the.switch - Jsme slušně vychovaný kluci

28.11.2006 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Někdo je řadí do nu-metalu, jiný je vidí jako emo-core, každopádně to jsou rockeři. Jmenují se the.switch a kdo čte musicserver pravidelně, není mu jejich název neznámý. Protože jim na jaře vyšla skvělá deska "Svit", máme pro vás také rozhovor s jejich kytaristou.
The switch, Praha, 9.9.2006, small 1
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Na tuhle skupinu je třeba dávat bacha. To jsem ostatně říkal už před několika lety, krátce poté, co jsem zdrbnul jejich koncert. Jo, i novináři se pletou, ti hudební dokonce celkem často. the.switch. Kapela původně z Příbrami, středočeského Palerma, dnes spíš pražská parta, která to spolu ve stejné sestavě kroutí už desátý rok. Letos na jaře jim vyšla nová deska "Svit" a to si pište, že je na ní co poslouchat. Nepochybně jedna z nejlepších tuzemských rockových nahrávek roku. Však oni si the.switch chválu zaslouží, vždyť jí jdou vstříc jako Exxon Mobile ropným rafineriím v Kuvajtu. Na tom ale není nic špatného. Jak říká kytarista kapely Michal Novák aka Majkláč: "Jsme slušně vychovaný kluci, který už mají leccos za sebou, a tak si dáváme velkej pozor, jak o kom kde mluvit."

V magazínu Music jsem se z pera Josefa Vlčka dočetl, že jste kultovní představitelé českého nu-metalu. Já to netušil, co vy?

"Já to tušil!" No ne, hele, s Pepou Vlčkem jsem vedl několik fakt zajímavejch rozhovorů a respekt, ale to, že naši tvorbu přirovnal ke KoRn nebo k Disturbed, to mě fakt zaskočilo. Toleruju ale zase, že nějakej novinář má zmáklou nějakou scénu víc a nějakou zase míň. Je potom pravda, že v oblastech, o který se tolik nezajímáš, ti ty kapely splývaj o dost víc než to, na čem maximálně ujíždíš.

Při rešeršování tisku mě zaskočilo, v kolika recenzích vám vyčítají, že tam je málo melodií, chcete-li hitů. Je pro kapelu, která se snaží o vybudování nějaké atmosféry, melodie vůbec důležitá?

Pokud budu mluvit vyloženě za the.switch a ne v obecný rovině, tak určitě. V podstatě to je to jediný, co nás odlišuje od HC. Snažím se na kytaru vymejšlet hodně melodický riffy s použitím akordů. Nemusím moc riffy jen na nejtlustší dvě struny. Třeba Status Praesents z toho těžej a daří se jim výborně. U nás je cílem vytvářet zajímavý harmonie v souzvucích basy a kytary. A pokud se nad to podaří umístit ještě i melodická zpěvová linka, je z toho obvykle velmi dobře zapamatovatelná a pro the.switch velmi typická pasáž.

Co už mně přijde jako výtka oprávněnější, je kvalita textů a zpěv. To jsou dvě věci, které nejsou vždy stoprocentní. "Neznám a pálim svůj dres / Stříhám z hlavy třetí vlas / Rozhlížím se tady / Za tebou v tom vidim jas." Nesrozumitelnost neznamená originalita, což lze vztáhnout i k řadě současných literátů a malířů. Neměli byste zkusit také pracovat na autorských textech, které budou srozumitelnější, uchopitelnější a ponesou jinou výpověď než změť neologismů?

The switch, Praha, 9.9.2006, small 2
© Jiří Kosnar/musicserver.cz
To myslíš teď úplně vážně? Je málo věcí, na který jsem tak hrdej jako na naše texty. Připomínku že "nesrozumitelnost neznamená originalita" můžu okomentovat jedině tak, že naše texty jsou srozumitelné jen pro určitou skupinu lidí. Pokud ti ty texty připadají nesrozumitelné a prvoplánovitě originální, nepochopil jsi nic z toho, s čím skupina the.switch přichází. Je tu milion jiných kapel, které dělají vše proto, aby jim lidé rozuměli, chápali je, měli je rádi, kupovali si jejich desky. My to neděláme...

I přesto se vám evidentně daří. Když jsme se domlouvali na rozhovoru, pořád se nám nedařilo najít časovou shodu. Prý jste v jednom mediálním kole. Pověz: Co je na novinářské pozornosti nejpříjemnější a co naopak nejhorší?

