Vánoce, Vánoce, ach ty klaté Vánoce. Jako by nestačil všechen ten stres, který musí přetrpět každý z nás. Redaktorům hudebních magazínů se k tomu všemu navíc přidávají výběrové desky a jiní podivní živlové, kteří se snaží dostat pod co nejvíce stromečků. I když na tom není nic nepochopitelného a koneckonců ani špatného, v tomhle případě si musím trochu zaremcat, neboť to není ještě ani dva roky, co jsem recenzoval v reedici vycházející obsáhlou kompilaci největších hitů zpěváka Prince a už je tu výběr nový, podle všeho ještě daleko lepší, neboť nese název "Ultimate" (i když tohle označení bylo i na krabičce toho minulého, tak co si má člověk o tom myslet, že). A to ještě nevíte to podstatné.

To podstatné totiž je, že oba výběry má na svědomí Warner Music, takže pokrývají úplně stejnou část Princovy kariéry a to od jejího počátku až do roku 1993, kdy se kontroverzní muzikant s vydavatelstvím pohádal a oni mu zavřeli jeho label Paisley Park. Modří už vědí, že kdyby byli na vydavatelství lidé rozumní a nezkažení, vůbec by se do dalšího výběru nepouštěli (už proto, že ten původní měl dvě CD hitů a náš má pouze jedno). Ale modří jsou dobří, a tak vědí, že na vydavatelství lidé rozumní a nezkažení asi nejsou. A tak ze srovnání obou výběrů vychází, že na tracklistu "Ultimate" jsou, nekecám, ze sedmnácti písní odlišné jen dvě! To znamená patnáct písniček, které už dvakrát (nezapomeňme, že jde o reedici) vyšly na "The Hits-B-Sides"! Jednoznačně opruz. Možná i double opruz.

Na první pohled si tak člověk musí říct, zaplaťpánbůh za druhý disk "Ultimate", který obsahuje remixy a prodloužené verze některých hitů, které se nevešly na cédéčko první. Jenže i tady to skřípe, kde se dá. Ať už je to Dance Mix, Special Dance Mix nebo Fresh Dance Mix, všechno to zní úplně normálně, a pokud si k tomu zrovna nepouštíte originál, žádnou výraznou změnu asi nezaznamenáte. To je pak remix k ničemu, řekl bych.

Písně na mix disku mají průměrnou délku sedm minut a ty tři až čtyři minuty rozdílu jsou způsobeny různými mezihrami, přidanými do známých hitů. Plus? V žádném případě. Jsou to totiž povětšinou rytmické výplně, tupá vata bez nápadu. Jen ždímání sloky či refrénu, žádná invence, žádná inovace, skoro by se chtělo říct, že si kluci z vydavatelství sedli ve studiu a dohráli tam spoustu nudných pasáží. Ale to jen spekuluji, výsledek je každopádně zřejmý - je to jedním slovem k neuposlouchání.

Pokud tedy pomineme fakt, že na druhém disku se povedlo zkazit jedenáct písniček, z nichž osm najdete v původních verzích i na "The Hits-B-Sides", už nám toho mnoho k hodnocení nezbývá. To, že jsou písničky remastrované, já osobně nepoznám, booklet je mizerný a nic jiného už tam není. Resumé je tedy následující. Tento výběr je pouze z 16,86% odlišný než jeho předchůdce a to vůbec neberu v potaz skutečnost, že nemá onen zajímavý disk rarit a že remixy nestojí za nic. Hodnocení je tedy nasnadě, neboť šestnáct procent z osmi bodů (což je dodnes zasloužené hodnocení "The Hits-B-Sides") je něco málo přes jeden bod. No, nebudu zlý a dám dva. Za to, že se můžu chlubit, že mám doma už tři Princovy CD.

P.S.: Zkuste si třeba na Showparku zadat heslo Prince a zjistíte, že od prvního vydání "The Hits-B-Sides" v roce 1993, tedy od doby, kdy se s Princem rozešli, vydávají Warneři zcela totožnou výběrovku zhruba každé dva roky. Navrhuji namočit do dehtu a obalit peřím.