Waltari jsou českému publiku známi velmi dobře. Nejen že sem jezdí pravidelně koncertovat skoro pokaždé, když mají příležitost, ale hlavně zde mají velkou základnu posluchačů, takže u nás vychází i všechny jejich limitované edice, nevydané skladby a podobně. A to je i případ dvojcédéčka "Early Years". To obsahuje především remasterované a velmi dávno vyprodané debutové album "Monk Punk" z roku 1991 (sakra, to to letí...), za ním pak naleznete ještě deset nikdy nevydaných tracků, které Waltari složili v letech 1986 - 89, a co víc, nahráli je loni, a to v původním složení z osmdesátých let. Tedy Kärsty (basa, zpěv), Jariot (kytara) a Sale (bicí). Na druhém disku je pak asi ještě větší lahůdka - "Pala Leipää", kompletní kolekce raritních skladeb a především všech EP singlů ze začátků tohoto finského bandu. Album "Pala Leipää" již sice vyšlo (v roce 1993), ale bylo uvedeno pouze na finském a německém trhu a také bylo záhy z pultů pryč.

Nechtěl bych ale, aby předchozí výčet vyzněl tak, že je tohle album určeno pouze pro fanoušky kapely, to vůbec ne. Začátky Waltari byly hodně zábavné, a to se na hudbě odráží. Poznáváte v ní vtipné odkazy na všechno možné a veškerá nadsázka vyvrcholí u punkové předělávky "Help" od Beatles. Raní Waltari, to ještě nebyly takové velké hrátky s elektronikou, zato určitá fúze metalu, rockových podkladů a punkové urvalosti je cítit hodně. Skladby jsou povětšinou středně rychlé a poznáváte v nich ještě velký vliv kapel typu Sex Pistols nebo třeba i Rolling Stones, prostě velký důraz na písničkovost, melodičnost a žádné velké nebo složité vyhrávky. Míchání stylů je znát, a tak je někdy patrný jasný bluesový základ a na to našroubovaný punkově odhalekaný zpěv. O track dál však Kärsty blinká stylem Maxe Cavalery do blackmetalové rytmiky, aby tím všechnu vážnost, o kterou se v písni předtím pokoušeli, popřel. Vážně docela sranda.

I remastering samozřejmě udělal své, a tak, i když je jasně slyšet, že písně jsou bezmála dvacet let staré, pořád se to dá poslouchat a pořád to baví. A myslím, že vím proč: Waltari se odjakživa snažili být trochu novátorští, a proto některé skladby mohly v oné době znít nadčasově. Tahle dvojdisková kompilace jednoduše není žádný pro uši složitý materiál, spíše naopak - dobře se to poslouchá a je to zábavných sto padesát minut.

Znovu říkám, není to určené pouze pro fanoušky kapely. Každý, kdo má rád určité hledaní něčeho v již dost rozvařeném rockovém žánru, si tady něco najde. Je to velmi komplexní sbírka a není to odfláknuté, což je jasně vidět a hlavně slyšet. Waltari si s tím tu práci dali a darovali všem příznivcům na počest svých dvacátých narozenin velmi povedené raritní nebo neznámé skladby, které však nejsou vůbec špatné. Z poslechu "Early Years" se stala velká zábava. Samozřejmě se současnou tvorbou Waltari se to srovnávat nedá, nyní už jsou o galaxii dál, ale to asi všichni dobře víte.