Tímto textem zahajujeme sérii článků, ve kterých se noříme do nedávné minulosti a vzpomínáme na popkulturní fenomény poslední dekády dvacátého století. Do časů, kdy mnozí z nás zažívali dětství či dospívání. V prvním dílu nahlédneme ve společnosti několika publicistů do roku 1993, tedy na rok, kdy se československá federace rozdělila na dva samostatné státy, na stránkách CERN (Evropská laboratoř pro fyziku částic) se zrodil world wide web a firma Nokia začala experimentovat s posíláním textových zpráv mezi mobilními telefony. A co se dělo v populární kultuře? Pojďte s námi zpět do devadesátých let.

Cestovatelé časem:
B = Bourek, krasnej.net, Hype
JB = Honza Balušek
KV = Karel Veselý, Karl Muzzik Lab
LK = Luboš Kreč
OP = Ondřej Pravda
PS = Pavel Smutný, New Music
TK = Tonda Kocábek, Radio 1
TM = Tomáš Menschik, Týden
V = Vít Čondák, Postcrap, New Music

---

Take That vs. East 17

V roce 1993 vrcholila éra boybandů a v Británii zuřila válka mezi těmi nejúspěšnějšími - Take That a East 17. Pro laika byl problém najít mezi nimi nějaký rozdíl (řešení: TT bylo pět, E17 byli jen čtyři), ale fanoušci trávili nekonečné debaty nad tím, kdo je lepší. Zatímco po East 17 nezbylo vlastně nic a dnes jsou zapomenuti, na Take That se vzpomíná jako na kapelu, ve které začínal Robbie Williams a letos došlo na jejich comeback (ovšem už bez Robbieho).

V: Uf, East 17 docela poslouchal můj mladší bratr (a v rodině je občas třeba nějaký kompromis). East 17 byli naštěstí asi nejsnesitelnější. Take That neposlouchal.

JB: Pro ty, kdo hází všechny chlapecké kapely do jednoho pytle, asi není mezi Take That a East 17 rozdíl. Ten ale je - a dost velký. A dokonce i hudební. Zatímco Take That byli typickým boybandem stvořeným na konkurzu, jejich repertoár zpočátku tvořily téměř jen coververze a podle image měli být hodní a slušní, East 17 v podstatě vznikli jako regulérní kapela kamarádů, kteří jen měli rádi taneční pop. Vzpomínám si, když se na MTV objevil jejich klip k prvnímu singlu "House Of Love" a v MTV News byla krátká reportáž, ve které šli s kamerou navštívit Briana Harveye. Otevřel jim naprosto vykulený obyčejný kluk, který vůbec netušil, která bije a "ty vole, jsem na MTV!!!" Zatímco TT byli zcela v područí svých manažerů a producentů, East 17 si skládali vlastní písničky. Postupem času sice taky vyměkli a občas dali nějakou baladu, ale nebýt na nich stigma boybandu, určitě by jejich pozdější skladby nevadily třeba posluchačům George Michaela nebo Gabrielle (s níž ostatně natočili i duet), tedy tzv. sofistikovaného popu.

V: Vždyť říkám, že byli asi nejsnesitelnější! Ale mimochodem zrovna ten zmiňovaný klip "House Of Love" to byl pěkný úlet. Především obsahoval nezapomenutelné představování členů skupiny. Vždycky tam chvíli někdo z nich sólo poskakoval a k tomu běželo jeho jméno. To byla velice sofistikovaná metoda, jak se představit budoucím fanouškům. Tedy fanynkám. No prostě něco jako "Sabotage" od Beastie Boys, ale točené na VHS.

KV: Z toho mi v hlavně utkvěla jen písnička "Back For Good", což, pokud se nepletu, byl "goodbye song" Take That. Zpívali jsme ji na pomaturitním večírku, nevím pod jakou drogou jsem tenkrát byl, ale byl jsem z ní úplně unešenej. A dodnes jsem.

JB: "Back For Good" rozhodně nebyl poslední singl (ještě pak vyšly dva). Take That se bez Robbieho letos vracejí s deskou (nový singl "Patience" je moc dobrá balada) a Barlow byl vždy profík i co se týká skladatelské dráhy. Jenže pak ztloustl a navíc byl vždycky ten hodný, co nepije a nesouloží, takže sólová dráha byla totální propadák.

LK: East 17 byli jedničky, Take That až daleko za nimi. Dneska spíš naopak. Ale "Back For Good" byla skvělá věc, jednou jsem si doma sednul na topení, čuměl z okna, jak sněží, a pořád ji točil dokola, abych se naučil text zpaměti. Byl jsem totiž hrozně platonicky zamilovanej a představoval si u toho zpěvu, že prší a já padám promočenej na kolena a řvu něco do éteru. Prostě romantika.

B: Myslim, že největší přínos boybandů je Robbie Williams.

PS: Jednoznačně East 17. Strašně jsem toužil mít tu stojatou zimní čepici. To není jak dneska, kdy si můžete koupit boty s Tokio Hotel normálně v obchodě. A logo East 17 jsem tentokráte už překresloval ve Wordu 2.0.

OP: Tak to je jednoduchý, to šlo úplně mimo mě. Nechápal jsem, jak ostatní nemohou vidět tu umělotinu. Pletou se mi úplně, nejsem schopen identifikovat jedinou píseň.

---

Grunge

Rok 1993 byl také ve znamení syrových rockových kapel v roztrhaném oblečení, které zpívaly o sebevraždách a tíze života. A všechny byly ze Seattlu. V tom roce už každý znal Nirvanu, svůj průlom ale zažily i další kapely - Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chains, Mudhoney nebo Tad. V roce 1993 o fenoménu grunge psal i časopis Time a v kinech o něm běžel film "Singles".

B: To se mě dotklo pozdějc, až na gymplu. Nejradši jsem měl vždycky Mudhoney a Pearl Jam, nebavily mě desky Nirvany a Alice In Chains. Košile i kecky jsem pak na gymplu nosil, to jo.

V: Já jsem nikdy nepochopil, jak se vlastně z Nirvany stal kult. Ale "Jeremy" od Pearl Jam měl něco do sebe.

B: Tohle je známý, Nirvana byla první z těch kapel, co rezignovaly na punkovou etiku. Jakože byli první, kdo se nechal koupit. Mudhoney to odmakali a nikam to nikdy nedotáhli. Ovšem Pearl Jam byli podobný - chtěli prorazit a bejt velký. Proto sou z nich dneska takový umělci. Ty jejich první dvě desky byly v tý době výjimečný, ale když jsem to zkoušel poslouchat před měsícem nebo kdy, tak jsem byl dost zklamanej.

V: Ale ironií je, že Kurt je dneska na tričkách jako nějaká ikona nezávislého utrpení.

OP: Mě to chytlo tak možná s tříletým odstupem, s "Vitalogy" od PJ a pak později. Nirvana fajn, "Smells" je prostě geniální song, ale celkově mě nikdo nepřesvědčí, že sama sebe nekopírovala o dost víc, než ostatní. Takže mí favorité byli PJ, později Soundgarden; ale jen hudebně, ty jejich košile, bradky a vše, to mně přišlo vždycky směšný, jako ostatně každá "povinná móda" jakéhokoliv stylu.

LK: Grunge mě dostal stejně jako OP až později, tehdy jsem frčel - ježiši, já se stydím - v 2 Unlimited a naprosto nechápal, co maj lidi s děckem ve vodě. Jak mi ale táhlo na patnáct šestnáct, tedy o dva tři roky později, naprosto mě to pohltilo. Jednoznačně u mě vedli Pearl Jam, od Nirvany jen "Nevermind". Alice In Chains a Soundgarden byli pro mě vždycky tak trochu v pozadí. Ale rád jsem je měl, to zase jo.

TK: Konečně někdo docenil moje v dětství oblíbený flanelový košile. Pak se to nějak zvrhlo. Ale deska "Live Through This" od Hole mi přijde fajn dodnes.