No nejpříjemnější je na ní to, že nějaká je. Ten pocit, že jsi něco asi dokázal, když najednou novináři píšou, volají atd. Špatnýho na ní není asi nic. Vadí mi občas úplně nevhodný otázky, který nic neřešej, nebo když odpovídám a novinář u toho kouká do papíru a čte si další otázku a neposlouchá. Ale jinak je to vesměs příjemný.

Zvýšený zájem o vás se musí odrazit i jinak. Jakou nejobskurnější nabídku na účinkování jste zatím dostali?

Jako kapela jsme zatím žádnou dostatečně vtipnou nabídku nedostali. Já jsem dostal nabídku hrát na basu v r'n'b klipu jedné ze SuperStar. Mě mrzí, že jsem to nevzal. Kámoši, co do toho šli, mají teď pěknou památku a kdykoliv ten klip vidím v televizi, musím se tomu strašně smát. Si to představ, r'n'b videoklip a v něm kytarista se strašně krutou sedmistrunnou metalovou kytarou. Super! (smích)

S vystupováním souvisí váš netradiční červnový výlet na lodi. Popovídej, co se tam tehdy semlelo.

Chtěli jsme pražský fanoušky trochu pobavit a vymyslet něco netradičního. Dohodli jsme se s kámošema z Atari Terror a z Bundy Tad, že uděláme koncert na palubě lodi, během plavby někam po Vltavě. Ze začátku příšerně lilo, ale i tak přišlo mnohem víc lidí, než byla kapacita lodi. Nedalo se tam hnout. Jak se ale parník rozjel, udělal se krásnej letní večer a lidi se rozprostřeli po celé palubě. Všechno probíhalo skvěle, i zvuk byl docela slušnej. Všichni se bavili, kalili, bombili, fakt fajn atmosféra. No ale těsně před tím, než jsme měli jako poslední kapela začít hrát my, to najednou zarachtalo v motoru a odešla převodovka. Naštěstí kapitán doslova stopnul JAZZBOAT, což byla výletní loď pro movitý fanoušky jazzu s živou produkcí. Ty nás sice dotáhli do přístavu, ale spustit zbohatlíkům do toho jazzu náš masakr, tak by nás tam asi nechali trčet dodnes. Do přístavu nás dotáhli po desátý hodině, takže už jsme nemohli hrát ani u břehu. Bylo mi to hrozně líto, protože jsme tam měli kámoše doslova z celý republiky.

The switch, Praha, 9.9.2006, small 3
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Vy jste za poslední dobu jediní solidní představitelé českého tvrdě-rockového podhoubí, kterým se podařilo proniknout dál než do metalových webzinů. Podle mě došla i do Česka v cizině už dávno rozpoznatelná vlna úpadku zájmu o ty takzvaně nu-metalové skupiny. Hodně vám pomohl Lukáš Rychtařík z Championship Records, který má pod sebou třeba i The Prostitutes. Jakou máte vlastně spolupráci? Předloni jsi mi říkal, že pod žádný label se vám nechce.

Už to nešlo zvládat. S Lukášem jsme se dohodli, že nám pomůže s věcma, na které už sami nestačíme. Původně šlo jen o vydání CD, jeho registraci v příslušných katalozích a pomoc se základním promem. Vše se ale slušně rozjelo a nakonec na tom obě strany makáme hlava nehlava. Je pravda, že pokud to chceš začít brát více profesionálně, potřebuješ začít dělat s lidma, který se na profi úrovni pohybujou. Ať už jsou to vydavatelé, novináři, rádia, televize a ostatní. To, že se o kapelu stará další schopnej člověk, nám určitě hrozně pomohlo a otevřelo dveře dalším možnostem.

Myslíš, že k úspěchu stačí dělat jen dobrou hudbu, anebo musíš vymyslet nějakou taškařici kolem, abys na sebe spíše upozornil? Slipknot mají masky, vy jste svého času hráli v bílých overalech...

Záleží na definici úspěchu. Já točím desky mladejm kapelám a vedu projekt Bandzone.cz, kde jsem v kontaktu se stovkami kapel. Každá to má hozený úplně jinak. Mám pocit, že spousta skupin by si zasloužila mnohem větší úspěch ve smyslu, jak ho vidím já. Pak se s nimi ale dám do řeči a vypadne z nich, že jsou šťastní, jak se jim skvěle daří. Naopak znám spoustu kapel, který toho dokázaly už fakt dost a přesto bručej, že tady v Čechách nejde pořádně uspět. V the.switch sázíme na oboje. Snažíme se co nejlépe hrát a zároveň si uvědomujeme, že lidi se chtěj i bavit. Na koncertě to musí být i podívaná a ne jen skvěle odehraný věci bez chyby. Proto občas uhýbáme až k teatrální prezentaci našich skladeb. Snažíme se udělat z našeho koncertu něco výjimečného. Ne jen živou přehrávku našeho alba.

