Tahle deska měla být pro domácí scénu krásným probuzením, které jí ukáže i jiné hudební trendy, než je indie rocková palba z Ostrovů: mnohem chytlavější indie směsku hip hopu a world music, v níž buďto rap dominuje (etno rap), či pouze doplňuje (za všechny v Česku několikrát vidění a slyšení 10 Rue d'la Madeleine, mixující rap, metal a klarinet s houslemi). Zda ústřední postava projektu Gipsy slova o původním, neslyšeném zvuku myslel vážně a nakolik je třeba dát mu za pravdu, není předmětem této recenze. V ní jde o to, nakolik "Romano Hip Hop" splnil, či spíše nesplnil odvážné sliby.

Od kolegů publicistů jsem se o Gipsym dočetl, jak úhledně to má v té hlavičce srovnané. Z "Romano Hip Hopu" však mám skoro opačný dojem. Jako by nevěděl, jestli je mu bližší tradiční romská lidovka, v níž dostává prostor ne zrovna oslňující zpěv, či jestli chce být nigga z "Rytmů a Blues", od čehož se okázale distancuje v "Multin" ("Seru na hip hop"), a pak se později opakovaně popře hiphopovými tracky, v nichž se mimochodem tohoto stylu zastává. Že je tak trochu popletený, napovídá hned několikrát. Do jedné z nejnabroušenějších skladeb "Ne, že ne" nachrlil (po vlídném "Dík, že jste při mě"!) zavržení plné "Seru na váš kraj." Což samo o sobě působí poněkud trapně, protože také on je - chtě nechtě - součástí našeho kraje. A pokud hodlá stát mimo něj, neměl v refrénu dít "Půjdeme do prdele," stejně jako nebylo zrovna nejšťastnější vyrukovat po onom kritizování, sraní či burcování "Bude hůř, kurva, dokud se nevzbouříte" s kázáním o tom, že by si každý měl hlavně zamést před vlastním prahem a na druhé si moc neukazovat.

Naději, že i po těchto paradoxech budu Gipsyho, potažmo Gipsy.cz brát vážně, pak autoři zabili spolehlivě hned vzápětí, když za tuhle drsňárnu zařadili uplakanou baladu o krutém rozchodu. Spíše než rozervanou zpovědí zhrzeného romantika je totiž "Jednou" unaveným slintáním těžkého cukrovkáře. "Slyším tvůj nádhernej hlas / nemůžu spát / vidím tvoje modrý oči v myšlenkách," je kýč jak bič (navíc dost neobratný) a nezachrání ho ani jemně pichlavé "Chápu, že ses bála / ale spolu, lásko bysme to zvládli / bydlení, prachy i děcko / a tak ňák všecko." A hrdé vyzdvižení romské komunity nad tu bílou ("Však jednou bude každý chtít být cigán"), snad díky tomu, že je na desce již několikátým v řadě ("Nám je jedno jestli jsi gadža / však dokonalej, vole, není nikdo"), také nemá tu sílu, jakou asi mít chtělo.

Právě to je asi jediný způsob, jak si "Romano Hip Hop" užít: přistoupit k němu jako k nahrávce stvořené z legrace a pro legraci. Vždyť sami Gipsy.cz v písních opakovaně prokázali svůj smysl pro humor a (sebe)ironii, někde méně (v zábavném čardáši provolávajícím "Romano hip hop in da house"), jinde více (v "Palikeras tumenge", přehrávající romský dialekt a jdoucí na ruku předsudkům o Romech flákačích a ochlastech). Naopak v momentech, jimiž se pánové snažili demonstrovat svoji vážnou či snad dokonce dojemnou stránku, nudí (zmíněná "Jednou", "Načalo Godi"). A co ona slibovaná zdravě agresivní naštvanost v čavale-romale-balení? Něco zmrvil vyhrocený zpěv a neobratně naškrábané verše ("Jednou", "Bengoro Hang"), něco zase romsky lidová klišé ("Mira Daje"). Tu je trochu chladno ("Tajsa") a támhle zase základní složky - hip hop a folklór - nějak ne a ne zapadnout do sebe (závěrečné sólo houslí v "Multin").

Vedle všech zmíněných i nezmíněných nedostatků ovšem "Romano Hip Hop" nese několik opravdu peckoidních momentů (na stupínku vítězů nechť stanou právě ony zdravě agresivní tracky v čavale-romale-balení "Welcome To Prague", "Tím, čím chcete" a "Tečka"), pročež není na místě hodnocení pod šedesát procent. Dokonce mi přijde málo i ta šestka, snahu obohatit dosud neslyšeným prostředí, jenž protežuje osvědčená schémata, je fér započítat k dobru. Výše než na krapet horších sedm už to ale nepůjde. I když vím, že snaha byla. Možná maximální. Sorry.

P. S.: Nesouhlasíte? Pak si počkejte na chystanou makrorecenzi, v ní třeba najdete to svoje.