KV: Mě to taky strašně bralo, poslouchali jsme bootlegy Pearl Jam a řešili, jak je svět strašně zlej a že Eddie a Kurt nám mluví z duše. Dneska vím, že to je generační fenomén. Určitý hudební styl jste prostě schopní plně ocenit jen v konkrétním věku. Vzpomínám, jak na "Nevermind" vyšla recenze v Melodii, kde kdosi psal, že je to strašně podprůměrný a že Amerika se asi musela zbláznit. Přiznám se, že po dovršení dvacátého věku jsem už poslouchal jen Soundgarden, kteří mi přišli hudebně zdaleka nejzajímavější. Pořád ale potkávám zastydlý fandy, kteří na grunge jedou i ve třiceti. Máloco mi přijde směšnější.

JB: Tak s odstupem... chtěl bych, aby idolem mých dětí byl člověk, co furt smažil a nakonec si prohnal hlavu kulí?

---

Jurský park

Režisér Steven Spielberg trhal v tom roce rekordy s filmem "Jurský park", adaptací románu Michaela Crichtona o tom, jak vědci oživí pravěké ještěry a samozřejmě se jim to trochu vymkne z ruky. Film byl zásadní nejen na svoji dobu pokročilými počítačovými triky, ale také masivní propagací, které nešlo uniknout. Později vznikla ještě dvě další pokračování.

KV: Na to jsem do kina nešel. Jednak jsem na to nesehnal lístky (což je z dnešního pohledu skoro sci-fi), jednak mi to zavánělo přírodopisným vzdělávacím filmem. Fuj!

V: To si o tom výborně popovídáme - já jsem jeden z deseti lidí v téhle republice, který to do teď ještě neviděl. Ale viděl jsem tehdy v "Kinoboxu" trailer, takže tu hlavní myšlenku jsem, myslím, pochopil. Člověk by neměl dráždit dinosaura bosou nohou.

B: Vzpomínám si, že nás vzal táta do kina. Poprvý a naposled a ještě k tomu na tohle. Zpětně to vůbec nechápu. Bylo to v Praze v Alfě a byl tam surround, víc nevim.

PS: Ještě mám v živé paměti, jak jsem metodou průhledné blány a čtvercové sítě vyráběl zvětšeninu loga "Jurského parku" z titulní stránky Cinemy, které mi pak viselo nad postelí.

OP: Zachytil jsem to, byl na tom v kině, protože jsem si říkal, že na velkém plátně to bude stát za to. A stálo. Ale ten merchandising okolo, jak to bylo úplně všude, to už mě docela štvalo.

TM: Zrovna u mě končilo takové to vzdorovité období, ale klasické dolarové trháky jsem pořád odmítal. Film jsem viděl až o sto let později jako novinku a megafilm na Nově. Je to slušná podívaná.

JB: My jsme šli na Jurský park dokonce se školou v rámci výuky. Asi to bylo v rámci biologie.

LK: Přesně tak, šli jsme na to ze školy, ale mám pocit, že to nebylo v rámci biologie. Svůj výchovný účel to ale splnilo, páč jsme potom ve třídě založili paleontologický kroužek a chodili do lesa hledat trilobity. Za boha si ale nemůžu vzpomenout na soundtrack, asi žádný nebyl...

---

Wanastowi Vjecy - Divnoalbum

Album pro ortodoxní fanoušky, nebo nehorázná ždímačka na peníze? Kodym a P.B.Ch., tedy polovina zbožňované Lucie, byli už v té době natolik slavní, že si mohli dovolit vydat tuhle obskurní sbírku rarit, coververzí a rádoby-remixů. Značka Wanastowi Vjecy by prostě v té době prodala i odpadky.

JB: Wanastowky za sebou měli (nebo měly?) superúspěšnou desku "Lži, sex a prachy", na níž dokázali, že už dávno nejsou jen punková sebranka, ale plnohodnotný multižánrový band. Vydavatelství z nich asi chtělo rychle vyždímat další prachy, a tak vzniklo "Divnoalbum", osmitracková ždímačka fanoušků. Protože kapela slíbila, že mezi několika živáky a něčím jako remixy bude i nová skladba, nahrál P.B.Ch. pofiderní dvouminutovou instrumentálku "Údolí vejce". Asi se za celý projekt dodnes stydí. Doufejme.

V: Tento týden vyšel dlouhý rozhovor s Kodymem a někde tam říká, že se stydí za spoustu věcí, které ve své sobě odflákli. Ovšem přímo tuhle desku tam teda nezmiňoval.

LK: Naprosto jsem si zamiloval "Lži, sex a prachy", ačkoli to nebylo pseudo-techno. Točil jsem to pořád dokola. Pak mi někdo dal poslechnout "Divnoalbum" a výsledek? Wanastowky jsem si pustil až při psaní tohohle příspěvku, a to jejich nové "Torpédo".

---

Počítače a zvukové karty

Rychlost technologického pokroku stlačila cenu osobních počítačů natolik, že si ho už mohl dovolit v podstatě každý. A uměly toho už dost, zvláště pokud se do nich strčila zvuková karta. Mohli jste si přehrávat jednoduché písně (formátů bylo hned několik - mod, xm, s3m, st), ale i skládat ze samplů vlastní hudbu v trackerech. Hlavním omezením ale tehdy byla velikost přenosných datových zařízení, kterými byly jen diskety s kapacitou 1,44 MB.

V: Asi by se slušelo na úvod říct, že PC mělo původně jediné zvukové zařízení a to takzvaný beeper. To bylo hifi!

PS: Já začínal s externí zvukovou, takové chrlátko, těžko se to popisuje - byla externí!

V: Myslíš DA převodník, ne?

B: DA převodník mi postavil kámoš, na PC jsem používal nejdřív MODedit, ten měl myslím čtyři kanály a pozdějc Fasttracker. Ve Fasttrackeru jsme podle mě ještě v roce 97 dělali se Šampónem remix "Klanu" od OTK. Ale to už byl ňákej soundblaster, šestnáctka nebo co. MMtm měl Amigu, dělal na ní hudbu pod pseudonymem TWK.

JB: Fasttracker byl základ, dokonce jsem do něj samploval svůj zpěv a dělal s bratrem něco jako písničky. Taky se vyměňovaly různá XMka etc. s žertovnými skladbami. Pro mě je legendární pecka, co samplovala "Mrazíka" ("Vstávej, dědku!").

V: Základ byl jednoznačně Modedit! Fasttracker nebo ScreamTracker, to už byly pokročilé technologie. Taky jsem si na ně musel koupit zvukovku. Osm bitů, ale stereo! A to vše za pouhých 5 Kč (předinflačních!).

JB: My jsme začínali s nějakým trackerem už na Amize, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval.

V: Amigu jsem dlouho chtěl, ale nikdy jsem se jí nedočkal. Ale stejně byly trackery zajímavé. Člověk měl třeba 100 Kb soubor a byla v tom celá písnička. Na takovou kompresi se MP3 asi nikdy nedostanou.

B: Celou písničku i se samplama, parádní. Akorát s těma čtyřma kanálama bejval problém. Vzpomínám si taky, že do Modeditu šly místo wavů hodit jakýkoliv soubory, který chrčely a prskaly. To byly glitche, hehe.

OP: Já jsem PC od začátku kritizoval, protože jsme (po Atari) měli Amigu a ta v té době dávala PC speciálně ve zvuku pěkně na prdel... Jo, mody. Myslím, že jsme používali modtracker (ale jistý si tím nejsem), umělo to neuvěřitelný věci na čtyři kanály, zkoušel jsem si v tom různý věci, ripoval samply z her/programů a měl jich docela požehnaně, některý byly docela reálný. Pořád jsem se připravoval na to, že udělám celou skladbu, naštěstí pro hudební svět jsem se k tomu nikdy pořádně nedostal, i když pořád je v záloze důchod. A Amiga doma čeká. Takové "Burning Rubber", kde bylo na celé jedné disketě (tzn. myslím dokonce jen 880 kb) jako demo "I Want You" od Utah Saints (což jsem zjistil až potom), taky u jedné střílečky (ta paměť... že by jako název skladby) byli staří Bomb The Bass s neuvěřitelně věrohodnou "Megablast". Taky pak existoval myslím Oktamod nebo Oktatracker tak nějak, ten softwarově emuloval další 4 kanály.

---

Česká invaze

Chvíli to vypadalo, že hudební svět se dívá do Čech. A nebo se nám to jen zdálo? MTV věnovalo jeden díl pořadu "120 Minutes" pražské kytarové scéně, klip Toyen hrála MTV a Ecstasy Of Saint Theresa bodovali v britském nezávislém žebříčku a byli i na návštěvě u Johna Peela na BBC. Jak se později ukázalo, nebyl to začátek "české invaze", ale spíše její konec.

V: Další body pro MTV. Jako ne-Pražák jsem EOST poprvé viděl v "120 Minutes", které uváděl Paul King. Vzpomínám si, že jsem si tehdy říkal, že není možné, aby nás v Evropě reprezentovala skupina, jejíž bubeník hraje úplně mimo rytmus! Bylo to samozřejmě "Fluidum". To jsem docenil až později.

TK: Přál jsem jim to, ale zároveň si myslím, že už tehdy bylo jasný, že je to spíš o exotice z východu a trefení se do módní vlny, než o tom, že by to bylo až tak výjimečný. Ovšem peelovské ep EOST obdivuju i dnes.

JB: "Blue By Sebastians" byla patrně první deska, kterou jsem si coby teenager koupil jen na základě recenze v Rock & Popu, aniž bych předem slyšel jediný tón. U nich mě asi nejvíce mrzí, že nevydrželi déle, protože jejich jediná deska je stále mnohem lepší než jakákoli snaha současných českých kytarovek. "Silversurfer" je boží.

V: Ale vždyť "Silversurfer" musel každý vidět a slyšet v "Paskvilu"! (A K.K. je uváděla slovy, že teď bude asi něco pro holky!) Toyen byl pro mě typický one-hit-wonder. Ovšem musím uznat, že ta písnička "Following The Disappeared Railways" měla dokonalou atmosféru. A mimochodem existovala i česká verze. A nevzpomínáte si někdo na skupinu Trial? Tehdy to vypadalo, že každá česká skupina, která pošle Peelovi demo, se proslaví. A s touhle bandou jsem někde viděl rozhovor, ze kterého bylo jasné, že už se vidí v Anglii, protože to demo mu už poslali. Od té doby jsem o nich neslyšel.

PS: "Paskvil" v roce 1993? Předchůdce se jmenoval přece jinak... Moderovala to Tatiana Vilhelmová jako Jindra Vostrá a dnešní DJ Tvyks.

V: Na tom něco je, ale Jindra Vostrá a tehdejší DJ Tvyks určitě moderovali právě první díly "Paskvilu". Ale je pravda, že předchůdce se jmenoval jinak - "Point" a spadal pod ostravskou redakci ČT. Mám dojem, že v nějakém mezičase se používalo ještě jiné jméno, ale to jsem zapomněl. ... Á, že by "Puls"? Který z těch názvů se používal v roce 1993, to si ale asi nevzpomenu.

PS: Přesně tak. "Puls" to byl! Dávali ho ve středu kolem poledne (ach, ty vysílací časy), vynechával jsem kvůli tomu ve středu obědy ve školní jídelně.

B: Celá deska Sebastians je boží (neslyšel jsem to roky), krom toho je na růžovým vinylu a obsahuje plakát - epochální balení. Toyen taky vyšli na ňákým divným - bílým, průhledným, myslím. Jinak si pamatuju z Pointu Stanzima, jak se pořád klátil dopředu a dozadu, když mluvil. A taky to, že tam dávali úplně divný klipy.

---

Klipy Aerosmith

Rockoví veteráni Aerosmith v tom roce zažili nečekaný návrat a obrovský komerční úspěch díky albu "Get A Grip". Určitě za to mohly i nákladné videoklipy, které na MTV rotovaly v neuvěřitelných frekvencích. Jednalo se o v podstatě totožné balady "Cryin'", "Crazy" a "Amazing"). Ani klipy se výrazně nelišily, hrály v nich Alicia Silverstone a Liv Tyler.

V: No dobře, Alicia Silverstone... A pak ten úhybný manévr před vlakem v "Living On The Edge", ale co jinak?

JB: Jak co jinak? Tehdy v "Esu" Aerosmith vítězili se všemi svými klipy... "Crazy", "Cryin'". Skoro padesátiletí dědkové lámali srdce holčičkám. Dneska by je tam možná ani nepustili.

V: Mám dojem, že U2 dneska v "Esu" pořád ještě pouští...

JB: Na U2 taky chodí sto tisíc lidí na koncert, kdežto Aerosmith už hrají skoro jen po klubech.

OP: Ty klipy hodně frčely, jen si myslím, že ne kvůli Aerosmith, ale kvůli té Alicii, vidět rozšklebeného Taylora mě vždycky vadilo.

LK: Nechápu, jak se mohla Alicia Silverstone udržet na tom pupečním piercingu, když skočila z mostu. To mi fakt vrtá hlavou...

TM: Hrozná kapela, hrozná hudba, ale je fakt, že díky těm holkám se to dalo vydržet.

---

Shalom

Českobudějovická kapela Oceán v čele s Petrem Mukem byla v té době už nějaký čas kultovní a velmi úspěšnou, proto leckoho překvapilo, že v roce 1992 se Muk pustil s kolegy Petrem Kučerou a Petrem Honzem do vedlejšího projektu Shalom. Jeho úspěch Oceán zcela pohřbil, Shalom dokonce vydali v Británii anglicky zpívaný singl "Some Day/Passing By", ale po druhém albu se rozpadli a Petr Muk se vrhl na sólovou kariéru.

V: Takhle zpětně to vypadá, že rok 93 byl pro depešáky vůbec dost kritický. Gore udělal ten kytarový coming-out a u nás začal rozvrat Oceánu, protože vzniknul Shalom. Tím pádem se nad Oceánem prakticky zavřela voda. A přitom se o Oceánu tak dlouho říkalo, že to je první česká skupina, která se může opravdu prosadit v zahraničí. To jsem pak slyšel ještě mockrát i o jiných skupinách, ale na to mezinárodní prosazení furt čekáme. Asi to je tou chybějící ropou nebo co...

JB: Shalom byla podle mě první česká skutečně obrovsky úspěšná popová kapela založená na elektronice, která lidi dokonce nutila kupovat si singly (a to i na kazetách). Ve spojení s "židovskou" image dokázali pobláznit kvanta teenagerů, jimž to připadlo jakože k něčemu opravdu patří, aby pak odhodili jarmulky a začali si hrát na hipíky, čímž všechny skalní fandy zradili (a to je nejdříve zradili rozpadem Oceánu). Spojuje se s nimi taky jedna z největších záhad českého showbusinessu, kdy singlu "Ve větru" prodali stejné množství jako celé následující desky "Brány vzkazů" a nikdo dodnes netuší, proč se od nich posluchači během pár týdnů tak rapidně odvrátili.

V: Já bych tušil... První deska Shalomu vycházela s tím, že to je taková bokovka, takže se část fanoušků ještě nechala uchlácholit. Pak ale vyšla "2 1/2" a Oceán se prakticky rozpadnul, ale ještě zůstávala jakási naděje, že Shalom důstojně naváže. Ze singlů ale pak už bylo jasné, že naděje zemřela zamotaná do barevné košile. Shalom prostě moc vyměkl. A zradil!

JB: Ale fanoušci Shalomu a Oceánu nebyli jedna grupa, spíš byli místy dost proti sobě. A v té době se ještě nevypalovalo, aby lidi zjistili, že si v "Bránách vzkazů" Shalom z části hraje na umění a zčásti na totální pop, předtím než si desku šli koupit. Ještě jsem si vzpomněl na jednu věc - ke druhé desce se natáčely snad tři klipy najednou někde v Izraeli, ale protože deska ještě v té době nebyla hotová, točily se klipy na nehotové hudební stopy. A také jsem nikdy nepochopil, proč pilotní singl "Ve větru" nebyl na samotné desce, od toho snad singly jsou, ne?

B: Vzpomínám si, že někdo ve škole řikal, že Petr Muk je strašně moudrej člověk.

JB: Je škoda, že je Česko tak malé, že hudebníkům nestačí natočit jednu úspěšnou desku, aby měli uměleckou svobodu. Potřeba platit složenky a živit rodinu udělala z Muka holt to, co je teď.

V: Na tom možná něco je. Možná bych ještě doma vyštrachal nějakou starou Melodii, kde byl nějaký profilový článek o Oceánu, myslím že od Františka Fialy. Tam byla věta ve smyslu, že "je s podivem, že členové úspěšné české skupiny, která hraje dvacet koncertů měsíčně, mají občas problémy s tím, aby svým rodinám zajistili plnou ledničku". To jsem si trochu opravil představy o rozměrech českého showbyznysu. Ale na to bych to všechno nesváděl. Někteří členové Oceánu pokušení odolali! Pravda, nijak jim to nepomohlo...

OP: Oceán jsem zachytil dost, Shalom mě přišel jako úlet, na který mají právo, ale hudebně mě už to přišlo méně zajímavé, přece jen chyběla asi ta chemie čtyř lidí. Ta židovská nadstavba šla mimo mě, ale je fakt, že je neuvěřitelné, jak dokázali popřít některé zákony marketingu.

LK: Mě na Shalomu štvala jedna věc: že byli všude. A jelikož mě křiváky a patky a upištěnej Muk spíš otravovali, než přirostli k srdci, radši jsem se jim vyhýbal. Pár věcí se mi od nich líbilo, ale nikomu bych to tehdy nepřiznal.

TM: To byla komedie! Na české poměry působil Oceán ještě docela průkopnicky, ale jeho nástupce Shalom? Už jejich hábity vypadaly legračně. Nikdy se mi nepodařilo porozumět textům ani Oceánu, ani Shalomu. Zřejmě z nich mělo sálat duchovno, jenže spíš stály za to, co z duchovna zbude, pokud z něj umažeme první tři písmena. Částečně také kvůli této kapele se pár známých prohlásilo za Židy a přitom ani nevěděli, proč mají Židé ten rituál, při němž, jak by řekl klasik, podřezávají děti :).

---

Které písně si nejsilněji pamatujete z roku 1993?

Vít Čondák:
Björk - "Human Behaviour" (včetně toho velkého plyšového medvěda, co běží lesem) (video).
Depeche Mode - "Walking In My Shoes" (video).
New Order - "World" (video) Ten remix je sice divný, ale zase je fajn to video. Dost se mi tam líbilo, jak se tam členové New Order jenom míhají v pozadí. Tohle bych rád někdy pustil Jakubu Kohákovi a čekal na jeho reakci!
R.E.M. - "Everybody Hurts" (video)

Bourek:
UB40 - "I Can't Help Falling In Love" (video)
Spin Doctors - "Two Princes" (video), to nechci slyšet už nikdy...

Pavel Smutný:
Sade - "No Ordinary Love" (video)
Spin Doctors - "Two Princes"
Soul Asylum - "Runaway Train" (video)

Ondřej Pravda:
Lenny Kravitz - "Are You Gonna Go My Way" (video), ten riff je fakt neuvěřitelný (já vím, Hendrix), bicí, fakt pecka.
Björk - "Violently Happy" (video)
Midnight Oil - "In The Valley"

Tomáš Menschik:
Björk - "Human Behaviour"
Porno For Pyros - "Pets" (video)
Einstürzende Neubauten - "Interimliebenden"

Karel Veselý:
Stereo MCs - "Connected" (video)
R.E.M. - "Man On The Moon" (video)
Tag Team - "Whoomp! There It Is"

Tonda Kocábek:
Smashing Pumpkins - "Disarm" (video)
Einsturzende Neubauten - "Zebulon"
4 Non Blondes - "What's Up" (video)

---

Vzpomínání na rok 1993 bude pokračovat v dalším díle, ve kterém si posvítíme na změnu stylu Depeche Mode, počítačovou hru "Doom", fenomén eurodance, film "Šakalí léta", monstrózní turné U2 "Zoo TV" a album "Zooropa", seriály "Twin Peaks" a "Beavis & Butthead" a projekt Zemětřesení.