Kolik se dosud vlastně prodalo kusů "Svitu"? Budete lisovat nějakou další emisi?

První náklad jsme udělali tisíc kusů a už je pryč. Teď už jedeme další tisícovku. S tímhle výsledkem jsme skutečně spokojený a děkujeme každému našemu fanouškovi, který si dopřál originál s vědomím, že pomohl snaživý kapele udržet se na nohou a jít dál.

The switch, Praha, 9.9.2006, small 4
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Jak váš úspěch berou kolegové z jiných kapel? Setkali jste se záští některých zhrzených?

Ani ne. Kapely, který s námi jedou od začátku, věděj, že fakt makáme do roztrhání těla deset let v kuse. Ať už se dařilo, nebo nedařilo, prostě the.switch pořád objížděli ty špinavý kluby a hráli pro pár lidí a pokaždé do toho dali absolutní maximum. Naše fanouškovská základna se pořád rozšiřuje pravidelným tempem a to nám dává jistej pocit stability. Tohle totiž nejsou fans, který viděli v televizi klip a šli a koupili si desku. Tohle jsou kluci a holky, který věděj, co Pavel rád poslouchá za muziku, proč Thomas zůstal jedinej v Příbrami a zbytek se odstěhoval do Prahy a kde přesně se bude nahrávat naše nový album a proč právě tam a ne jinde. Jsou to lidi, který nás budou držet na nohou, dokaď budeme fungovat. Taky si myslím, že jsme slušně vychovaný kluci, který už mají leccos za sebou, a tak si dáváme velkej pozor, jak o kom kde mluvit.

Abychom se dostali také k samotné desce. "Svit" je dost komplikovaná věc, já z ní mám pocit, že práce na ní musely zabrat strašného času, než jste všechny ty žánrové přechody, skřeky a záseky vymysleli a poskládali. Bylo to tak?

Ani ne. Mně, jako producentovi desky, naopak připadá to album hrozně syrové, jednoduché, řekl bych strohé. Snažili jsme se o trochu jiný zvuk než ostatní kapely a nechtěli jsme využít profláklé, zaručeně funkční aranžérské triky. Naše síla je v naléhavosti a energii plynoucí z live projevu. Věřím proto, že naše deska je svým zvukem velmi blízká našemu koncertnímu podání. Hodně suchého, syrového vokálu, ostrý kytary, mohutná basa. Žádný extra zvuky navíc.

A co vám tedy dalo nejvíc práce?

Dvě věci. Jednou z nich bylo zaznamenat Štěpánův zpěv tak, aby z něj tryskaly emoce proudem a neznělo to uměle. Když jsi ve fajn studiu, po dobrém obědě s partou lidí, který máš rád, není vždycky snadný se úplně přepnout a nechat se pohltit nějakým prožitkem. Snažili jsme se taky neulítnout si na laciných melodických refrénech a přitom to udělat poslouchatelný pro lidi. Druhou věcí byl mix, se kterým jsme se s kolegou Lukášem Smrčkou měsíc doslova mořili v našem vlastním studiu YGLOO. Dodnes si přesně vybavuju ten měsíční záhul od rána od devíti do jedné v noci dennodenně.

A co vám teď vrtá nejvíc hlavou? Klip? Turné? Singly? Nová deska...?

Náš výroční koncert 28. listopadu v Retro Music Hall v Praze. Věřil bys, že dřem už deset let ve stejný sestavě? Budeme výjimečně spolupracovat s klukem se samplerem, propojíme náš koncert i s takovou divadelní scénkou. Bude to rozhodně něco úplně jiného, než na co jsou lidi u kapel našeho žánru zvyklí. Trnu hrůzou, jestli se to všechno povede. A pokud to klapne, bude to ten nejhezčí dárek k desátým narozeninám pro celou kapelu. Podařilo se nám to celé domluvit tak, že nebude vstupné. Bude absolutně nařezáno a to je pro kapelu ten nejkrásnější pocit. Stát na pódiu v úplně nabouchaným klubu, kde každej návštěvník přesně ví, na co přišel, a těší se, jak si to užije.

Fotogalerie:

The switch, Praha, 9.9.2006, small 5
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 6
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 7
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 8
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 9
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 10
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 11
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 12
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 13
© Jiří Kosnar / musicserver.cz

The switch, Praha, 9.9.2006, small 14
© Jiří Kosnar / musicserver.cz


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY