Opravdu záleží na tom, odkud kapela pochází. Leckterá skupina z Británie přitáhne více posluchačů než nějaká, byť sebelepší z Holandska. Tento týden mi ale jednoznačně učarovala mnohem víc nápaditá, svěží a přirozená rocková nadílka z Nizozemí. Přesto byl tentokrát Retro Music Hall takřka poloprázdný. Bohužel většina lidí Focus nezná vůbec nebo jen okrajově, někoho odradila celkem vysoká cena, jiní nedokázali překousnout absenci Jana Akkermana, někdejšího charismatického pilíře kapely. Avšak asi téměř nikdo z těch, co nakonec dorazili, předem netušil, jak osvěžující a kvalitní koncert Focus předvedou.

Tu pravou atmosféru navodil Progres 2, který je vlastně s Focus naladěn na podobnou vlnu. Svůj více než hodinový prostor pojali tématicky, po etapách ve vývoji kapely. O zpěv se střídali Roman Dragoun a Pavel Váně. Završením jejich dramatických vyhrávek i baladických opusů byla jednoznačně démonická "Planeta Hieronyma Bosche".

Úprava pódia byla minimální, nazvučeno měli Focus již dopředu, takže jim nic nebránilo přijít už před půl devátou na jeviště. Na scéně se objevil rozložitý zpěvák a klávesista Thijs van Leer s bubeníkem Pierrem van der Lindenem coby reprezentanti legendární, staré garnitury a jejich mladá výpomoc obsluhující strunné nástroje, kytarista Niels van der Steenhoven a baskytarista Bobby Jacobs. Přiznávám, že můj první dojem byl trochu rozpačitý. Veškeré pochyby se však rozplynuly už během první skladby. Ostatně, celým sálem se hned po úvodu neslo nadšené "bravo". Líbezné melodie byly protkány nezměrným optimismem, dynamické přechody a gradace byly plné napětí. V tomhle duchu se pak odehrával celý večer. Skladby byly táhlé, ale energické. Podezírám kapelu i ze značné improvizace, což ale nikdy není na škodu. To je totiž přesně to, co postrádám u současných kapel a obdivuju u těch starých.

Od začátku působili Focus velice nenuceným a civilním dojmem. Žádná vyhaslá a neupřímná gesta rockových hvězd. Naopak. Thijs van Leer představil velice kultivovaně celou kapelu a vřele uvítal své publikum. Z udýchaného pána, který si spokojeně hoví rozprostřen za klávesami, se postupně vyklubal poměrně vitální a spontánní komik. Roztleskával obecenstvo, sebeironicky předvedl náznaky tanečních kreací a pokusil se zahrát na kelímek od piva. Zručně obsluhoval příčnou flétnu a hammondky, někdy dokonce obojí najednou. Jakmile se rozezpíval, překvapil silným, lehce zastřeným a jistým hlasem, který se rozléhal celým sálem. Bylo jasné, že právě on je nositelem toho specifického projevu kapely. Nicméně, žádná one-man show se ale nekonala. Zbytek kapely na sebe dokázal také upozornit. Především pak Niels van der Steenhoven si za svou výtečnou, dechberoucí hru na kytaru vysloužil pochvaly ze všech stran. Však i Leer si jej evidentně hýčká.

Hudba Focus je především instrumentální, což Leer objasnil tak, že Holandsky se zpívat nedá a jeho angličtina byla vždycky hodně špatná, tedy pro rockové hvězdy nepoužitelná. Dodnes si bohatě vystačí s malou slovní zásobou nebo jen s náhodnými citoslovci. Jeho dunivá "lalalala" či nesmyslná "tydydydá", která plachtila po jednotlivých tónech, byla prostě impozantní. Často zacházel dokonce až k jazzu.

Z kraje letošního podzimu vydala kapela nové album "Focus 9 / New Skin", ze kterého samozřejmě zaznělo několik skladeb jako například optimistická "Black Beauty", "Sylvia's Stephs" nebo pocta květinovým dětem "Aya Yuppie" či "European Rap" s mrazivým intrem. Leer zapěl několik francouzských slov a lehounce zabrousil i k francouzskému šansonu, který proložil proklamací na kostel sv. Mikuláše, jehož skvělou akustikou byl prý odpoledne doslova unešen.

Většina v sále však samozřejmě čekala na osvědčené hity. Kultovní "House Of The King" a jemnější "Sylvia" sklidily nadšené ovace. Nejočekávanějším momentem byl ovšem absolutní hit "Hocus Pocus". Začalo to nevinnou hrou na příčnou flétnu, která rázně vyvrcholila Leerovým psychopatickým záchvatem s neskutečně vykulenýma očima a jazykolomným jódlováním. Ten přešel v neřízené šílenství téhle skladby a k veselému jódlování se rozjařeně přidal i rozdivočený sál. Jako přídavek zazněla "Brother", jíž vévodilo úvodní intro vznešené Smetanovy "Vltavy", oblíbená to pocta zahraničních hvězd českému publiku. Celý, nesmírně vydařený koncert pak symbolicky zakončila ještě jedna sloka z "Hocus Pocus".

Focus, Progres 2, Retro Music Hall, Praha, 11.11.2006

Fotogalerie: