Za velkou louží se zrovna Kurt Cobain rozhodl vpálit si kulku do hlavy a ukončil vzestup vlny grunge. Steven Spielberg zase děkoval za sedmého Oscara pro "Schindlerův seznam". A v Británii začal řádit britpop a s ním Oasis, kteří teď vydali kolekci hitů. Hitů, které změnily dobu.
Když se ve třiadevadesátém
Oasis doslechli, že v Glasgow bude vydavatelská společnost Creation Records hledat nové talenty, sebrali dodávku, nástroje, pár kámošů z hospody a vydali se do Skotska. Po příjezdu jim sice oznámili, že hrát nebudou, neboť nejsou na seznamu, ale do dodávky se jich vešlo dost na to, aby klub prostě zabrali s tím, že neodejdou, dokud je zahrát nenechají. A tak je zahrát nechali a bylo hotovo. Producent Alan McGee, který byl v publiku přítomen, vsadil na vítězného koně.
Oasis se totiž okamžitě stali fenoménem. Možná ani ne proto, že by jejich písničky byly nějak převratné a světoborné, ale hlavně proto, že jejich příběh byl vyplněnou pohádkou. Důkazem toho, že si opravdu i hloupý Honza může vzít princeznu, že si i prostý kluk z ulice může splnit své sny, že i řezník na rohu může být rokenrol. A rozpoutali obrovskou vlnu národního šílenství, která je - obyčejné kluky z ulice - vynesla do popředí celé tehdejší britské kultury.
Oasis a
Noel Gallagher byli úplně všude. Když se rozváděla princezna Diana a princ Charles, četli jste v novinách, co na to říkají členové královské rodiny a co na to říká
Noel Gallagher. Když Anglie vypadla v semifinále doma konaného mistrovství Evropy ve fotbale s Německem, byly noviny zase plné reakcí od Sira Roberta "Bobbyho" Charltona, Garyho Linekera a opět Noela Gallaghera. Elektrická kytara s motivem britské státní vlajky, na kterou odehrál
Noel Gallagher celé turné, se stala jedním ze symbolů hudby devadesátých let. A medialita znamená úspěch.
První album
Oasis se stalo nejprodávanějším debutem všech dob, druhá deska zase druhou nejprodávanější plackou v britské historii (hned za seržantem Pepperem od Beatles), ta třetí pro změnu deskou nejrychleji prodávanou. Po lístcích na jejich koncerty se vždy beznadějně zaprášilo během několika málo minut. Legendární dvojkoncert v Knebworthu, který navštívilo dvě stě padesát tisíc diváků, se stal největším britským koncertem v dějinách - o lístek tehdy požádaly téměř tři miliony fanoušků. Díky
Oasis se stal rokenrol opět životním stylem. A tahle výběrovka je vstupenkou do historie. Možností, jak se vrátit zpět do doby, kdy celá Británie věřila, že jsou Beatles konečně zpátky. A věřili hlavně
Oasis. Nadšeně si užívali své slávy - mladí kluci s miliony liber na kontech a sbírkou rolls-royců v garáži (přitom neměli ani řidičáky) ujížděli na všem, co se dalo. A ta neuvěřitelná radost ze života, do nebes sahající hrdost a pýcha, se potažmo dostala i do jejich písní, které pak dokázaly pozvednout sebevědomí celého národa. Pokud by někdo chtěl udělat soundtrack k devadesátým létům v Británii, tak přijde pozdě. "Stop The Clocks" jím je.
Každá pohádka má ale také svůj konec. Většinou končí svatbou, dětmi a slovy "žili šťastně dodnes". V tomto případě tomu nebude jinak. Čtrnáct energií nabitých pecek z prvních dvou alb a béček jejich singlů je doplněno jen čtyřmi písničkami z druhé éry
Oasis, kdy vše skončilo stejně rychle, jako začalo. Ne, že by
Oasis na to dnes již neměli, ale na přelomu století dospěli. A s nimi také jejich posluchači. A v pětatřiceti - s děckama na krku - už ten pravý rokenrol dělat nemůžete. Přenecháte ho zase mladším. Těm, kteří na vaší hudbě vyrostli. A nebylo jich - zaplaťpaníkrálovno - málo.
Dnes už je jasné, že se tenkrát Beatles nevrátili. Snad jen zlehka nakoukli a nechali
Oasis vydělat pár milionů, zničit pár letadel, hotelů, inspirovat obrovské množství dnes již zásadních kapel a probudit celou Británii z kulturní recese. Jasné ale také je, že
Oasis jsou jednou z nejdůležitějších kapel minulé dekády a tahle výběrovka je toho důkazem. Ačkoli je celá ta euforie již nenávratně pryč a doba se jednoduše změnila a pokročila zase o kousek dále, koncerty
Oasis jsou i nadále plné, písničky i nadále hitové. To jen čas nikdo nezastaví. I když si
Oasis nabubřele myslí své, jak napovídá samotný název této kompilace. Zastavit čas? Proč? Protože Británie nezapomíná. Osmnáct důvodů na dvou plackách.
PS: Pro ty, kteří nezažili
Oasis v době jejich největší slávy, ale rádi by se s nimi seznámili, připravil musicserver stručného průvodce po jejich albech. Článek
najdete zde.