o které tvrdili, že je opravdu z FBI a podle které natočili první díl.

V: Myslím, že na Novu "Akta X" přešla až při druhé nebo třetí řadě.

ME: Na to se dívalo dost lidí a alespoň v Americe se to považuje za jeden ze dvou hlavních seriálových hitů 90. let (druhý je "Dallas"). Nicméně tady to taková pecka nebyla, byť pokud si vzpomínám, tak fotografie nahé agentky Scullyové byly jednu dobu dost velký hit, i když při pohledu na ně si nejsem úplně jistý proč.

LK: Chodil jsem tehdy do tanečních a "Akta X" stíhal akorát po kroucení v kulturáku. Vždycky v pondělí nebo v sobotu v hospodě jsme si o tom s klukama povídali. Nejvíc mě ale dostalo, když jsem si tehdy přečetl, že Gillian Andersonová, která hrála Scullyovou, je nejpřitažlivější ženou světa. Pochopil jsem, jaký vliv mají média.

---

Woodstock '94

Čtvrtstoletí od památného rockového festivalu využili podnikavci k zorganizování jeho pokračování. Pod heslem další dva dny míru a hudby se tam představila celá řada tehdejších hvězd, např. Aerosmith, Green Day, Metallica, Nine Inch Nails (různé ukázky z festivalu najdete zde).

B: Pamatuju si na sérii záznamů z Woodstocku v pořadu "SOS" na Premiéře TV, kde byli i NIN. Celý podium plný řas a bahna a při koncertě rozbíjeli klávesy. Dost silnej zážitek, když Reznor mlátil do synťáku stojanem od mikráku.

KV: To si taky pamatuju, o pár let později to dělal Howlett z Prodigy. Říkal, že je spravedlivý, že i hudebníci z taneční scény mají co rozbíjet, když nemůžou kytary. A o pár let později jsem viděl klip Bran Van 3000, kde rozbíjeli svoje počítače.

TK: To mi připomnělo období tak o čtyři pět let později, jak Southpaw brojili proti "počítačové hudbě" a na pódiu obřadně zapálili klávesnici (holt malý český poměry). Faktem je - abych se vrátil obloukem k podstatě - že Woodstock je pro mě "bahno a dav" a pak teprv nějaká muzika. Bez ohledu na rok.

---

Lucie - "Amerika"

Na filmu "Amerika" režiséra Vladimíra Michálka (na motivu Kafkova románu) bylo možná až moc vidět, jak málo peněz na něj produkce měla, šťastnou ruku ale měli při oslovení skupiny Lucie, která nahrála k filmu titulní píseň (video).

V: Ten jeden singl měl něco do sebe - hlavně mě tam bavil ten drumloop, co zněl už lehce použitě. Horší to bylo s filmem - tam byly jenom dva světlé body: K.K. a písnička "Když jsme táhli k Jaroměři".

KV: Film byl divnej, ale K.K. jsem v tý době strašně miloval, takže jsem byl spokojenej. A "Amerika" je podle mě nejlepší česká triphopová skladba.

TK: Mě naopak Kozáková tehdy děsně iritovala. Film samozřejmě divnej byl a to je na něm to skvělý. Prostě Kafka jak má být. A navíc je geniální po výtvarné stránce. A to už vůbec nemluvim o životní scéně Oldřicha Kaisera. Ale jinak ta skladba je podle mýho jedna z nejlepších domácích v tom desetiletí. A nejradši mám instrumentální verzi.

JB: Lucie v životní formě. Dodnes úplně nechápu, že ten refrén "pa pa pa páááá" nechali znít tak divně falešně nebo jak. A ten orchestr a dalších x hudebníků tomu dodalo další rozměr. Kvůli té písničce jsem na to šel do kina a pamatuju si, jak už rozsvítili světla, skončily titulky, ale ta písnička ještě hrála a celé kino sedělo a poslouchalo. Celý soundtrack jsem dostal k svátku od bráchy, a i když jsem ho několikrát slyšel, nepamatuju si z něj dneska nic.

OP: Překvapilo mě, že to prošlo a že slavná Lucie se spojila s takovou relativní divností.

---

Které desky si nejsilněji pamatujete z roku 1993?

B: Suicidal Tendencies - "Suicidal For Life", to bylo hodně důležitý. Taky hodně už možná frčel takovej ten crossover rapu a metalu, pamatuju si, že jsme poslouchali Support Lesbiens, Headcrash, Biohazard... I když to možná bylo pozdějc. Taky nevim, ze kterýho roku je soundtrack "Judgement Night", ale ten je zásadní.

KV: "Suicidal For Life" mě taky vzalo. I když až o rok později, těsně před maturitou. Líbila se mi ta šílená kadence sprostých slov. Později jsem se dozvěděl, že ST tu desku natočili schválně tak sprostou, aby se nikde nemohla prodávat a firma Epic, se kterou se předtím pohádali, strašně prodělala. A "Judgement Night", to nepotřebuje komentáře, jen to vyšlo v roce 1993. Naprosto přelomová věc.

V: Pokud nemám kecat, tak musím dát zásadní "Music For The Jilted Generation" od Prodigy. "So, I've decided to take my work back underground. To stop it falling into the wrong hands."

TK: Nevim vlastně proč, ale pamatuju si "Troublegum" od Therapy?. A jinak pro mě rozhodně Cave a "Let Love In" včetně spikleneckého pocitu, že je tam skladba "Thirsty Dog" o pražské hospodě, kam jsme párkrát zašli.

OP: Fakt jen jednu? asi Portishead - "Dummy", ale prakticky na stejné úrovni Beck - "Mellow Gold", Pearl Jam - "Vitalogy", Soundgarden - "Superunknown".

LK: No, teď na to hrdý nejsem, ale asi "Crossroads" od Bon Jovi. To byl výběr hitů a mám na to, nevím proč, hrozně intenzivní vzpomínky.

KV: Já bych ještě přidal (skoro) akustické album Alice In Chains "Jar Of Flies".

---

Seriál "We Love 90s" tímto dílem samozřejmě nekončí. V následujících týdnech se můžete těšit na pokračování v nikterak překvapivé podobě, a to z roku 1995.