Z místnosti, kde měl proběhnout koncert, hřměl diskotékový hit osmdesátých let "Big In Japan" od Alphaville. Byly čtyři odpoledne, v Brně se už stmívalo, lehce mžilo a paní na vrátnici KC Semilasso se mě ptala, jestli toto je ten Koller. "Nebojte paní, tak hlasité to nebude," chlácholil jsem ji. Ale ono to nakonec tak hlasité bylo, možná ještě hlasitější. Akorát se nehrálo disko. Zhruba od osmé hodiny večerní rozehříval brněnské publikum DJ Honza, který sice za celou dobu produkce nevylezl na pódium, ale zato pouštěl v pravdě netradiční kapely. Namátkou Slayer, Metallicu nebo System Of A Down. Pár minut před devátou pak hudbu vypnul a před natěšené fanoušky předstoupil David Koller se svou partou.

Jak jsem už naznačil v perexu, úvod koncertu byla jedna velká nuda v Brně. Koller se svým bandem za zády přehráli hned tři nové písně a na první pohled bylo jasné, že si na ně musí kapela ještě zvyknout. Navíc frontmanem vybrané písničky nepatřily zrovna mezi skvosty alba a publikum se vůbec nechytalo. Písničku "Až ti řeknu" jsem dokonce považoval za nejslabší na desce a nepředpokládal jsem, že by se dostala na koncerty. David o ní má asi jiné mínění, jinak by s ní brněnský křest neotevíral. Soudě dle reakcí publika, nebyl jsem ve své nudě sám. "Raděj bych tu viděl Honzu Kollera," utrousil chlápek, stojící vedle mě. Jediným zajímavým zpestřením bylo, že si David v úvodní písni zabasoval, takže na pódiu stáli v jednu chvíli vedle sebe dva baskytaristé.

Po prvních třech písních přišel na řadu křest samotný. Koller vyzval fanynku z publika, aby se chopila whisky (nebo co to bylo za láhev) a slavnostně nové CD polila. Celá situace ovšem proběhla ve stylu "Pocem, podrž, polej, dík, zdarec". Inu, Koller nepatří zrovna mezi showmany. Abych se přiznal, v tuto chvíli jsem čekal, že tento večer bude jeden velký průšvih. Pak ale Koller & spol. nasadili "Majolenku", a když zahráli "Ameriku", jeden z největších hitů z období Lucie, byla najednou atmosféra úplně jiná. Paradoxně tuhle písničku doprovázela melancholie. On je to opravdu nezvyk jako prase, když tam vzadu neslyšíte druhý Kodymův hlas a "v duši zbylo světlo z jedný holky" zpívá někdo úplně jiný. Ale celkově vzato "Amerika" muzikantům sedla, dostala - stejně jako všechny další písně od Lucie - nový, tvrdší kabátek. Fanoušci se v průběhu večera dočkali ještě dalších tří písní někdejší populární kapely - "Šroubů do hlavy" (zpívala celá hala), "Černých andělů" (taktéž) a dříve sólokollerovské, poté celoluciovské "Chci zas v tobě spát" (taktéž). Do playlistu se dostaly i skladby Kollerbandu, taková "Lehká" byla ten den neuvěřitelně hutná a vrstevnatá. Když pak muzikanti spustili "Milou", připadal jsem si jako na koncertě Rammstein. Ono se to taky hraje, když máte na pódiu (počítáme-li i bonga a činely Kollerova syna Adama) troje bicí a v sestavě Marka Minárika, že.

Zbytek koncertu se nesl v tradičním scénáři. Pomalejší písně střídaly rychlejší a v závěru se dostalo na přídavky. Osobně jsem čekal, že David do seznamu písní na večer zařadí i "Záchranáře", kteroužto píseň považuji za nejsilnější na novém albu, ale nedostalo se na něj. Místo toho dostala prostor piánovka "Žádný city". Tady mě David nachytal, protože jsem si od začátku myslel, že je o jeho odchodu z Lucie. A ejhle. "Tuhle píseň jsem napsal, když se mi před rokem dral na svět můj syn. Jedním okem jsem sledoval, odkud to leze, a druhým mrkal po piánu a přehrával si melodii," uvedl písničku zpěvák. "Žádný city" prostě klamou tělem, resp. textem. Na závěr představil Koller onoho tajemného DJe Honzu z úvodu večera. Trošku jsem to očekával, ale přesto jsem byl mile překvapen. Nebyl jím nikdo jiný než Honza Křížek, který si s Davidem střihnul závěrečnou "Na mě zapomeň". A že to byl pořádný mazec! Pak se rozsvítila světla a DJ Honza pustil z reproduktorů výše zmiňovanou německou šestici. Semilasso jsem opuštěl za tónů "Stirb nicht vor mir" a šel chytat šmirgl. Lilo jako z konve.

Když se řekne David Koller, asi se vám vybaví "Chci zas v tobě spát", "Slunečnice" nebo "Medvídek". Pokud ale chcete pojmout jeho pražský křest 24. listopadu jako rande, pak vřele nedoporučuji. Žádná slaďárna, ale pořádná jízda. A místy s příchutí metalu.

David Koller, KC Semilasso, Brno, 21.11.2006

Fotogalerie: